V poutech něhy - Yoonmin (18+)

24

Překvapilo mě to. A to nemale. Hned jsem si očima našel světle růžové sako.

Yoongiho úkol mě víc, než překvapil. Ale pár skleniček panáku, které jsem už měl v sobě, zahnaly strach a obavy. Vyhledal si mě pohledem, ale když v mém výraze viděl jen překvapení, a ne i nesouhlas, trochu rozhozeně kývl.

Tango s Jiminem. Už jen tanec s ním. V hlavě mi mezi srdíčky lítaly ale i obavy. Bude chtít? Budu se ho muset dotýkat. A na místech, kde by mu to nemuselo být příjemné*, vzhledem k tomu, že ke mě pořád nechová dostatečnou, skoro až nulovou důvěru a v opačném měřítku zase strach.

Neviděl jsem na něm ale žádné známky odmítnutí nebo nesouhlasu, proto jsem na to musel kývnout.

Yoongi sestoupil z podia a přišel ke mě.

„Nevadí ti to?" nejistě a opatrně se ujistil.

Zavrtěl jsem hlavou. Alkohol mi částečně otupil mysl, ale i to stačilo k tomu, abych popustil uzdu své odtažennosti, co se Yoongiho týče.

Odešli jsme na parket, kde nám mezitím ostatní udělali místo a teď byli v kruhu po krajích parketu. Tam se ke mě otočil.

„Umíš tango?" zeptal se mě tiše a opatrně.

„Více méně.. Jo." mírně jsem pokrčil rameny. Tango jsem už dlouho netančil. Ale šlo mi. Kývl.

„Povedu tě."

Cítil jsem z něj nervozitu a opatrnost. Opatrně a jemě mi dal pravou ruku těsně pod levou lopatku, že se mých zad sotva dotýkal. Pravou ruku jsem mu zaklesl do té jeho, kterou mi už nabídl a levou jsem mu dal těsně pod rameno, dlaní směrem k zemi.Tím jsem se na něj i musel trochu natisknout, ale na to jsem v tu chvíli nehleděl. Alkohol mi otupil rozum a zahnal ten varovný hlas chránící mě před člověkem, který se teď na mě mírně opatrně usmál. Mírný úsměv jsem mu trochu nervózně oplatil.

Začala hudba a mé nohy, o kterých jsem si myslel, že mě nebudou poslouchat, automaticky udělaly první kroky tance.

Jakže to je?

Dva kroky dozadu, zastavit se, otočit, dva kroky dopředu, zastavit se,...

Brzy se mi všechno vybavilo a já mohl dát Yoongimu znamení, že může zkusit víc. Vyměnili jsme si pohledy. Pochopil.

„Spojka a promenáda..?" řekl skoro neslyšně, abych to slyšel jen já. Nepatrně jsem přikývl opět tak, abych nenarušil tuhle dokonalou chvíli. Ano, tančí úžasně. Lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi to nelíbí.

Tak, Jimine. Vzpomínej.

Moc jsem se snažit ale nemusel. Vedl mě do dvou kroků dozadu, pak následovala spojka, a promenáda, kterou jsme zakončili opět základním postojem. Tančili jsme dál.

Bylo to tak úžasné... Přál jsem si, aby tohle nikdy neskočilo. Abychom byli na parketě my dva už napořád. Díval se mi celou dobu do očí s až nepatrně pootevřenými rty a... Tak moc se mi to líbilo. Věděl jsem, že by tohle skoro až určitě nedovolil, kdyby v sobě neměl pár skleniček alkoholu. Poznal jsem, že je trochu mimo právě kvůli němu. Nebylo to ale vidět. Jen trochu, ale nikdo si toho nemohl všimnout. Tančil nádherně. Ladně a pohotově reagoval na všechny mé další různé nepatrné signály, které zpestřovaly náš tanec. Už jsem pak nemusel nic říkat- pochopil všechno i beze slov.

Byl tak nádherný. Teď, když jsem mohl, jsem si ho nepozorovaně prohlížet. Hleděl jsem mu do jeho očí, od nich jsem jel pohledem po jeho bezchybné tváři ke klíční kosti a z té na jeho nadýchané růžové rty. Tak moc mě sváděl. Tak moc jsem ho chtěl políbit. Chtěl jsem si ty jeho dva jemné polštářky na aspoň malou chvíli přivlastnit, tak, jak jsem tak udělal na mnohem delší dobu před několika lety. Tehdy mi ale nic nedovolil. Přivlastnil jsem si je sám a jeho jsem nenechal se ani pořádně nadechnout. Do očí se mi znovu začaly pomalu drát slzy. Tak moc bych to chtěl vrátit...

Poznámka autora:
* Tím myslí to, až bude mít ruku na Jiminových zádech, budou se tou druhou držet, celkově na sebe budou kvůli tomu tanečnímu postoji na sebe trochu natisknutý,... Už tohle může Jiminovi vadit.