little things | cz ✔

1.

byl první prosincový den, ovšem nezvykle teplý, člověku se nechtělo až věřit, že za tři týdny a nějaký ten den budou Vánoce.

začínal měsíc, který on nesnášel ze všech nejvíce. nebylo to kvůli zimě, která se vám vtírá až za nehty, nutí vaše tělo křehnout a slábnout, vkrádá se do teplých domovů a kvůli níž lidé všude kolem kýchají, smrkají a stěžují si.

velkou roli v tom hrály samotné Vánoce. podle mnohých jsou to svátky pohody, klidu a štěstí. čas, kdy je rodina spolu, peče cukroví a obdarovávají se nejen úsměvy, ale hlavně dárky. on neměl komu dávat dárky. neměl s kým péct cukroví. neměl nikoho, s kým by se kouloval, koukal na pohádky a měl se krásně.

tím se dostáváme k hlavní věci problému. neměl rodinu. a co čert nechtěl, přišel o ni den před Štědrým dnem. zajisté si dovedete představit, jak zdrcený byl. a zajisté se mu nemůžete divit, že od té doby prosinec, Vánoce a všechno kolem jednoduše nesnášel.

chyběla mu chuť do života, životem putoval jako poničená dřevěná loutka.

a právě toho si všimla ona. dívka s neposlušnými vlasy a téměř neustálým úsměvem na rtech. milovala pocit, když někoho učinila šťastným. málokdo ji viděl jinak, než jako veselou, trochu plachou dívku, jež se snaží, aby se všichni kolem ní měli dobře. když se jí někdo zeptal, proč se usmívá, proč tolik usiluje o štěstí jiných, jednoduše řekla, že může a chce. 

dle slov několika lidí, ona byla anděl. světlo na konci tunelu. člověk, kvůli kterému jste se chtěli sebrat a usmívat se. protože ona se zajímala. nebyli jste jí ukradení. 

byl konec školního roku, když se na něj zaměřila. nebylo jí jasné, proč si ho dříve nevšímala. ano, na první pohled nebyl fyzicky zajímavý. průměrně vysoký s průměrným tělem. nevýrazné oči, mrtvý výraz. lidé si ho nevšímali, nevynikal. a jemu to nevadilo. jenže ten den byl pro naši milou, usměvavou dívku jako novou expozicí v muzeu. přitahoval ji. a ona se rozhodla ho poznat. zjistit, co stojí za tím ztrápeným obličejem a shrbenými zády. kladla si otázku "proč se neusmívá? jistě má překrásný úsměv!". 

jenže přes letní prázdniny se stále míjeli, musela tedy počkat na začátek školního roku. tajně doufala, že se to zlepší a on se bude usmívat, ale nestalo se tak. dokonce se zdálo, jako kdyby se stáhl ještě víc do sebe, nekomunikoval již s nikým. ptala se známých i neznámých, zda by o dotyčném tajemném něco nevěděli. většinou ani nevěděli, že někdo takový navštěvoval několikátým rokem stejnou školu. další jen pokrčili rameny, prohodili, že "je to nezajímavej týpek, nedělá problémy, mlčí a drží krok". zarazilo ji to. 

a pak se rozhodla mu ukázat, že život je krásný a i když ne vždy fér, stojí za to. přátelé nevěřili, že se jí to podaří, všichni nad ním zlomili hůl. ale ona to nechtěla vzdát. chtěla se o to alespoň pokusit. jejím přáním bylo učinit tak do konce roku. nejlépe do kouzelných Vánoc. celý listopad strávila přemýšlením o něm, střádala si informace, snažila se vymyslet, jak na to. 

první prosinec. 

první dílek puzzle.

první den, kdy spolu navázali oční kontakt.

první den, který ho donutil přemýšlet o neznámé dívce.

♥ ♥ ♥

(písničky přikládané v médiích většinou nebudou mít s kapitolami souvislost)