Kamarádova Sestra

Část 4

Sešla jsem po schodech, z obýváku se ozývala dunivá hudba, moc mě udivilo, že je bratr dnes doma.

„V tomhle jako jdeš?" Uslyšela jsem křik.

„Co je na tom?" Snažila jsem se překřičet hudbu.

„Pojď se prosím tě převléct, jí ti něco najdu." Vzal mě za ruku a vedl mě do pokoje. Zůstala jsem stát asi uprostřed svého pokoje a slyšela bratra, jak se vzteká nad mým oblečením, které bylo v každém případě nevyhovující.

„Tady je to." Vykřikl nadšením.

„A co vůbec jsi hledal?" Zeptala jsem se.

„No kdysi jsme jeli s mamkou nakupovat a já jsem jí ukecal, aby ti koupila tyhle šaty." Řekl s pýchou.

„A jakou barvu mají?" Zeptala jsem se.

„Jsou bílé, po kolena." Odpověděl mi.

„Ty víš, kde budeme." Řekla jsem.

„Možná." Řekl nejistě.

„Je mi to trapné, ale pomůžeš mi do těch šatů?" zeptala jsem trochu rozklepaně.

„Jasně, když jsem to vymyslel, tak ti musím pomoct." Slyšela jsem blížící hlas.

„Tak se vysvleč." Rozkázal mi.

„Není mi pět, abych nevěděla, že první se musím vysvléct a až potom obléct." Řekla jsem mu se smíchem.

„No tak sorry." Omluvil se. Rychle jsem si zdělala triko a džíny neznámé barvy.

„Zvedni ruky nad hlavu." Poručil mi.

Zvedla jsem je a ucítila, jak mi přes hlavu Connor obléká šaty.

„Počkej minutu." Řekl, poslušně jsem stála na místě a čekala, bratr se za chvilku vrátila a dal mi něco do vlasů.

„Teď je to dokonalé." Vydechl s takovým tím úžasem.

„Jak dokonalé?" zeptala jsem se.

„No vypadáš úžasně." Řekl.

„Co si mi dal do vlasů?" Zeptala jsem se se strachem.

„Jen ozdoby neboj." Zašeptal. Naráz mi bratr připadal bližší než kdy jindy, a asi to bylo díky Bradovi.

„Kde ses potkal s Bradem?" Zeptala jsem se.

„Ve škole a ostatními jsme založili skupinu." Pověděl mi.

„Zahraješ mi něco?" Zaškemrala jsem.

„Někdy jindy, Punťo." Zasmál se.

„Já nejsem Punťa." Vyprskla jsem smíchy.

„Ale tichoučko, Punťo." Odvětil. Ucítila jsem ruce na mém boku, které mě vyzvedly a vyhodily mě na Connorovo rameno.

„Connore, dej mě na zem." Zaječela jsem.

****

„Kam vezmeš moji sestru?" Zeptal se mě Connor o přestávce.

„Někam na čerstvý vzduch." Řekl jsem.

„Ale kam přesně?" Chtěl vědět.

„To ti neřeknu." Uchechtl jsem se.

„Brade jsi můj kámoš." Udělal psí oči.

„Nezkoušej to Connore." Varoval jsem ho.

„A co si má obléct na sebe?" Velice starostlivý bráška.

„Řekneme, že ty šaty, které si mi ukazoval." Řekl jsem po chvíli.

„Dobře a zkoušku máme kdy?" zeptal se.

„Zítra asi v deset?" řekl jsem nejistě.

„No asi." Řekl nejistě.

„Neboj, nic jí neudělám." Zasmál jsem se. Byla divná představa líbat se slepou dívkou.

„To bych se prosil." Uchechtl se.

„Přece bych nechtěl mít něco společného se slepou dívkou."