Kamarádova Sestra

Část 44

„Tohle nemůžeš myslet vážně." Vyjekl jsem.

„Radši se starej o svoji tvářičku." Řekla.

„Můžeš toho nechat, o nic nejde." Protočil jsem panenkami.

„Nejde o tebe." Zavrčela. Podíval jsem se na ni, byla rozčilená, tváře měla červené od vzteku.

„Proč si myslíš, že mi pořád jde o jen o sebe?" zeptal jsem se.

„Já nevím, proč nic neuděláš?" vykřikla.

„Proč si myslíš, že jsem nic neudělal?" zeptal jsem a ušklíbl se.

„Přece jsi..." semkla rty do tenké čáry.

„No vidíš, pomohl jsem jednomu klukovi a Connor taky pomáhá." Řekl jsem.

„Já... já se omlouvám, netušila jsem." Řekla.

„Zlato, proč si jen myslíš, že jsem sobec?" zeptal jsem s povzdechem.

„Já... nevím. Prostě tě ještě moc dobře neznám, nevím, co děláš, když s tebou nejsem." Odpověděla.

„A toužíš to poznat?" zeptal jsem se.

„Nejsem si jistá." Zkousla ret.

„Neboj se." Řekl jsem se smíchem. Vzal jsem jí za ruku a táhl k autu.

„Kam jdeme?" zeptala se mě a já jsem se musel smát.

„Řekl jsem ti to někdy?" zeptal jsem.

„Ale dnes ti mám pomáhat." Vykřikla.

„To počká." Řekl jsem. Posadil jsem ji do auta a vyjeli jsme.

****

Tohle není možné, mám mu pomáhat se stěhováním a on si mě posadí do auta. Jsem zvědavá, kam mě vezme, ale trošku se bojím.

„Neboj se." Chytl mě za ruku a usmál se.

„Nebojím se." Odvětila jsem.

„Nevypadáš tak." Namítl.

„Nevím, co mám čekat." Odpověděla jsem.

„Tak nic nečekej. Jednoduše nad tím nepřemýšlej." Řekl mi.

„Nejde to." Řekla jsem se smíchem.

„To místo nic nezmění." Uklidnil mě.

„A mělo by?" zasmála jsem.

„Říkám, že nemělo." Odpověděl mi.

„Nic nezmění, že tě miluju." Řekla jsem a cítila, jak mi stiskl ruku.

„To rád slyším." Zašeptal.

„Už tam budeme?" zeptala jsem se.

„Za chvilku."

Doufám, že se vám líbí nová část. Chci vám prozradit, že chystám pokračování, až tohle dokončím. Moc se těším na vaše komentáře a votes :)))