Kamarádova Sestra

Část 16

„Brade, jsi tu?" luskl mi před obličejem James.

„Jo jsem." Odpověděl jsem otráveně.

„Takhle se chová už týden, mám o něho strach." Řekl Tris, jako bych tu nebyl.

„Haló, já jsem tu." Řekl jsem.

„Řekni jednu věc, která by ti zlepšila náladu." Vyzval mě Connor.

„Chci si promluvit s Tay." Odpověděl jsem mu.

„To kvůli ní se chováš, tak divně?" zeptal se.

„Jo." vydechl jsem.

„Tay se chová divně, včera se pohádala s našimi, vyčítala jim, že ji doma drží jako ve vězení." Prozradil mi.

„Šlo by to?" zeptal jsem se.

*****

„Jak ses měla ve škole?" zeptala se mě máma, jako by se včera nic nestalo.

„Nuda." Odfrkla jsem se na ni.

„Myslím, že jsme už všechno řekli." Upozornila mě.

„Takže všechno bude zase při starém, žádná zábava." Sykla jsem.

„Co se to s tebou jen děje?" řekla máma smutně.

„Někdo mi ukázal druhý život, mami, mně se nikdy zrak nevrátí, tak proč si nemám užívat života, mě nebaví pořád tady sedět na zadku a čekat, že se zrak vrátí, protože je to k ničemu." Křičela jsem a v očích mě pálily slzy. Nechtěla jsem nic slyšet, vyběhla jsem po schodech a bouchla dveřmi od pokoje. Sedla jsem si na postel a dala si obličej do dlaní, co se to se mnou děje? Neměla bych se nechat ovlivnit, někým jako je Brad. V duchu jsem si ponadávala, tohle není možné, před chvílím jsem byla ta hodná, tichá holka a teď? Ale on má pravdu, vždyť jsem pořád jen doma, už je to tady zase- on. Není den, co bych na něho nemyslela.

„Tay poslouchej mě." Řekla máma.

„Hmm?" zabručela jsem.

„O víkendu máte narozeniny, zapomněla jsem ti to říct a uvažovali jsme s tatínkem, Connor už to ví a je z toho nadšený, rozhodli jsme se, že o víkendu pojedeme pryč." Řekla mi nadšeně.

„Mami, omlouvám se." Řekla jsem omluvně.

„To je v pořádku, asi máš pravdu, o víkendu nepojedeš na kontroly." Řekla mi.

„Děkuji." Řekla jsem potichu.

„Za co?" zeptala se nechápavě.

„Za všechno." Odpověděla jsem, dveře se vrzáním zavřely, zůstala jsem tady sama, pořád jsem bývala sama, ale teď to bylo jiné, bylo to opuštěné ticho, jako bych byla na nejtišším místě a nebylo cesty zpět, jako bych odešla někam daleko a nemohla se vrátit.