The Shop ( Larry Stylinson)

The Shop-je mu se nikdo nevyrovná...

,,S tím psychologem, už jsi domluvený ?" zeptal se Lee a nadzvedl obě obočí. Byl to pěkný kluk, holky po něm musely, stejně šílet, jako po Zaynovi. Zevnitř jsem si skousl tvář.

,,Ne" fňukl jsem ,,včera jsem mu teprve psal na email" koutek úst se mi trhl do strany. Pohlédl jsem dolů a znova cítil vlhké cestičky na tváři, za které mohly slzy. Nechtěl jsem pořád plakat, ale když jsem se tak ohlédl do minulosti a uviděl jsem, co vše jsem si s Harrym prožil, tak neposedné kapky z očí se vykutálely samy.

,,A odepsal ?" vyslíchal dál a dál mě tiskl k sobě. Cítil jsem, jak se mi celé tělo hystericky chvěje. Popotáhl jsem a snažil se do jeho rozepnuté bundy utřít slzy. ,,Já nevím,ještě jsem neměl čas se podívat" opět mi koutek cuknul. Kousl jsem se do jazyka a snažil se potlačit ty hloupé slané kapičky, další jejich várku jsem si nemohl dovolit.

,,No tak se podíváme" pokusil se o lepší a veselejší tón. S přední kapsy kalhot vytáhl černý telefon a lehkým gestem ho odemkl. Museli si vydělávat opravdu nemálo peněz, kdy si on mohl dovolit internet v mobilu. Podal mi ho, abych naklikal heslo. Musel jsem hluboko zalovit v paměti, protože jsem teď v hlavě neměl nic jiného, než svého kudrnatého andílka.

Odepsal mi. Smutně jsem se usmál a s nádechem se dal do čtení. Překvapuje mě celkem, že nás kluci neshání.

,,Tak co ?" přerušil mě Liam a znova se pokoušel o úsměv. Nebyl tak sladký, jako Harryho. Harry měl rty krásně plné a tak přestě vytvořené pro mě. Zuby měl sice rovné a bílé, ale stále tam chyběla ta jiskra. Nikdo se Harrymu nedokáže vyrovnat.

,,Píše, že se za ním máme za týden stavit a že se nemusím tolik bát, že se nejedná o nic vážného." trochu mě to uklidnilo,ale zároveň přivedlo ještě více do rozpaků. Na sucho jsem polkl a pak vydechl.

,,Až za týden?" svraštil obočí Lee a pootevřel ústa. Mírně jsem mu kývnul k odpovědi a toho zdá se, ještě více rozzuřilo. ,,Tak dlouho, to přece nejde !" zvýšil hlas a já nevěděl co si myslet. Buď nechce, abych mu celý týden brečel na ramenu nebo mi chtěl doopravdy pomoci z Harrym a snažil se proces urychlit. ,,Dej mi to !" vytrhl mi mobil z ruky a zamračil se na displej. Pak vytočil-nejpíš číslo psychologa. ,,Ne" zašeptal jsem, jakobych nechtěl, aby to zaslechl. Na druhou stranu jsem celkem chtěl, aby to urychlil. Ale zase jsem necgtěl, aby na něj křičel. Chodba se zaplnila tichem a zvuků vytáčení čísla.

,,Haló ?" opřel se o zeď a arogantně se usmál. Věděl jsem, že už nemá cenu to vrátit zpět a ikdybych nervomocně nechtěl, aby mu volal, tak bych mu ten telefonát neodvedl přerušit. Koukl jsem se ven přes skleněné vchodové dveře. Kluci, tam už nebyli a ani bílá dodávka, kterou bych asi stejně přes závoj paní zimy neviděl. Nejspíš, už jsou nahoře a sestavují věci. Celkem mě to znepokojovalo, protože když jsem tady sám s Liamem, tak jsem přemýšlel nad tím, co si asi Harry o tom myslí. Netuším, jak jsme tu dlouho, ale bez své lásky mi to připadalo jako věčnost.

,,Není zač" vyvedl mě z myšlení hlas. Otočil jsem se a Liam se falešně usmíval. Natočil jsem hlavu na stranu, tak abych mu pomohl k odpovědi, co vše mu řekl. ,,Můžete za ním přijít, už zítra k němu domu, bydlí asi o pět domů dál, než Zayn." zkoušel jsem si radši ani nepředstavovat, jak na něj mohl křičet. Do očí mi naběhla nejistota, čehož si asi všimnul. ,,Neboj, byl jsem milý" mrkl a ujistil mě. ,,Děkuju moc Lee, moc to pro mě znamená." vřele jsem se usmál a znova mu obmotal paže kolem trupu.

