little things | cz ✔

11.

dvacátého prosince se Sebastian probudil s nepříjemným pocitem. již ho neobklopovala jemná vůně vanilky, na kterou si během posledních dnů pobytu u Maureen zvykl. nyní ležel na tvrdé posteli přikrytý hrubou pokrývkou, jeho jediným výhledem byla oprýskaná bílá zeď.
necítil se šťastný. to, co cítil, se k tomu pocitu ani zdaleka nepodobalo. nedokázal identifikovat a pojmenovat své pocity.
teta mu tvrdila, že tohle je jeho domov. ovšem jemu to tak nepřipadalo.
ponořil se do svých myšlenek. přemýšlel o růných věcech, uvědomoval si svou nenávist a bolest ohledně tety. nikdy ho s ní nepotkalo něco dobrého. využívala jej ku svému prospěchu, těžila peníze, ale jediného vlídného slova se od ní nedočkal. neočekával, že ho zasype láskou, ale i on potřeboval, tak jako jiný člověk, trochu lásky, byť by si to nahlas nepřiznal. její lhostejnost a krutost jej pomalu, ale jistě ničila.
a v tu nejvhodnější chvíli se objevila Maureen. jeho andílek. jeho malá Maureen s širokým úsměvem, láskou v očích a krásným srdcem. osoba, jež mu dokázala vykouzlit úsměv na rtech i jen svou existencí. někdo, kdo mu podal záchranné lano, když ho zrovna potřeboval. někdo, komu na něm záleželo.
uvědomoval si to. uvědomoval si, že je až po uši zamilovaný do dívky, kterou miluje snad každý. nedával si moc šancí, vlastně by ho nikdy dřív nenapadlo, že by nějakou šanci vůbec měl. avšak když si vybavil všechna ta gesta, slova a pohledy... možná, že on nebyl jediný "spadlý v lásce". topil se v jejích očích tak, jako ona v jeho. toužil se jí dotýkat přesně tak, jak po tom toužila ona. přál si, aby byl jejím jediným a ona jeho jedinou na celičkém světě. chtěl ji zahrnou láskou a něhou, kterou si zasloužila. jenže si nevěřil. nevěřil, že by ho ona chtěla. nedokázal si představit, že někdo jako ona, tak skvělý člověk, by chtěla někoho, jako on. někoho tak slabého a zbabělého.
kdyby jen tušil...

❤
procházela se po domě jako tělo bez duše. myšlenkami plavala ve svém vlastním světě. měla o Sebastiana strach. za těch několik dní jí neskutečně přirostl k srdci. svíralo se jí srdce ihned, jakmile pomyslela na jeho bezmocný pohled plný bolesti.
rozhodla se s tím něco udělat.
měla plán. možná ne tak dokonalý, vlastně vůbec ne dokonalý, ale věřila, že se jí to povede. ale věděla, že s ním bude muset počkat do dalšího dne.
a tak se uložila do postele, v níž předchozí noci spal Sebastian a představovala si, jak ji něžně svírá v náruči.
možná je to všechno na správné cestě.
možná jim osud dopřeje.

❤❤❤