V poutech něhy - Yoonmin (18+)

35

Poznámka autora (důležité, nepřeskakujte tohle, prosím):
Jelikož včera došlo k omylu a já jsem dala věnování účtu HermanCervenokopecky (který si ono věnování ale taky zaslouží), i když jsem ho slíbila účtu bald_felix_, dostává dnes věnování bald_felix_. A tímto se dostáváme k našemu aktuálně největšímu problému:

Dřív jsme daly, že věnování dostane první účet, co napíše koment, ale když teď začalo psát koment víc lidí, změnilo se to spíš na to, co teď bude asi probírat... Já mám chuť dát věnování všem, ale jelikož můžu dát věnování jen jednomu účtu, budeme se teď buď rozhodovat podle toho, jestli je onen účet "nováček" v psaní komentů tady a  kolikrát ten člověk dostal už předtím věnování (např. LenkaDobiov nebo AlexBalo, kterým bych chtěla dát taky věnování, protože nás už několikrát podpořily komentem u nejedné kapči a zatím jsem měla přes haldu těch dalších krásných komentů, jim dát snad jen jedno věnování nebo ještě žádný, čehož mi je docela líto <3). A nakonec by to už asi ovlivnilo i to, jakej koment se nám bude líbit nejvíc, což by nakonec mohlo být trochu nespravedlivý, ale když jste tak zlatí a napíše vás koment u jedný kapitoly 8 (33. kapča), potřebujeme se nějak rozhodnout. <3

Nebo to bude jak to bývalo doteď: ten nejrychlejší a nejaktivnější na wattu bude mít nejvíc věnování, nebo lidi hned po něm, aby neměl věnování u každý kapitoly.

Potřebujeme poradit. Napište nám klidně k tomuto odstavci do komentů, jak to vidíte vy a podle čeho bychom se podle vás měly rozhodovat. Thanks ; )

Díky moc. Jste neuvěřitelní! <3
____________________________

,,Já.. U-už ti to půjdu přichystat." rychle jsem zmizel ve dveřích do kuchyně, když se na mě jen nedůvěřivě a nerozhodně díval a nic neříkal.

Zapadl jsem do kuchyně, kde jsem začal ohřívat vodu a do hrnku jsem dal pytlík čaje. Voda se ohřívala a já se opřel rukama o linku, dívajíc se do její desky.

Jak jsem mohl?! Jak jsem mu to mohl udělat?! Na nic jsem se nezeptal a nechal se unýst touhou ho pohladit. Teď ve mě dost možná stratil veškerou důveru, kterou se mi za celý rok u něj podařilo vybudovat. Jsem takovej sobec!

Co bylo ale hlavní, byla znovu ta bolest u srdce. To, jak se ode mě odsunul. To, jak se na mě potom díval... Myslí si, že jsem mu chtěl znovu ublížit. Myslí si, že jsem úchyl.

Voda zavřela a vyplo se to. Utřel jsem si a rozmrkal slzy, abych líp viděl a zalil jsem čaj. Pak jsem se chvilku bez hnutí díval na horkou vodu, která mi v konvici zbyla.

Nakonec jsem přešel ke dřezu a po lehkým zaváhání jsem si začal pomalu lít onu vodu od levého zápestí přes dlaň a prsty. Začalo to strašně pálit a z očí mi začaly téct slzy bolestí, ale konečně bylo něco, co přebilo tu velkou bolest, kterou jsem cítil u srdce. Konečně něco, co mi od ní na chvilku pomůže... Ruka mi horkou vodou už zčervenala a začaly na ni dopadat mé slzy. I přes bolest jsem se usmál. Konečně mi trny v srdci na chvíli zmizely...

Pak mi ale konvice z ruky leknutím vypadla a spadla do dřezu, když se najednou od dveří do obýváku ozval vyděšený hlas:

,,Yoongi ne! To nemůžeš! Nech toho!"