little things | cz ✔

10.

devatenáctý prosinec se nesl v duchu pohody a relaxu. tedy až do odpoledních hodin. 

sobotní den rozzářilo sluníčko, které se na obloze již několik dní neobjevilo. nebylo divu, že všichni měli najednou mnohem lepší náladu, Maureen od rána zdobil vřelý úsměv, kterým obdarovávala i naprosto cizí lidi. měla radost. uvědomovala si, jaké má štěstí. srdce jí zaplavil hřejivý pocit štěstí, i když pro něj podle někoho neměla důvod. v tomhle se Maureen vždycky odlišovala. byla vděčná za svůj život, za možnost se zhluboka nadechnout a usmát se. netušila, kde se to v ní bralo, přeci jen to není obvyklé chování pro dívku na střední škole. ale ona nechtěla měnit, měla se upřímně ráda a ráda se od ostatních odlišovala. 

otevřeným oknem do pokoje vstoupily sluneční paprsky, které i v zimním měsíci krásně hřály. tančily na její světlé kůži, třpytily se v jejích vlasech, lechtaly ji na tváři. se zavřenýma očima si užívala čerstvého vzduchu a jen poslouchala okolní zvuky. zaslechla štěkot velkého labradora o dva domy dál. uslyšela, jak si na nedalekém hřišti děti hrají a pokřikují na sebe. poslouchala jemný šum větví stromu jen kousek od ní. dokonce měla pocit, jako kdyby zpívali ptáčci. 

Sebastian seděl na posteli opřený o zeď a v ruce držel skicák. soustředil se na svou kresbu, chtěl ji mít perfektní. každý tah dotáhl do úplného konce, promýšlel sebemenší detaily. avšak věděl, že originálu se nikdy nepřiblíží. nedokázal totiž vystihnout její vnitřní krásu a sílu, která z ní na metry sálala. nedokázal zachytit tu radostnou jiskru v očích. Maureen netušila, že se stala objektem jeho kreseb. svou dokončenou práci odložil vedle sebe a svým pohledem ji vyhledal. stále seděla u již zavřeného okna jemu bokem a pozorovala dění venku. měl tak příležitost si znovu prohlédnout obrysy jejího čela, nosu a úst. pokaždé, když se na ně zahleděl, zahořel touhou je těmi svými laskat. děsilo jej, jaký vztah si k ní dokázal vybudovat. 

z jejich klidného odpoledne je vyrušilo rázné zabušení na vchodové dveře. Maureen vyskočila na nohy, upravila si tričko a vydala se zjistit, kdo je tím narušitelem. její máma ovšem byla rychlejší a když hnědovláska přišla na chodbu připravená čelit neznámé osobě, dveře již byly otevřené. osoba za nimi byla podle tónu hlasu zřejmě hodně naštvaná. ptala se, zda tu je doopravdy Sebastian. po kladné odpovědi zrudla ještě víc a chtěla za nim dovést. tvrdila, že je jeho opatrovnicí a nikdo nemá právo jí zakazovat ho vidět. Maureen ji rozpačitě dovedla do pokoje, v němž Sebastian trávil většinu času za poslední skoro tři týdny. 

"ty parchante jeden! sbal si svejch pět švestek a padej domů. vůbec nechápu, co tu děláš a proč zatraceně nejsi doma! dělej!" přiřítila se k němu, darovala pohlavek a silou jej vytáhla z postele. blonďák zakňučel bolestí. nejen, že ho popadla za vlasy a zajisté jich několik vytrhala, ale nebrala ohledy na jeho zraněnou nohu. tato na pohled drobná žena měla neuvěřitelnou sílu a už vůbec nebyla tak milá, jak by se na první pohled zdálo. Sebastian ji z duše nenáviděl. a ona to necítila jinak. 

Sarah i Maureen v šoku sledovaly, jak nešetrně a vulgárně se tato žena chovala. vyměnily si pobouřený pohled a Maureen se rozhodla zakročit. nemohla to tak nechat. bolel ji pohled na zmučený výraz Sebastianův. proto, když se ho jeho teta snažila dostat pryč, stoupnula si do dveří a zablokovala jí cestu. 

"Sebastian zůstane tady," řekla pevným hlasem. ale ona žena se jí jen vysmála do obličeje.

"holčičko, nezůstane. klidně zavolám policií, aby to vyřešila. Sebastian prostě půjde se mnou, děj se co děj. takže uhni tou svou prdelkou a nech nás projít." 

hnusila se jí. hnusil se jí pohled na její tvář. hněv v ní jen vřel. otevřela ústa, aby vyjádřila svůj odpor, ale nečekaně do toho vstoupil Sebastian.

"děkuju, Maureen, ale teta má pravdu. půjdu s ní, půjdu domů." říkal to velmi nerad, přál si zůstat u Maureen, obejmout a nepustit. ale nechtěl jí způsobit potíže, takže se rozhodl se tetě znovu podrobit. 

a tak Maureen nezbylo nic jiného, než sledovat, jak jej ta "milá" osoba vláčí do auta. svíralo se jí srdce, ale nemohla podniknout nic. byla bezmocná. a to nenáviděla.

♥ ♥ ♥