V poutech něhy - Yoonmin (18+)

12

Od té doby se toho dost změnilo. Hlavně z jeho strany. Pořád jsem se ale bál, jestli tohle všechno není lež. Je to pořád možnost.

Nevím, jak dlouho je schopný trpělivě čekat a lhát, aby mě pak znovu překvapil. Pro jistotu jsem ale s penězi v obálce nic nedělal a nosil si je každý den do školy, kdyby se rozhodl to přestat hrát a chtěl by je zpátky. Protože kdybych je neměl, dopadl bych na tom hodně špatně. Zdálo se ale, že nic proti mě neplánuje.

Nemusí to být ale lež. Doopravdy ho to může mrzet a doopravdy mě může milovat. Tomu jsem ale věřil nejmíň. Nevěřil jsem, že by mě doopravdy miloval. Ne potom, co mi řekl na tom setkání. Ano, teď tvrdí, že to nebyla pravda, ale... I tak jsem byl na pochybách. Nechtěl jsem se znovu spálit.

Šel jsem do školy. Než jsem vešel, zhluboka jsem se nadechl. Uběhlo pár měsíců od Yoongiho nastoupení na tuhle školu. Byl jsem napjatý. Každý den. Pořád ve mě převládaly pochybnosti. Nevěděl jsem, jestli mu můžu věřit. Vypadal, že ano. Já jsem se ale pořád bál. Stejně vlídně se ke mě choval i na tom setkání a jak to dopadlo...

„Ahoj, Jimine." usmál jsem se na něj vlídně, když kolem mě po chodbě procházel jako duch.

„A-ahoj.." pípl nesměle, ani se na mě nepodíval a se sklopeným pohledem rychle prošel kolem mě. Ještě trochu zrychlil. Šel jsem dál. Vím, že se potom vždycky ohlédne, jestli nejdu za ním a nechci mu ublížit. Cítím jeho pohled. Ucítil jsem už po několikáté ostrý trn, který mi už od začátku vězel hluboko v srdci.

Odešel jsem na záchody a zavítal k umyvadlu, abych si opláchl obličej studenou vodou. Pomáhalo to. Pomáhalo to, abych se probral. Pomáhalo to od té bolesti.

Je to takhle každý den. Bolelo mě ho takhle vidět. Pořád mi úplně nevěří a bojí se mě. Vidím to na něm. Utřel jsem si obličej, ale chvíli na to jsem na tváři ucítil opět vlhko. Podíval jsem se na sebe do zrcadla. Slza.

Seš slabej, Yoongi.

Moc to ale bolelo. Radši jsem rychle odešel do kabinky, aby mě takhle tady ještě někdo neviděl. Natožpak Jimin. Tam jsem teprve nechal němým slzám volný průchod.

Takhle to dál nejde, Yoongi.

Prohrábl jsem si zlomeně a zoufale vlasy a po tváři mi stekla další slza.

Musíš s tím něco udělat.

Poznámka autora (DŮLEŽITÉ):
Chtěly bychom poukázat na anketu, kterou jsme vytvořily v konverzacích na našem účtu. Můžete hlasovat, jestli chcete, abychom jako první obnovily příběh Dcery mafiána - Jungkook (2. díl) nebo Následníkem smrti - Jungkook. Můžete hlasovat už teď, jeden z těchto dvou příběhů publikujeme až za 25 follow (prvně jsme to daly na 20, ale teď, když máme 19 followers, jsme se rozhodly být ještě krutějšími). ; )

Byly bychom rády, kdybyste se nám tam vyjádřili, po případě bychom byly i rády za upozornění, že už nemá cenu v jednom (nebo v obou) příbězích pokračovat, protože se někomu může zdát, že jsou o hovně a nikdo by je nečet. Hlavy za to trhat nebudem. Budem trhat hlavy tak maximálně za ignor, tak bych se nad tím POŘÁDNĚ zamyslela, zlatíčka, než se rozhodnete na nás srát... :3

A náš příběh je PRVNÍ v kategorii strach! Strčily jsme si 2,37 K knih do kapsy!! Pane bože díky!