„Uklidni se. Dýchej zhluboka." Mluvil na mě Connor. Dusila jsem se, to už je po páté za tenhle týden, doktoři tomu říkají psychické zhroucení, zvýšení tep, sápání po vzduchu. Connor mě vzal do náruče a odnesl mě na zahradu.
„To bude dobré." Uklidňoval mě. Vzlykla jsem.
„Už je to za tebou." Řekl mi, párkrát jsem ještě zalapala po dechu, než jsem se zklidnila.
„Tady ti nikdo neublíží." Zašeptal a já se k němu víc přivinula, byla tu zima.
„Je ti zima." Zeptal se a já přikývla.
„Odnesu tě zpátky." Řekl a zvedl mě do výšky, hned jak jsem ucítila teplo, spustila jsem nohy na zem.
„Děkuju." Řekla jsem Connorovi a zmizela v pokoji. Byl to šílený týden, Emu chytili a s Bradem jsem nemluvila. Vím, že tu byl, ale Connor ho poslal pryč, se slovy: Už se tady neukazuj a sestru nech na pokoji.
Společnost mi dělal Connor, když teď nemám kam chodit do školy, podle všeho budeme ve škole, kde je Connor, ale také Brad. Jen když na něho pomyslím, je mi smutno. Nemám zlost, kdo by se taky zahazoval se mnou, se slepou holkou?
*****
„Hele Brade, tohle není dobrý nápad." Řekl mi Connor a opíral se o dveře.
„Potřebuji s ní mluvit, jen pět minut." Prosil jsem.
„Ne Brade. Co si vůbec o sobě myslíš? Radši zmiz." Řekl mi.
„Connore prosím." Zaškemral jsem.
„Už se tady neukazuj a nech sestru na pokoji." Řekl mi a zavřel dveře. Nemohl jsem uvěřit, co se tu právě stalo, měl jsem vztek hlavně na sebe. Otočil jsem se a vydal k autu. Zastavil jsem se a pohlédl do jejího okna, seděla na parapetu a plakala. Zranil jsem nejmilejší holku, kterou jsem poznal.
YOU ARE READING
Kamarádova Sestra
Teen FictionPlameny pohlcovaly velkou budovu zvláštní školy. Nikdo netušil, že uvnitř bojuje slepá dívka o život. Z očí jí tekly slzy a z hrdla se jí ozýval sípavý zvuk. Byla otřesena událostmi, které se právě staly a vůbec si neuvědomovala, že jí hrozí obrovsk...
