V poutech něhy - Yoonmin (18+)

5

Další den jsem se omluvil, že mi není dobře. Mezitím jsem s Joonem vymýšlel, jak by zněla výmluva, která by Joonovi umožnila se mnou chodit do školy. Dospěli jsme totiž k řešení, že jestli nemám dát s trochou štěstí výpověď na celý měsíc, musí se mnou do školy po celou dobu Yoongiho praxí chodit do školy Joon, aby mě před Yoongim chránil.

Další den jsem s ním už šel do školy a hned jsme zamířili do ředitelny. Podařilo se nám řediteli namluvit, že mě někdo předevčírem při cestě ze školy napadl a jelikož se to stalo už víckrát předtím, psycholog mi diagnostikoval panickou ataku. Proto potřebuju, aby se mnou chodil nějakou dobu do školy Joon, protože se v jeho přítomnosti cítím v bezpečí.

Prošlo nám to.*

Po první hodině jsem šel na záchod. Joon čekal na chodbě a hlídal, jestli neuvidí Yoongiho. To jsem ale mohl čekat, že tady bude už přede mnou.

Byl jsem v kabince a už jsem chtěl odejít, když se otevřely dveře od záchodů.

,,Vyřeš si, co potřebuješ, Jiminie. Já budu čekat na chodbě, kdyby přišel." uslyšel jsem a pak se ozvalo vděčné pípnutí, které nemohlo patřit nikomu jinému než Jiminovi. Došlo mi, že ten někdo myslí mě. Opět jsem ucítil ostrý trn hluboko v mém srdci. Jimin odešel k asi umyvadlu, protože jsem pak uslyšel vodu.

Sáhl jsem si do zadní kapsy u kalhot a vytáhl obálku. Bylo v ní 1 500 000 ₩**. Doma jsem dlouho přemýšlel, jak se mu omluvit a vynahradit mu nějak tu dobu, kdy jsem mu tak ubližoval a znásilnil ho. Nevěděl jsem i, jak ho přesvědčit, že mi to je opravdu líto. Chápu, že mi nevěří - už jsem se ho takhle snažil v osmnácti přesvědčit a když mi uvěřil, znásilnil jsem ho. Teď mi věřit určitě nebude, chtěl jsem ale, aby aspoň přijal tuhle částku. Jsem schopný mu dát i víc, kdyby chtěl. Zaslouží si to. Mohl kvůli mě navštěvovat terapeuta, nebo jinak utratit nemalé peníze za to, co jsem mu já udělal. Doufal jsem tedy, že by mohlo 1 500 000 ₩ tohle všechno nějak splatit. Nechci si ho tak získat. To by se mi ani nepodařilo. Jak říkal - má přítele. Nechci ani, aby mi kvůli téhle částce odpustil. To nejde. To všechno, co jsem mu udělal, se odpustit ani nedá. Chtěl jsem mu tím splatit to, co on kvůli mě musel utratit, aby se dal znovu dohromady. Mimo částku bych ho i chtěl poprosit, jestli bychom nemohli začít znovu. Nebude se se mnou chtít bavit. Na to jsem se připravoval a chápu ho. Jen nechci, aby se mě bál. Ani jeho strachu nemůžu poroučet a nechci, ale...

Zhluboka jsem se nadechl a dodal si odvahu. Ty to zvládneš, Yoongi.

Otevřel jsem dveře od kabinky a zamířil si to k umyvadlu. Zůstal jsem ale, co nejdál, aby se mě co nejmíň bál. Byl u něj a umýval si ruce. Jak si mě ale všiml v odrazu zrcadla nad umyvadlem, zbledl, prudce se ke mě otočil a přitiskl se ke stěně a umyvadlu. Otevřel roztřeseně pusu, ale pak ji zase zavřel, když ze sebe kvůli strachu nedokázal nic vydat.

,,Jimine, neboj se mě. Chtěl bych ti-" snažil jsem se mluvit klidně, ale přerušil mě.

,,P-promiň mi to. J-já už tě ni-nikdy nekopnu. J-já.. Já..." koktal vyděšeně. Povzdechl jsem si. Ten kopanec včera jsem si zasloužil. A zasloužil bych si mnohem víc. Nesnažil jsem se už něco říkat a natáhl jsem k němu pomalu ruku s obálkou, aby ji aspoň viděl a já mu k ní mohl něco říct. Pohyb mé ruky ho ale očividně ještě víc vyděsil a začal najednou vyděšeně volat.

,,Na-Namjoone pomoc! Je tady! Pomoc!"

Poznámka autora:
* V reálu asi ne, ale co už. Lepší důvod jsme nevymyslely.
** V českých korunách zhruba 20 000 korun.

A odteď tady vyhlašujeme, že první, kdo napíše koment u následujících kapitol, získá věnování v té příští. Dnešní věnování dáváme parksujan01_. Ahuuj♥