„Tak co na to říkáš?” otočil se na mě s úsměvem, když dotančil choreografii, kterou vymyslel na ten projekt. Je opět pátek a opět jsme u Yoongiho doma.
„J-jo, jo, to.. Vypadá to skvěle.” trochu jsem to ze sebe vykoktal s mírným úsměvem, protože jsem ještě před chvilkou byl trochu v tranzu z toho, jak dokonale při tanci vypadá.
Ta choreografie je jednoduchá, ale nevypadá tak. Ve zkratce vypadá strašně dobře, takže se tolik nezdá, jak je jednoduchá. Odložil jsem si batoh ke stěně a přešel k němu.
„Tančil jsi někdy k-pop?” zeptal se mě.
„Dřív jsem něco málo zkoušel..” přiznal jsem potichu. Už je to ale dost dávno, takže to už zas moc neumím.
„Dobře. Neboj, je to jednoduchý. V jednom místě bude v tý choreografii část, kde se ti studenti rozdělí do tří skupin a každá bude tančit něco trošku jinýho. Pak se to vlije dohromady a přejdou zas do jednotných pohybů. My budem na krajích, takže budem tančit to samý, ale zrcadlově obráceně.” vysvětlil mi, „Neboj, naučím tě to.” ujistil mě, když jsem na něj povytáhl obočí a zatvářil se trochu znepokojeně.
•••
„Ne, ne počkej. Tou ruku musíš ten pohyb udělat trochu ladněji, ale pořád rychle.” radil mi, zatímco stál těsně za mnou, držel mě za předloktí a vedl mi ji, aby mi ukázal, jak by to mělo vypadat.
Trochu jsem se červenal z toho, jak se mě dotýkal a jak byl blízko, a proto jsem byl rád, že to nevidí.
„Teď sám.”
Pořád stál za mnou, ale pustil mi ruku, abych to zkusil. Udělal jsem to.
„No, super. A teď krok pravou doprava a přešlápni na levou a zas na pravou. Takhle.”
Ukázal mi to. Udělal jsem tak.
„Víc musíš při tom kroku táhnout ten hrudník, jakoby byl zpomalenej. A ruce nesvěšuj. Ty taky trochu zpomal. Dívej.” znovu mi to ukázal.
„Ale já nemám tak dobrou koordinaci.” znovu jsem to zkusil, ale opět neúspěšně.
„Ale máš. Jen.. Počkej. Musíš zažít ten pocit. Pak už to půjde.”
Přešel zas za mě, chytil mě u každé ruky za zápěstí a roztáhl se mnou ruce, čímž se přitiskl na má záda. Cítil jsem jeho dech za pravým uchem, jak mě šimral na kůži.
„Udělej ten krok do strany a přešlápni, já ti ukážu, jak budeš mít ty ruce a hrudník.” řekl mi do ucha, protože to ani jinak nešlo. I tak jsem ale ucítil husinu po těle.
Oh, bože.. Miluju jeho vůni..
Rozplýval jsem se nad tím v duchu, než jsme udělali krok do strany a já mu vedl ruce, čímž měl i správně hrudník.
Nemůžu ale říct, že jsem se víc nezajímal o to, že jsme na sebe natisklí. Pustil jsem ho a pak to zkusil on sám.
„Super. Přesně takhle. Tak zkus, co ses doteď naučil.”
Postavil jsem se pár metrů před ním a díval se, jak už mnohem lépe opakuje pohyby, které jsem ho dneska naučil.
Sakra.. Při tanci vypadá úplně dokonale. Znovu mi to dokázal. Znovu mi připomněl, jaký to je být obětí neopětované lásky. Zároveň mě ale stejně tak i znovu utvrdil v tom, jak krásný je někoho milovat.
Poznámka autora:
Ahoj, tady NeotacejSe. Odteď budou kapitoly vycházet s většími časovými mezerami, protože mám teď rozepsanou knihu na svém účtu (Po stopách vraha - Yoonmin) a chci pokračovat i ve čtvrtém díle série V pasti.
A ještě něco..
S Bomba79 jsme se dohodly, že smažeme příběhy Dcery mafiána - Jungkook (2. díl) a Následníkem smrti - Jungkook. Ty příběhy by nebyly dostatečně dobře propracovaný a nebyly by úspěšný. To asi stejně nikoho moc nebude trápit, protože doteď nikdo možná ani neměl ponětí, že na tomhle úctě vůbec jsou, ale i kdyby, tak se omlouváme všem, kteří doufali, že v nich budeme pokračovat.
We love you <3
ČTEŠ
V poutech něhy - Yoonmin (18+)
Fanfiction„Všichni~" příraz, „tě nenávidí, Jimine~" příraz, „Budou tě vždycky~" příraz, „nenávidět~" příraz, „Nikdo tě nebude~" příraz, „nikdy milovat, ty~" příraz, „Buzno zkurvená~!" zavrčel na mě, zatímco do mě v pekelném tempu za mého bolestného křiku a zo...
