Kamarádova Sestra

Část 22

„Sofi, je mi to tak líto, že se ti to zhoršilo." Řekl jsem a svírala Sofiinu ruku.

„Jsem moc ráda, že jsi tady." Řekla chraplavým hlasem.

„Nenamáhej se Sofi, potřebuješ být silná." Řekla jsem jemným hlasem.

„To mi říká každý, chci si s tebou povídat, možná je to naposledy." Šeptala. Po tváři mi stekla slza.

„To neříkej." Řekla jsem.

„Tay, ty nevidíš, jak vypadám, nemám vlasy." Řekla mi potichu.

„Nezáleží mi na tom, jak vypadáš, ale jaké máš srdce." řekla jsem.

„Tay, kdyby to bylo tak lehké. Rodiče trpí, když mě vidí, jak vypadám." Zašeptala.

„Ach Sofi, proč je tak svět nespravedlivý?" zanaříkala jsem.

„Zasloužila jsem si to." Řekla.

„Nikdo si to nezaslouží." Namítla jsem.

„Dělala jsem hrozné věci, jen abych se někomu zalíbila." Svěřila se mi.

„To si mi nikdy neřekla." Řekla jsem potichu.

„Nechtěla jsem se o tom bavit, slíbila jsem si, že než umřu, omluvím se všem, kterým jsem ublížila." Řekla mi.

„Určitě jich nebylo moc." Namítla jsem.

„Zbývá mi jen poslední." Špitla.

„A to je kdo?" zeptala jsem se zvědavě.

„Ty." Odpověděla mi.

„Já?" zeptala jsem se překvapeně.

„Jo, ukradla jsem ti mobil." Řekla smutně.

„To jsi byla ty." Vyjekla jsem.

„Tay, nechtěla jsem, tehdy jsem byla úplně blbá." Řekla mi.

„Proto ses se mnou začala bavit, protože se s tebou nikdo nebavil a ještě si mi ukradla mobil, to si říkáš kamarádka, měla jsem tě za někoho lepšího, měla jsi mi to říct už dávno." Zvýšila jsem hlas.

„Tay, já se omlouvám." Řekl naléhavě.

„To si vykládej někde jinde." Řekla jsem a vyběhla z pokoje.

„Tay jsi v pořádku?" zeptala se mě máma.

„Já chci domů." Zašeptala jsem.

„Pojď, pojedeme domů." Chytla mě za ruku. Byla jsem ráda, že se mě na nic neptá, připadala jsem si zranitelná.

„Zlatíčko, ať už se tam stalo cokoliv, bude to v pořádku." Řekla mi a pohladila mě po zádech.

„Tohle nikdy nebude v pořádku." Zašeptala jsem. Byla jsem zrazena, jak jsem si mohla myslet, že se s námi budou bavit děcka, které jsou normální. Užívala si s námi tu mojí oslavu nebo se nudila? Cítila jsem, že jsem zklamaná i ze sebe, že jsem to nepoznala. Když jsme dojeli, lehla jsem do postele a pustila si písničky. Tím jsem tuhle věc uzavřela, ale ne na dlouho.