Kamarádova Sestra

Část 8

Školou se rychlostí blesku rozneslo, že chodím se slepou dívkou a ona neví, že ji podvádím. Jane byla největší drbna v okolí, ale o svém fiasku v restauraci nikomu neřekla a teď jsem zasáhl já, uznal jsem, že jsem byl v restauraci se slepou kamarádkou a pověděl jsem i jak Jane zjistila, že je slepá. Školou se rozneslo tolik různých verzí, že jsem je ani nemohl spočítat.

„Takže jste byli v restauraci?" zeptal se Connor.

„Nejen v restauraci." Uchechtl jsem se.

„Kde ještě?" zeptal se.

„Tvá sestra ti o tom neřekla?" zeptal jsem se udiveně.

„Ona byla o víkendu v nemocnici, měla kontrolu, vrátila se úplně unavená." Řekl mi.

„Aha. My jsme byli u moře." Řekl jsem.

„U moře?" vypadal vyděšeně.

„Connore, tvoje sestra byla úplně nadšená a já si se slepou holkou, nic začínat nechci." Protočil jsem panenkami.

„Brade, kdyby nešlo o takového děvkaře, jako jsi ty, tak ať si s ním klidně chodí." Zasmál se.

„To bylo hnusné." Vykřikl jsem.

„Pravda bývá krutá." Smál se dál.

„Co se tady děje? Já se chci taky zasmát." Ozval se Tris.

„To by nepochopil." Connor už byl červený smíchy.

„Nejsem zas tak blbý." Protestoval Tris.

„Proč není blbý?" zeptal se Jameson. Všichni jsme vybuchli smíchy.

*****

Zasmála jsem se, Ema, která byla asi z nás nejvíc normální, vykládala, jaké jsme skvělé bytosti.

„Krásnější duše na tomhle světě nenajdete." Řekla nám, Ema byla nazývána psychopatem, před rokem se pokusila o sebevraždu kvůli klukovi, který ji nechal. Ptáte se, proč chodí s námi? Část panství je pro problematické děti, drogy, alkohol, sebepoškozování a anorexie. Někdy je pustili mezi nás, aby zkusili, jestli jsou už v pořádku. Je zajímavé slyšet, jak někdo myslí jinak. Škola zakazuje jim nosit, co po nás chtějí, nemůže k nim ani vlastní rodina nebo jen na chvilku pod přísným dohledem. Máma říká, že je to pro ně nejlepší. Někdy se ptám, proč si ničí život? Já bych nikdy sobě neubližovala.

*****

Pod našimi okny pod třídou šel slyšet jen řev, to žáci zvláštní školy měli tělocvik.

„Zavřete okna." Řekl učitel fyziky.

Neměl jsem ho moc v lásce, vlastně mi fyzika nic neříkala. Podíval jsem se z okna a uviděl Tay, která byla navigována a běžela kolečko, když proběhla cílovou čarou, vyčerpaně si klekla.

„Pane Simpsone, mohl byste mi říct, co je tak zajímavého, že nedáváte pozor?" křičel učitel.

„Omlouvám se." Řekl jsem.

„Na něco jsem se ptal." Řekl podrážděně.

„Jen že ta holka je slepá a běhá kolečko." Řekl jsem první, co mě nepadlo.

„A podle toho soudíte, že je slepá?" zeptal.

„Protože ji znám." Odpověděl jsem.