little things | cz ✔

Merry Christmas!

dvacátého čtvrtého prosince byl krásný den. 

Maureen a Sebastianovi byl uložen hned ráno důležitý úkol - ozdobit vánoční stromeček. s radostí se toho ujali, zatímco Sarah vařila a Jack - otec Maureen - dokrášloval další výzdobu. 

když zbývala již poslední věc - špička na stromeček, požádala Maureen Sebastiana, zda by ji tam dal. ten ovšem zakroutil hlavou a usmál se. pokynul jí, aby si stoupla na židli. nechápala, co tím sleduje, ale poslušně jej poslechla. on se přikrčil a jako kouzlem se najednou ocitla na jeho ramenou.

"pusť mě, jsem těžká!" protestovala, ale pevně jej svírala. zakroutil hlavou a své velké dlaně položil na její stehna, aby mu nevyklouzla. 

"dáš tam tu hvězdu sama," usmál se, což ona neviděla, jen slyšela v tónu hlasu, jakým to říkal. souhlasila a když se Sebastian přesunul úplně ke stromku, opravdu tam špičku dala. 

"a teď mě pusť, prosím," požádala a on jí vyhověl. nebála se, že spadne, vkládala do něj veškerou svou důvěru, ale nechtěla přetěžovat jeho nohu a prostě se bála, že by mu mohla něco udělat. 

vánoční stromeček majestátně dominoval obývacímu pokoji a už jen čekal, kdy se pod něj vloží dárky.

♥ 

pozdě večer, kdy už bylo po večeři a rozdávání dárků, spolu leželi v Maureenine posteli v objetí. 

"víš, kdyby mi někdo dřív řekl, že spolu budeme, vysmál bych se mu," přiznal se polohlasem Sebastian.

"vážně? já bych se asi jenom usmála a pokrčila rameny. člověk nikdy neví, s kým bude. je tedy nesmysl něco předem odsuzovat nebo zavrhovat," vysvětlila svou myšlenku.

"proto tě miluju."

"jak, proto?" nechápala a podívala se na něj.

"pro tvé krásné a chytré myšlenky. pro tvůj pohled na svět. ne kvůli krásnému tělu, obličeji a hebkým vlasům, to je jen bonus. miluju tě pro tvou osobnost. a nemyslím si, že někdy přestanu."

nevěděla, co na to říct, proto se jen opřela o lokty a pohlédla mu do očí. 

"doufám, že nepřestaneš," zašeptala a přiblížila se k jeho obličeji. fascinovaně se topila v těch modrých studánkách olemovaných dlouhými světlými řasami. něžně a dlouze ho políbila, přivřela oči a jen si vychutnávala tento moment. 

"nepřestanu," slíbil, když se na pár centimetrů oddálili. "nikdy. miluju tě a pořád budu, princezno moje." věnoval jí další polibek a stočil ji pod sebe. mluvil pravdu, když se rozpovídal o její osobnosti. byla doopravdy kouzelná. 

"miluju tě. šťastné a veselé, Sebastiane."

"šťastné a veselé, Maureen. věř mi, těch šťasných a veselých zažijeme ještě spoustu. až do smrti strávíme každé Vánoce spolu, pokud tedy budeš chtít. zní to jako manželský slib, ale... v nemoci i ve zdraví, v dobrém i zlém při tobě budu stát. pamatuj si to." měkce se usmál a pohladil po vlasech.

"budu si to pamatovat," slíbila tentokrát ona a za jemné vlasy si jej znovu přitáhla do polibku.

♥ ♥ ♥