The Shop ( Larry Stylinson)

The Shop-myšlenky

Louis:

Jen tak tak jsem to stihl do školy,vrazil jsem do třídy se zazvoněním.Sedl jsem si do poslední lavice,kterou nikdo neobýval.Celý udýchaný-jelikož jsem celou cestu běžel abych to stihl-jsem si konečně sedl.Vyndal jsem si učení z tašky a spatřil učitele,který právě vcházel do třídy.První hodinu,byla matematika-nejstrašnější předmět na světě.Při myšlence na kudrnatého chlapce jsem se usmál,ale pak mě přemohl pocit viny.Co když jsem mu způsobil nějaké trable?Proč se začal chvět,když jsem na něj promluvil?Proč tomu jeho spolupracovníko vadilo,že se s ním bavím?Hlavou se mi honilo tolik myšlenek a každá byla na dnešní ráno.Rozhodl jsem se,že se za ním zítra stavím.Připadal mi jako hodný člověk a já ho chtěl poznat hloubějc.,,Louisi!“ okřikl mě náhle spolužák sedící přede mnou.Zvedl jsem hlavu a viděl svého učitel,jak má založené ruce na prsou.Bez sebe menšího slova ukázal na příklad,který jsem měl nejspíš vypočítat.Tohohle člověka jsem k smrti nesnášel-byl starý,holohlavý a nosil staromódní svetříky.Vstal jsem z lavice a mířil k tabuli.Všiml jsem si jeho béžových otřesných kalhot ve kterých měl zakasaný ten svetřík.Při pohledu na něj se mi musely zvednout koutky úst.Natáhl ke mně vrásčitou ruku a podal mi blou křídu.Zvedl jsem obočí a otočil se k tabuli.,,Noo!“ pobídl mě starý pán a třískl do černé tabule.Snažil jsem si vzpomenout,jak se to počítá,ale měl jsem v hlavě příliš myšlenek jen na jednu osobu.Stočil jsem oči k učiteli a nevinně pokrčil rameni.Ukázal prstem na mou zadní lavici.Svěšel jsem hlavu a napochodoval si to zpátky.Všimnul jsem si,že jsem si za tu dobu ani neotevřel učebnici.Zazvonilo na přestávku a já vyšel ze třídy jako poslední-celý znuděný.Šel jsem ke skříňce,kde jsem i vzal pomůcky na zeměpis.To byl snad jediný předmět,který mě aspoň trochu zajímal.Uprostřed hodiny k nám přišel ředitel.Oznámil nám,že máme jít dolů do tělocvičny.Prý nám tam zahraje nějaká skupina One Direction.Něco jsem o tom slyšel.Myslím,že jsou tam tři chlapci,kteří jsou na naší škole dcela populární-nemýlil jsem se.Všichni jsme se postavili do zadního prostoru a show začala.Kluk uprostřed měl neposedavé blonďaté vlasy a byl celý bledý.Chlapec na pravo měl havraní vlasy a pod rukávem se mu rýsovali tetování,měl na sobě džínovou bundu a otrhané kalhoty.Poslední měl vyčeasné vlasy nahoru a mateřské znaménko na krku.Rozhlédl jsem se kolem sebe,každý skandoval a zpíval jen já tam stál jako kůl v plotě.Zpívali úžasně stejně tak se i pohybovali.Jak je to jak chce stejně jsem byl myšlenkami úplně jinde.Nebavilo mě to,tak jsem se proplížil mezi davem a odešel.Vynechal jsem oběd a rovnou vyšel ven.Zamířil jsem rovnou k pekařství s nadějíže tam zelenooký kudrnáč bude...

Harry:

