Prodavač kamenů

Kapitola V.

Poznámka autorky- Tuhle povídku jsem psala už celkem dávno (zejména tyhle první kapitoly) a myslím, že ta kvalita už není to, co by měla být. Obzvláště ten pravopis je příšerný! (ale jsem příliš líná dát se do oprav) Tím se jednoduše omlouvám.

Aktualizace 13.12.2015 - Už jsem se do oprav dala. Dobrá, tak teď už se nemám na co vymlouvat.

Kapitola V.- Den, kdy ti štěstí zamávalo na rozloučenou

před nějakou dobou

„Hele, víš ty vůbec, co máš na práci?" zašvitořila na lavici sedící dívka a výsměšně se pousmála.

„Jo, náš každoroční festival ,Vítejte na Severní akademii' měli vždycky na starost lidi z abstraktních věd. Tudíž ty!" přidal se další spolužák.

Oslovený se skoro až třásl. Obklíčili ho, neměl vůbec žádnou naději dostat se ke dveřím. A všichni se zubili jako piraně... „Ale...já nejsem jediný student z abstra-"

„Z naší koleje jsi. Tak co se ještě poflakuješ? Pokud nenachystáš stánek a všechno nezařídíš, bude to hanba pro nás všechny."

„Ale..."

Jeden z jeho vrstevníků se zasmál. „Ó, tady pan čaroděj má námitky! Tak co, že by ta úžasná magie, co vás učí, měla dneska poruchu?"

„No tak, vždyť by to pro tebe měla být hračka! Minulej rok organizátoři vystřelovali ohňostroje z ruky, měnili kytky v motýly a...bylo to prostě super!" zavýskal někdo další, ale potom jeho výraz zpochybovačněl. „Neříkej, že ty to nedokážeš!"

„Tak neschopnej!" další osoba se řehtala.

To už nevydržel. „Já...já...nejsem neschopný!"

Jeden z jeho momentálních protivníků se k němu naklonil. „Tak to dokaž!"

„Já...já..."

„Ó promiň, zapomněl jsem, že ty umíš jen fňukat a vylívat si srdíčko Reineterilovi..." dotyčný spolužák mu posměšně tleskl před obličejem a mladíkovi opravdu vhrkly slzy do očí. Ostatní se rozesmáli.

„Nechte mě být...prosím..."

„Ne, dokud nám neslíbíš, že za nás připravíš náš stánek na festivalu, a víš co...ještě bys nám mohl, ehm, pomoct s úkoly! Víš, tou otravnou esejí o koexistenci přímek..."

„A-Ale já o tom nic nevím..."

„To nevadí, tak si to půjdeš zjistit!"

„A...mám to napsat tobě, pod tvým jmén-"

„Ne, blbečku! Napíšeš to nám všem, tolikrát, kolik nás tu teď je, pod jménem každého z nás a tak, aby nebylo poznat, že to všechno psal jeden člověk. Rozuměl?"

„Ale...to nestihnu..."

„Tak to by ses měl na festivalu obzvláště snažit, abychom si to když tak rozmysleli..."

„A...a pokud nerozmyslíte?"

„Tak tě ani Reineteril nezachrání," zašeptal druhý mladík dramaticky a on i jeho přátelé se dali na odchod.

Morix ještě slyšel, jak nějaká holka říká: „To jsi trošku přehnal, ne?", načež jí oslovený odpovídá, že to nemyslel vážně, že ho jenom strašil - ale to ho moc neuklidnilo. Ať se ho třeba ani nedotknou, už jen to ponížení bude bolet.

Ale na druhou stranu měli pravdu, on asi opravdu nezvládne uspořádat tak dobré festivalové představení jako jeho předchůdci. A ani nedokáže napsat všechny ty eseje... Za pár dní to všichni zjistí, pošlapou ho, už se nikdy nevymaní ze škatulky „netalentovaný budižkničemu"...Ale to přece není pravda, on má nadání! Vždyť to říkal Reineteril!