Šli jsme ještě nějakou dobu dál. Upřímě mě ale překvapilo, když sám vzdálenost mezi námi postupně zmenšoval, až skončil u metru. Hodně mě to zahřálo u srdce. Znamená to snad, že by se mě mohl postupně bát čím dál míň?
Rozešli jsme se až na křižovatce, na jejichž rozcestí jsme se měli každý vydat domů. Poznal jsem, že nechce, abych věděl, kde bydlí. Pořád mi tolik nevěří. Já jsem ho ale chápal.
Na křižovatce jsme se k sobě otočili.
„Děkuju, žes nakonec přišel." usmál jsem se mírně. Má radost byla ale samozřejmě mnohem větší.
„A-a já ti děkuju, žes mě tam s nimi nenechal." úsměv mi i když míň opětoval. O to víc se ale ten můj musel rozšířit.
„Jsi krásný, když se usmíváš."
Ale nejen, když se usmíváš...
Vypustil jsem to opět skoro bez přemýšlení ze rtů, čeho jsem později ale ani trochu nelitoval, protože se hned na to jeho úsměv znovu o trochu rozšířil a on se znovu trochu začervenal a pípnutím poděkoval.
...jsi krásný všude. A vždycky.
O měsíc později ke mě na chodbě přišel houfek holek ze čtvrťáku. Vím, že po mě jedou. Neřekly mi to, ale vždycky, a to i teď jsem cítil, jak mě svlékají pohledem. A moje úspěchy mimo školu mi to jen potvrdily. Cestou ke mě si šeptaly a hihňaly se. Pak se konečně odvážily a po chvílí nervózního sypání pátého přes deváté jsem pochopil, že mě zvou na svůj maturák.
Kývl jsem jim na to. Proč ne? Stejně bych asi šel.
Hned potom mi zalehly uši, když se některé neudržely a zapištěly radostí. Au...
Tahle muka zastavilo až zazvonění na další hodinu, které se ozvalo pár sekund poté a které je donutilo odejít.
Povzdechl jsem si.
Tohle bude ještě sranda...
YOU ARE READING
V poutech něhy - Yoonmin (18+)
Fanfiction„Všichni~" příraz, „tě nenávidí, Jimine~" příraz, „Budou tě vždycky~" příraz, „nenávidět~" příraz, „Nikdo tě nebude~" příraz, „nikdy milovat, ty~" příraz, „Buzno zkurvená~!" zavrčel na mě, zatímco do mě v pekelném tempu za mého bolestného křiku a zo...
