little things | cz ✔

12.

dvacátého prvního prosince si Maureen přispala. nikam totiž nespěchala. v deset hodin ráno ze sebe skopla přikrývku a šla se nasnídat do kuchyně, kterou měli spojenou i s obývacím pokojem. udělala si čaj, připravila pár kousků cukroví a usedla na pohovku vedle své maminky. sáhla po ovladači a zesílila zvuk. přemýšlela, kolikrát už Lásku nebeskou viděla. zbožňovala ten film, nikdy ji nepřestal bavit. no tento den se něco změnilo. nebavilo ji sledovat osudy těchto lidí. už se nemohla dočkat podvečeru. 

Sarah, její mamka, si všimla, že s dcerou není úplně všechno v pořádku. neunikla jí nepřítomnost obvyklých jiskřiček v očích. pohladila ji po ruce a otázala se, co ji trápí tak, že si nedokáže užít svůj oblíbený film.

"víš, mami, přemýšlela jsem. o lidech. o chování různých lidí. a taky o sobě. o svých pocitech. a taky o... Sebastianovi. myslím, že jsem se... zamilovala." jakmile to dořekla, zčervenala a sklopila pohled na své prsty položené v klíně. konečně to řekla nahlas. konečně si to připustila.

"och, zlatíčko," usmála se na ni osoba jejímu srdci nejmilejší, "jsem ráda, že jsi to konečně řekla. pozorovala jsem vás dva už pár dní. máš mé požehnání, Sebastian je skvělej kluk. ale prosím tě, už jsi mu to řekla?"

"neřekla," kousla se do rtu a donutila se zvednout zrak na usměvavou tvář matky. 

"běž za ním. potřebuje tě teď víc než já. a klidně ho sem přiveď. ta jeho tetka se mi vůbec nezdála," zamračila se, když si vybavila, jak se k němu chovala. raději nemyslela ani jedna na to, jaká byla, když spolu byli sami. 

"myslela jsem, že za ním půjdu až odpoledne nebo večer," podrbala se na zátylku Maureen a zamyslela se. samozřejmě by se nejraději rozběhla, objala a už nikdy nepustila, ale potřebovala si zachovat racionální myšlení. 

"nečekej a běž hned. třeba by pak mohlo být pozdě, trochu se o něj bojím," přiznala starší z dvojice. mladší se usmála, uklidila hrneček a talířek a rozběhla se do pokoje se obléci a upravit. její maminka měla pravdu. kdyby čekala ještě tolik hodin, mohlo by být pozdě. ta ženská nevypadala jako vlídná osoba, kdo ví, co mu chtěla udělat a už udělala? 

ve dveřích si nasadila čepici, křikla do bytu hlasité "ahoj" a rychlým krokem si to mířila k místu, v němž již jednu noc strávila. doufala, že Sebastiana zastihne samotného, nechtěla se setkat s ní. zhluboka se nadechla a rázně zaklepala. 

když to během následujících dvaceti minut musela několikrát zopakovat, klesla jí ramena a otočila se k odchodu. ovšem když sestupovala z posledního schodu, uslyšela tiché zavrzání pantů a taky Sebastianův překvapený hlas. v mžiku se otočila a usmála. vyhopsala zpátky po pár schodech a ocitla se tak jen pár centimetrů od tepla jeho těla. pohlédla mu do očí a byla připravena se v nich znova topit, ale její pozornost upoutala podlitina na lícní kosti. bylo zjevné, že se ji snažil zamaskovat, ale tak úplně se mu to nepovedlo. 

"co se ti stalo?" zeptala se starostlivě. 

"upadl jsem," vymáčkl ze sebe typickou výmluvu. Maureen si odfrkla. 

"jasně a já jsem Justin Bieber, těší mě. to ti udělala ta teta?" pokračovala se svými otázkami a netrpělivě čekala na odpověď. té se jí ovšem nedostávalo, Sebastian odmítal otevřít ústa a promluvit, dokonce jí ani pohled nevěnoval. povzdechla si a kousla se do rtu. pomalu zvedla ruku a konečky prsů se postiženého místa dotkla. škubl sebou a zapíchl pohled do jejích očí, ale stál dál na místě bez hnutí. Maureen jej něžně hladila po tváři se soustředěným pohledem. 

"proč jsi přišla?" přerušil ticho, které je obklopovalo. stáhla ruku zpátky k tělu a pokrčila rameny.

"přišla jsem za tebou, ale... asi odejdu, že?" doufala, že zakroutí hlavou. že ji zadrží a nádherně se usměje. ale on přikývl.

"asi to bude nejlepší. promiň. díky za zájem. měj se, Maureen," usmál se falešně, vešel do domu a zabouchl za sebou dveře. 

zírala na dveře a přála si, aby se jí to jen zdálo. bohužel, tohle byla realita.

♥ ♥ ♥