V poutech něhy - Yoonmin (18+)

1

~flashback~
Stál jsem před kvalitní restaurací, než jsem se odhodlal a vstoupil jsem.

Koná se tady setkání s mou starou třídou ze základky. Můj bývalý spolužák nás sem pozval a zaplatil za nás. Nejsou zrovna dvakrát chudí a podle toho to i vypadalo. Pronajali jsme si nemalou část restaurace. Nebál jsem se tolik ostatních, jako...

Všiml jsem si ho.

Yoongi. Krásný, populární, všemi oblíbený, úplně dokonalý, vypracovaná postava a pohled, kterým si získá během chvilky každou holku, ale někdy i kluka.

Stál v houfu lidí uprostřed a bavil se s nimi.

Já ho ale nemiluju. Ne. Je dokonalý, ale to jen z vnějška. Na základce mě šikanoval, protože jsem gay. Od doby, kdy jsme vyšli, uběhly dva roky. Teď mi je 17 a Yoongimu 18. Já jsem na druháku na konzervě s kytarou.

Od vyjití ze základky mi nedal nijak vědět, nevěděl jsem tedy, jak to teď mezi námi je. Pro jistotu jsem měl ale v kapse schovaných pár stovek wonů, které jsem mu na základce musel dávat každý měsíc. Nevěděl jsem, jestli je bude chtít.

Hned jsem si našel své staré přátele a začali jsme se spolu bavit.

„Em.. Jimine?” oslovil mě mírně najednou někdo a já se otočil.

Yoongi.

Hned jsem si sáhl do kapsy pro peníze a natáhl k němu ruku s nimi, podávajíc mu je s menší obavou v očích.

„Ne.” zavrtěl hlavou a mírně se usmál, „Pojď se mnou, prosím. Potřebuju s tebou mluvit. Neboj se mě, neublížím ti.” řekl. Mluvil tak.. Mírně, hezky, vlídně..

Že by..?

Odešel se mnou stranou na chodbu, kde nikdo nebyl.

„Jimine..” začal a odmlčel se, „Je mi líto, co jsem ti dělal kvůli tvé orientaci. Byl jsem tupec. Po základce jsem si uvědomil, že jsem taky gay a že jsem tě celou dobu..” nedořekl to. Pomalu a jemně mě pohladil po tváři, ruku na mé tváři nechal. Já jsem se snažil všechno pobrat a moje radost začala vzrůstat.

On? Já?!

Najednou překonal vzdálenost mezi námi a za tvář si mě přitáhl do jemného polibku. Nedokázal jsem tomu uvěřit. On mě miluje?! Nedokázal jsem ho odmítnout.

Začal jemně pohybovat rty proti těm mým a já jsem začal pomalu spolupracovat. Má tak dokonalé rty..

Postupně začal zrychlovat a prohlubovat naše polibky. Za zátylek si mě přitáhl do dalšího polibku.

Zatlačil mi jemně na hrudník, abych couval, až jsem ucítil za sebou zeď. Jemně mě na ni natlačil a pokračoval. Omotal jsem mu ruce kolem krku a přitáhl si ho blíž.

Najednou jsme uslyšeli kroky, které šly k sám.

„Pojď.” propletl si se mnou prsty a utíkal se mnou dál do chodby.

Doběhli jsme na záchody, kde mě vtáhl do jedné z kabinek.

Znovu mě přitiskl na zeď svým tělem a přitáhl si mě do polibku. Dal jsem mu opět ruce kolem krku.

„Miluju tě, Jiminie..” vydechl mi do rtů.

Olízl mi spodní ret. Pootevřel jsem mu pusu, aby mi do ní mohl vniknout jazykem. Zajel mi prsty do vlasů a jemě mě za ně tahal. Jazykem mi mezitím prozkoumával pusu.

Postupně se rty přemisťoval na můj krk, kde mi jemě nasál kůži a rukama mi zajel pod triko.

Chytil jsem ho za ruce, abych ho zastavil. Dál nechci zajít. Ještě jsem s nikým nespal a teď ještě nechci zajít dál, než sem.

Kousl mě trochu silněji do krku a já jsem kníkl.

„Au.. Yoongi, ještě ne. Prosím.” vydechl jsem a pohladil ho po krku.

Pak se potichu zasmál. Tenhle smích ve mě ale nevzbuzoval příjemné pocity. Naopak.

„Ty seš tak naivní...” řekl mi potichu pobaveně do krku a znovu mě už o dost silněji kousl, až jsem sebou trhl a zaskuhral jsem bolestí.

„Yoo-Yoongi, co se děje?” zeptal jsem se a chtěl ho od sebe jemě odstrčit, ale víc mě až hrubě přirazil ke stěně, až to bolelo. Pak se z mého krku přemístil k mým očím, do kterých zabodl výsměšný a zlý pohled.

„Naivní teplej buzerant...” zavrčel pomalu a s každým slovem si hrál na jazyku.

COŽE?!

Než jsem mu stihl jakkoli odporovat, strhal ze mě oblečení a hodil mnou na protější stěnu od dveří, až jsem vyjekl bolestí.

Došlo mi, že to všechno na mě hrál. Všechno to dělal jen kvůli tomu, aby se mi pak mohl vysmát do očí.

Zrudl jsem studem, ale pak jsem zbledl jako stěna, když se začal taky vyslíkat.

,,Ne! Ne, prosím! Yoongi prosím! Udělám cokoliv! Nedělej to!"
~konec flashbacku~