Prodavač kamenů

Bonusová kapitola 14,5

Poznámka autorky: Omlouvám se za další bonusovku. Víte, tohle je vlastně úplná vata. Příběh by skončil úplně stejně i bez toho. Takže to nemůže být samostatná kapitola. Ale na druhou stranu, ačkoli to není vůbec důležité pro děj, je to sakramentsky podstatné pro vyznění příběhu jako takového. Proto jsem zvolila cestu nejmenšího odporu. Sice to sepíšu a zveřejním, ale dám před to označení "bonusová", aby čtenář věděl, do čeho jde - že to pro mě za mě může přeskočit. Tahle bonusovka konkrétně má za účel hlavně přiblížit Deireaneze a představit Foiren, o které zatím bylo (a bude) jenom zmiňováno. Snad se vám bude líbit!

o přibližně deset let dříve

„Chovejte se slušně. Dost, že se mi podařilo přemluvit Tehiarovy, aby přijeli do takové díry." přecedila skrz zuby docela nervózně působící, ale elegantní žena ve středním věku.

Malá holčička se naklonila ke svému bratrovi. „Kdo jsou to ti Tehi...oni?" zeptala se šeptem.

„Nějaká další nóbl rodina. Kamarádičkují se s tetou." zasyčel nazpět.

„A proč jedou k-"

Ale to už jim sestra jejich otce nehodlala tolerovat. „Mluvte nahlas! Je neslušné si šeptat!"

Její neteř se už nadechovala k omluvě, ale babička jim skočila do řeči. „Reillet, už ti někdo řekl, že když se budeš chovat jako psí čumák, pošlou tě večeřet pod stůl? Nemluv na ty děti jako na vojáky."

„Zajisté, matko." zasyčela. „Ale jistě pochopíš, že tady jde o jejich budoucnost. A nejen jejich! Celého našeho rodu- naší pověsti, našeho blahobytu, našich životů! Je bezpodmínečně nutné získat si Tehiarovy na naši stranu a zařadit jejich majetek pod naši správu!"

Potom si odkašlala a otočila se zpátky k dětem. „Hosté přijíždějí oslavit společně s námi Dny padajícího listí. Zůstanou v tomhle sídle na týden. Ale pro vás je spíše důležité, že mají dceru ve vašem věku. Musíte si s ní přátelsky hrát a nesmíte na ni být protivní, rozumíte?"

Sourozenci se na ni jenom zmateně dívali.

„ Greirenbell?" zeptala se, aby z nich vymámila nějakou reakci.

Holčička rychle přikývla.

„Deireanezi?"

Její bratr udělal to samé.

„Výborně. A teď-" Než stačila ubohá majitelka univerzitních komplexů rozdat další rozkazy, dovnitř vběhl jeden z jejich sluhů.

„Promiňte! Lord a lady Tehiarovi právě dorazili!"

„Sakra!" zaklela a běžela ke dveřím. „O půl hodinu dřív! Krysy!"

Když se o chvíli později vrátila, následovali ji tři úplně neznámí lidé. Deireaneze učili, že by se měl v takových situacích poklonit, a tak vysekl trošku nemotornou úklonu. Jeho sestra zase předvedla téměř bezchybné pukrle.

Dospělí sice jejich pozdravy neopětovali, ale dívka, kterou si vedli s sebou, se uklonila skoro až k zemi. Bylo vidět, že vyrůstala v mnohem upjatějším a vznešenějším prostředí než dva sourozenci.

„Nuže... Vítejte!" Reillet nasadila něco jako úsměv a taktéž se mírně uklonila. „Nejprve ze všeho mi dovolte představit následníky našeho klanu. Tohle jsou dvojčata Deireanez a Greirenbell."

„Děkujeme za přivítání." opáčil cizí muž a napodobil její úklonu. „Zde je dědic našeho rodu, naše jediná dcera Foiren."

„Výborně, výborně! Nyní, když jsme se představili, mohli bychom děti nechat dětmi a jít si vypít kávu. Pokud souhlasíte, ráda bych vám nabídla občerstvení v mé nádherné kaktusové zahradě." Teta si hosty odváděla někam pryč, ale svou dcerku tam nechali.