V poutech něhy - Yoonmin (18+)

Prolog

Yoongi - normálně
Jimin - kurzíva
vypravěč - tučně

,,Ne! Ne, prosím! Yoongi prosím! Udělám cokoliv! Nedělej to!" křičel jsem zoufale v záchvatu paniky při pohledu na svého šikanátora, který ze mě před chvilkou hrubě doslova strhal oblečení a sám se právě zeslíkal. Já jsem se krčil u zdi úplně vzadu kabinky na klučičích záchodech, nahý, a vyděšený. Z očí mi tekly slzy. Proudy slz. Tiskl jsem se na zeď v mezeře mezi záchodem a zdí a snažil jsem se od něj dostat co nejdál. Yoongi stál u dveří, abych nemohl utéct.

Když si sundal nakonec i boxerky, v mém výraze se mihla čirá hrůza a zbělel jsem ještě víc. Jestli to ještě vůbec šlo.

Tak tohle nepřežiju.

,,Yoongi prosím! Ještě jsem s nikým nespal! Udělám všechno! Prosíím!" moje prosby nabyly na zoufalství a intenzitě, ale to už mě popadl pod krkem a hodil mnou hrubě o zem na břicho.

Než jsem stihl cokoli udělat, roztáhl mi nohy a na jeden příraz ho do mě bez přípravy nebo aspoň varování zasunul až po kořen. Zakřičel jsem neuvěřitelnou bolestí a z očí se mi spustily další vodopády slz, které stékaly na zem kabinky. Je strašně velký. Ale strašně. Okamžitě jsem se kolem něj stáhl. Na nic nečekal a začal do mě v rychlém tempu hluboko a tvrdě přirážet. Držel mě za krk a za něj mě tiskl na zem. Tím mě i nutil mít otočenou hlavu na stranu a tak jsem mohl vidět jeho nenávistný, ale slastný pohled, kterým mě propaloval. Já jsem ho za onu ruku držel za zápěstí a snažil se ji stáhnout, ale nepomáhalo to. Jen zesílil stisk, až mě začal trochu silněji škrtit. Druhou rukou jsem bezmocně a nesmyslně šmátral kolem sebe.

„Všichni~" příraz, „tě nenávidí, Jimine~" příraz, „Budou tě vždycky~" příraz, „nenávidět~" příraz, „Nikdo tě nebude~" příraz, „nikdy milovat, ty~" příraz, „Buzno zkurvená~!" zavrčel na mě, zatímco do mě v pekelném tempu za mého bolestného křiku a zoufalých proseb nemilosrdně a tvrdě přirážel a uspokojoval se.

Mé poprvé. Je tak hrubý. Tak moc to bolí.

Křičel jsem prosby a brečel bolestí. On mi ale odpovídal vzdychy a nenávistnými slovy mezi přírazy.

Najednou ho ze mě vytáhl, otočil mě na záda a zase ho do mě prudce a hluboko zasunul. Znovu jsem zakřičel bolestí. Popadl mě znovu za krk a za něj mi držel hlavu jen proto, aby mě mohl začít hrubě líbat, zatímco do mě začal znovu hluboko a tvrdě rychle přirážet.

Líbal rty, do kterých ještě před malou chvilkou šeptal milostná slova a zahrnoval je něžnými a jemnými polibky.

Vnikl mi do pusy jazykem a kousal mě silně do rtu. Nespolupracoval jsem. Cítil jsem v puse železitou pachuť vlastní krve. Přisál se mi na krk a rovnou mě do něj začal silně kousat a tahat za kůži na něm tak, až jsem měl pocit, že mi kus kůže utrhne. Kromě svého potu po těle jsem i cítil horké kapky své krve, které po mém krku stékaly na bílé kachličky.

Brečel jsem. Bolestně jsem křičel zoufalé prosby. Ty se ale ztrácely v hlasité hudbě zvenku. Snažil jsem se bránit - proti němu jsem byl ale moc slabý. Ještě zrychlil v přírazech a přirážel do mě ještě hlouběji a tvrději, než předtím. Znovu mě začal líbat a chvíli na to se do mě se zasténáním udělal.

Vytáhl ho ze mě a pustil mi krk, čímž jsem se mohl konečně pořádně nadechnout. Hned na to mi dal ale silnou facku, až jsem natočil hlavu na stranu a roztřesenýma rukama jsem se se snažil krýt. Ty mi ale odstrčil pryč a dal mi druhou facku na stejné místo.

,,Myslel sis, že bych tě miloval?!" další facka, ,,Myslel sis, že by někdo miloval takovou buznu?!" tentokrát mi dal pěstí a druhé strany hned na to další facku.

Brečel jsem a pořád jsem sténal neskutečnou bolestí. Pálil mě vstup. Bolel mě ret a krvavé kousance na krku. Bolela mě hlava. To ale vlastně celé tělo. Ještě jednou mi vrazil, než vstal a začal se oblékat. Nebyl jsem schopný se pohnout.

,,Nenávidím tě, Jimine." kopl do mě, když se oblékl, načež jsem vyjekl obrovskou bolestí a snažil jsem se aspoň trochu se stulit do klubíčka, marně.

,,Vždycky tě budu nenávidět, to si pamatuj. Vlez mi někdy ještě do života a dopadneš ještě hůř, než teď, ty buzerante." znovu do mě kopl, ale silněji. Pak mi vzal z cáru kalhot peníze a odešel.

Ležel jsem tam, jak mě nechal, napůl vzrušený a nebyl jsem ničeho schopný. Kňučel jsem bolestí a slzy mi tekly po už jimi smáčených tvářích.

Věřil jsem mu. Věřil jsem, že se opravdu změnil. A teď? Cítím se jako kus toho nejšpinavšího hadru. A on ho odhodil.

Poznámka autora:
Tohle by bylo pro úvod. V příští kapitolce všechno objasníme jedním velkým flashbackem. ; )

Napiš koment, jestli jsi stejně na prášky, jako Jimin.