V poutech něhy - Yoonmin (18+)

2

Vyšel jsem ze záchodů a jedním prohrábnutím si upravil vlasy. Vrátil jsem se zase mezi ostatní.

Jsem gay. Je pravda, že jsem to zjistil krátce po nastoupení na gympl. Nikdo to zatím neví. Co mě ale sralo víc, bylo to, že jsem věděl, že mám Jimina rád. Možná ho i miluju. Nechtěl jsem si to přiznat. Nenáviděl jsem se za to. A nenáviděl jsem za to jeho. Nechtěl jsem být gay. Ale hlavně jsem pro něj nechtěl mít slabost. Jeho znásilněním jsem si dokázal, že ho naštěstí nemám rád tolik. Potřeboval jsem to, protože faktu, že jsem buzna, se už nezbavím.

Od této události uběhlo několik let. Dodělal jsem si konzervu a začal jsem v jednadvaceti učit na střední škole v Soulu hudebku. Mimo školu jsem skládal a zpíval. S učiteli v práci jsem si vytvořil přátelské vztahy a pomáhalo mi to zapomenout. Začal jsem znovu. Bez něj.

Konala se další setkání třídy, tam jsem už ale nechodil. Vždy, když mi přišlo oznámení, hned jsem ho bez rozmýšlení odmítl. Odmítal jsem všechno, kde bych se s ním mohl setkat.

Postupně se mi podařilo zapomenout a našel jsem si přítele Kim Namjoona. Pomohl mi a podpořil mě.

Moje písničky taky nebyly nejhorší a můj úspěch pomalu, ale jistě stále stoupal. Konečně jsem měl chuť žít. Měl jsem několik přátel, práci, úspěch, i přítele, který mě ve všem podpořil. Na Yoongiho jsem už úplně zapomněl. Byl jsem konečně šťastný.

To jsem ale nevěděl, že se všechno brzy změní...

Jednou jsem šel znovu do školy. Dnes mi nebylo tolik dobře, ale řekl jsem svým kolegům, že to zvládnu a zítra možná nepůjdu do školy. Dozvěděl jsem se taky od kolegyně Jisoo, že sem odteď bude chodit jeden praktikant na tělocvik. Bude mít tady praxe měsíc. Neví, ale kdo to je. Tak se nechám překvapit. Pak jsme už oba museli na první hodinu.

Po škole jsem byl zrovna v jídelně na obědě a bavil se s ostatními. Během dne se mi už udělalo líp. Jen se mi lehce motala hlava, ale jinak mi bylo dobře.

Přišel k nám ředitel. A s ním někdo cizí...

Počkat? Cizí? Ne, jeho znám..

Počkat.. Ne, ne ne ne ne ne!
Poznal jsem v něm Yoongiho. Všechno se ve mě sevřelo neuvěřitelným strachem a já jsem se bez přemýšlení rozběhl pryč.

Spojil jsem si toho praktikanta s Yoongim. Ano, je to on. A jeho pohled, mírný úsměv, který mi věnoval... Taky mě poznal. Poznal mě. Poznal mě! Ví, že jsem to já! Ne! Prosím! Prosím!! Ne!!

Vyběhl jsem z jídelny a zaběhl na záchody. Zajel jsem do první kabinky a rychle jsem se zamčel. Sklopil jsem prkýnko a sedl si na něj, nohy jsem si přitáhl k bradě. Třásl jsem se strachem a do očí se mi začaly drát slzy.

Málem jsem vyjekl strachem, když se ozvalo otevření dveří od záchodů. Někdo vešel. Ale já moc dobře věděl, kdo to je...