Zazvonil mi budík nastavený na pátou ráno.Vstával jsem takhle každý den,jelikož naše pekárna otevírala už v šest hodin.Ikdyž pravda byla nejspíš ta,že jsem se bál otce a tak jsem chtěl vypadnout z domu co nejdřív.Můj otec mě neměl rád,teda ne aspoň z mého pohledu.Učil mě doma,poněvadž jsme na školu neměli peníze.Táta byl právě majitel této pekárny a z toho šel jediný náš příjem.Matka se snažila hledat práci,ale po každé jí odtamtud vyhodili.Bohužel jsem v pekařství pracoval jen já.Otec sice zaměstnával ostatní lidi,ale byli to samí sígři,kteří si jen zalezli do svého kumbálu a kouřili tam.poslední měsíc se toho hodně změnilo,zaměstnanci se mi často posmívali a teď začali dokonce mlátit,stejně jako táta.Byl sice celkem chytrý,ale často se opíjel a stím si těžko udržíte práci.Bil mě i za každičkou maličkost.Jednou jsem zapoměl umýt nádobí.Táta ke mně přišel,vedl mě do obýváku,vzal pásek a několikrát do mě praštil.Matka seděla na pohovce a vše sledovala,jen tam tak koukala a nic bylo jí vše jedno ikdyby mě zabil,tak by nad tím mávla rukou.Nemám žádné sourozence,což mě mrzelo nejvíc.Potřeboval bych se někomu vypovídat,potřeboval jsem někoho kdo by mě objal a řekl,že vše bude dobré-a právě dnes jsem možná někoho takové potkal.Vstal jsem z postele a rovnou zamířil do koupelny.Natahoval jsem se po kouhoutku k zapnutí vody.V tom se mi rukáv od pyžama malinko vysunul nahoru.prohlídl jsem si zápěstí-bylo to všude,všude-všude malé řezné ranky.Svou psychickou bolest jsem nahrazoval fyzickou a kupodivu mi to trochu pomáhalo.Nevěděl jsem,že tomu až tak propadnu.Vyčistil jsem si zuby a najednou uslyšel kroky ,které kráčeli po schodech a přímo ke mně.Dotyčný otevřel dveře-díkybohu to byla matka ane ten příšerný člověk.Vždy jsem si mamce hledal cestu-měl jsem jí doopravdy rád.Nebya vždy taková,měla mě ráda,ale bohužel se něco změnilo.,,Ahoj!“ pověděl jsem a pousmál se.Nic mi neodpověděla a rovnou si opláchla obličej.Se svěšenou hlavou jsem přišel do pokoje a hledal něco na sebe.Po pravdě řečeno,nic moc jsem na výběr neměl.Moji skříń zdobili pouze dvoje kalhoty a pár trik.Oblékl jsem své zastaralé džíny a na sbe hodil obyčejné triko.Do kapes jsem si vzal svůj telefon-jestli by se tomu tak dalo říkat.Vzal jsem si s věšáku bundu a vyrazil.Po cestě mi byla strašná zima,má bunda totiž nebyla vůbec zimní-obyčejný otrhaný hadr.Došel jsem do svého zaměstnání,kde bylo rozsvíceno.Se strachem jsem tam vlezl.Nakoukl jsem do kumbálu a spatřil kouřícího Teda dívajícího se na televizi.Nebylo to neobvyklé dělal to každý den.Svlékl jsem si budnu a položil si jí do poličky pod pultem,kdybych jí dal do kumbálu-byla by cítit kouřem.otec by mě z toho nařknul a zmlátil.Den ubíhal a zákazníci si chodili jen pro čerstvé rohlíky.Přes den jsem musel dělat objednávky-vytáhl jsem tedy papíry a dal se do psaní.Zaslechl jsem zvonek od dveří,který oznamoval novýho zákazníka.Nepodíval jsem se na něj,tušil jsem,že to bude zase nějaká straá babíčka.,,Jednu šunkovou bagetu“ poprosil líbezným hláskem.podal jsem mu jí a uviděl ho.Myslím,že byl trochu straší,z čepice mu trčeli nahnědlé vlasy a jeho oči byli oceánový.Asi sekundu jsme na sebe koukali,pak jsem rychle uhnul pohledem abych trapnou situaci odhlečil.Pověděl jsem cenu a on mi něžně podal peníze.Jeho ruce byli hebké a na zápěstí bylo tetování.Usmál jsem se na něj.,,Proč nejsi ve škole?“ zeptal se náhle a já zpanikařil.Věděl jsem,že kdyby nás uslyšel Ted zase by měl kecy,nebo by mě ztrapnil.,,J-já má-ám š-kolu d-oma“ vykoktal jsem a svěsil hlavu.Ucítil jsem dech na svém krku a spatřil koutkem oka Teda.Stoupl si jako frajer vedle mě.,,Zase se vykecáváš Stylesi“ zasmál se a strčil do mě až jsem málem upadnul.Modrooký kluk mezitím odešel.,,Říkal jsem ti,že nebudeš zdržovat zákazníky“ plivl mi do obličeje.Měl jsem strašný vztek.Byl to první člověk,který na mě normálně promluvil.,,Byla to jenom chvilka“ ohradil jsem se a sklopil oči.To se mu nelíbilo,napřahl se a praštil mě...

Děkuju moc za přečtení..<3