Slunečnice |Stein27|

7.

"27wolfenstein vám poslal/a zprávu"

Klikla jsem na tu zprávu a v ní stalo.

27wolfenstein: Zítra si tě vyzvednu ve ve tři, dobrou noc

MariaVankova: Dobře, dobrou noc

A položila jsem mobil na stůl a konečně jsem se mohla vydat za sestrou, která už leží v posteli a čeká až ji řeknu pohádku "Tak kterou chceš dneska slyšet?" A přikryla jsem ji "hm... Třeba o holce která našla svého prince", "Dobře, takže byla jednou jedna princezna a ta se šla projít na pole plný slunečnic, jak se tak procházela tak uslyšela, jak někdo dostal smyk a tak se tam rychle běžela podívat, uviděla auto které bylo nabouráné, pomohla mu" Laurin už usíná a já ji dala pusu na čelo a chtěla jsem už odejít "A jak to dopadlo?" Řekla unaveným hlasem "Dopadlo to dobře, dali se dohromady a žili spolu šťastně až do smrti" na to konto už usnula, zavřela jsem za sebou dveře a vydala jsem se do pokoje, šla jsem si dát sprchu. Hupsla jsem do postele, dala mobil na nabíječku, zavrtala jsem se pořádně do deky a upadla jsem po chvilce do říši snů. Ráno jsem se probudila, tedy odpoledne, kolem jedné a byli prázdniny. Hurá prázdniny!. Vzala jsem si mobil a koukla jsem se, jestli tam nemám oznámení, nic tam zajímavého nebylo. Vstala jsem a šla jsem si tedy udělat ranní hygienu a převléct se. Dneska bylo teplo a tak jsem si vzala na sebe černý croptop a černé kraťasy. Hned po té jsem si to mířila do kuchyně, doma nikdo nebyl, kde je tedy táta s Lauri? Já málem zapomněla že jeli na ten výlet se sousedy a tak jsem měla celý den pro sebe, začala jsem ho tedy tím, že si udělám ledovou kávu a sednu si na terasu, co máme na zahradě. Sednu si a užívám si sluneční paprsky, to ticho a zpěv ptáků. Jenže někdo zazvonil a tak vyrušil můj klídek. Vstala jsem a šla se podívat kdo to je. Když otevřu dveře, tak vidím v nich stát Petra, co tady dělá? Má přijet až ve tři, ne Mari buď ráda že je tady! "Je ahoj, co tady děláš?" Usmála jsem se na něj a skočila mu kolem krku. "Psal jsem ti že tě vyzvednu dřív" sakra "Promiň já mám mobil nahoře v pokoji" nevině jsem se na něj usmála a pustila ho do domu "Nevadí, tak se připrav a půjdeme, ostatní už čekají" počkat cože? "Kam to jdeme?" Otočila jsem se na něj "Do klubu" nic jsem mu na to neřekla a vydala jsem se pro kabelku "Můžeme jít" mířila jsem to ke dveřím "Ty už si hotová?", "Jo" obuli jsme se a jeli jsme do klubu. V klubu bylo plno a naše parta stála u baru, jdeme za nimi, přivítáme se a objednáme si vodku, kopli jsme to do sebe a šli tančit. Po dvou hodinách jsem šla hledat Petra, viděla jsem ho, jak vychází z nějakých dveří a jde za mnou "Kde si byl?" Chytl mě za ruku a mířil to s námi k baru za ostatními "Něco si zařídit" cítila jsem, jak se mi zvedá kufr, Péťa mi zrovna něco chtěl říct, jenže já ho vyrušila a šla na WC zvracet. Vyzvracela jsem snad i svoje plíce, šla jsem si opláchnout obličej a někdo vtrhl do místnosti, byl to Petr. "Co tady děláš na dámských?" On se zasmál a já na něj udělala ten výraz jako cože? "em tohle jsou klučičí" podívala jsem se kolem sebe a byla jsem opravdu na klučičích, chtěla jsem si jít utřít ruce, jenže Petr mi chytl a začal mě líbat, mě se to líbilo a tak mě vysadil na umyvadla, já dala nohy od sebe, ať má ke mě lepší přístup, začal mě líbat na krku, lehce mi kousl do něj a já mu rukou zajela do vlasů a lehce ho zatáhla, hned na to někdo přišel do místnosti "kurva!" My se od sebe odtrhli, byl to Darek (Marka nejlepší kamarád). "Darku já ti to vysvětlím" on na nás koukal a nic neřekl, rovnou odešel, já se otočila na Petra a rozběhla jsem se za Darkem "tak co už si jim to řekl?" Uchetla jsem se "Co by nám měl říct?" Řekla Sára, podívala jsem se na ni a zpět na Darka "ty-tys jim to neřekl?" On kývl že ne a nahnul se k Markovi. Petr si stoupl za mě, Marek se podíval na Petra "Kurva Petře, snad jsem ti něco říkal o těch mých kámoškach" a strčil do něj "Kluci dost!" Křičeli jsme na ně se Sárou "Vždyť ten feťák si musí každý den šlehnout, aby mohl fungovat!" Já se postavila před Petra a zastávala jsem se ho "Vždyť není feťák! To že si občas dá jako my, tak neznamená, že je feťák!" Křičela jsem na něj, bylo mi to líto, Marek se jen uchechtl "tak ho asi neznáš dost" jak to myslel? Jak jako že ho neznám dost? A v tu chvíli mi to došlo. Podívala jsem se na Marka a on se na mě podíval lítostivým obličejem "říkal jsem ti, ať si nenecháš zpálit křídla..." A s těmito slovy odešel....

Pokračování příště....