Po chvilce se odpojil a přitiskl své čelo na to mé.
„Po tomhle jsem vždycky toužil..” zašeptal potichu a usmál se, „věříš mi to?” pohladil mě po boku, okolo kterého měl omotanou ruku.
S malým úsměvem jsem skoro nepatrně přikývl a tentokrát jsem to byl já, kdo znovu spojil naše rty.
Zvedl se vítr, ale to jsme teď nevnímali. Vzal mi jemě do zubů spodní ret. Pootevřel jsem mu pusu, aby mi do ní mohl vniknout jazykem a naše jazyky se propletly.
Když nám došel kyslík, odpojili jsme se od polibku a objal mě. Zavrtal jsem mu hlavu do ramene a stulil se mu do náruče.
„Miluju tě, Minie..” hladil mě po zádech, načež jsem stiskl pevněji jeho látku lehké bundy na hrudníku.
Začalo poprchávat. Odtáhli jsme se od sebe.
„Pojď,” vzal mě za ruku a propletl si se mnou prsty, „bydlím kousek odtud. Ať nezmoknem.”
Vstali jsme a běželi. Líbilo se mi to. Líbilo se mi, že mi zase věnuje někdo tolik pozornosti, jako tehdy Namjoon.
Ale s Yoongim-
Ticho!
Zahnal jsem tyhle myšlenky pryč. I tak jsem se ale nezbavil onoho zvláštního pocitu.
Tyhle myšlenky jsem už ale vytlačil, když jsme doběhli ke vchodovým dveřím jeho domu. V rychlosti odemčel, vtáhl mě dovnitř a zavřel. Hned mě ale donutil zavřít oči, když mě hned potom přitiskl svým tělem ke zdi a znovu si přivlastnil mé rty...
ČTEŠ
V poutech něhy - Yoonmin (18+)
Fanfiction„Všichni~" příraz, „tě nenávidí, Jimine~" příraz, „Budou tě vždycky~" příraz, „nenávidět~" příraz, „Nikdo tě nebude~" příraz, „nikdy milovat, ty~" příraz, „Buzno zkurvená~!" zavrčel na mě, zatímco do mě v pekelném tempu za mého bolestného křiku a zo...