,,Teď,už to jen musím říct Harrymu" vdechl jsem jeho vůni, která se zdaleka nedala přirovnávat k Harrymu. Ten voněl sladce a vždy, když jsem toto magické kouzlo vycítil jsem měl chuť se s ním pomilovat. ,,Proboha, co když začne znova panikařit ? Zase se rozpláče a bude mě prosit, aby tam nemusel jít ? Nevím jestli ho dokážu přesvědčit." moje tělo se začalo samo cukat. Opět jsem cítil, že to nezvládnu. A taky opět jsem cítil mokré oči.

,,Ne Louisi, nesmíš se pořád podceňovat. On na tebe dá, jen na něj musíš pomalu a kdyby se cokoliv dělo, můžeš mi kdykoliv zavolat" poplácal mě do zad na znamení, že se musím uklidnit. Setřel jsem si poslední slzy rukávem a oba jsme šli nahoru za klukama. Harry s Niallem sestavovali postel, Zayn skříně a Niall mu pomáhal. Liam na mě kývnul a usmál se na základě toho, že mi přeje hodně štěstí.

,,Kde jste byli ?" vyzvídal Zayn a odkašlal si. Nějak jsem nezaslechl co Lee odpověděl a radši šel pomáhat. Hazz se na mě podíval jen krátce, z jeho výrazu jsem vyčetl, že by určitě strašně rád věděl, co jsem tam z Liamem, tak dlouho dělal.

---

Za tři hodinky jsme vše měli hotové, klukům jsme oba dva moc poděkovali za pomoc a šli je vyprovodit. Jakmile se za nimi zaklaply dveře, Hazz sklopil hlavu a šel do obýváku. sebral jsem všechnu odvahu a jistotu a vyrazil za ním s tím, že mu to musím říct.

,,Harry ?" uchopil jsem jeho loket, aby nepokračoval v chůzi ,,promluvíme si, ano?" . Posadili jsme se na naši novou pohovku. natočil jsem se k němu a chytil jeho ruce, které byly volně položené na klíně. Nadechl jsem se a snažil se vůbec přijít na to, jak začít.

,,Poslouchej, miláčku" začal jsem ,,j-já vím, že tě to moc trápí, že mi ublížili. Ale nemůžeš to přeci řešit tím, že mě budeš celý život nevnímat. Přece, teď máme byt a měli bysme být šťastní, že jsem tady spolu, že nám to konečně vyšlo a konečně můžeme být rádi, že už nás nic nerozdělí. A tohle nás přeci, také nemůže rozdělit. Já tě miluju, moc, nejvíc na celičkém světě. Nemůžeš se takovouhle hloupostí trápit celý život, mě to také ničí, když vidím, že jsi smutný a že jsem to zavinil já" slzy mi tekly proudem,už jsem nedokázal být silný. Hazz se koukal do prázdna a s oči se m také hrnuly slzy.

,,Lásko prosím, podívej se na mě" mezi ukazovák a palec jsem uchopil jeho špičatou bradu a natočil jeho hlavu ke mně. Jeho oči ke mně vzhlédly, byly jako přeplněné potůčky. Chytl jsem ho za temeno hlavy a konečně ho obejmul. Nechal se, potřeboval to.

,,Taky tě miluju" zahekal mezi vzlyky. Nechtěl jsem, aby plakal, protože to mě rozbrečelo ještě víc. ,,Je mi to tak líto" hysterie se dostavila, ne tak velká, ale dostavila.

,,Nemusí" políbil jsem ho křehce do vlásků ,,pšššt, už neplakej" konejšil jsem ho ve svém náručí a přitom se snažil utěšit i sám sebe. ,,Zítra se půjdeme podívat za jedním pánem" krk se mi zúžil. Nepřestával jsem ho kolébat a mačkat k sobě. Zvedl hlavu a já se ihned zachvěl. ,,K jakému?" popotáhl a já si skousl jazyk. ,,To uvidíš, nech se překvapit" chtěl jsem, aby to znělo co nejlépe. Přitiskl jsem si jeho hlavu znova na hrudník. Byl jsme tak moc rád, že ho znova držím ve svém náručí...