The Shop ( Larry Stylinson)

The Shop-pro něj všechno

Louis:

Hazz se zastavil asi padesát metrů od domu.Hlasitě polkl a jeho čelo se zkrabatělo.,,Hazz já tam dojdu ano?" nabídl jsem se a jemně ho políbil.Zakroutil hlavou sem a tam a sklopil ji.Měl strach to bylo vidět na první pohled.Dovedl jsem ho na starou ztrouchnivělou lavičku a pohladil ho po tváři.,,Počkej tady zachvíli jsem zpátky" ujistil jsem ho a dlouze ho políbil na rty.Otočil jsem a udělal krok dopředu,Harryho ruka mě ale zastavila.Podal mi dva menší klíčky na stříbrném kolečku.Navlékl jsem si ho na prst a znova mu vtiskl pusu.Pustil jsem jeho ruku a pomalu se přibližoval k domu.S chvěním v konečky prstů jsem odemknul dveře.Páchlo to tam zatuchlinou.Když jsem vycházel schody,každý hlasitě zakřupal.Všude jsem se rozhlížel,kdyby tady náhodou někdo byl.Vschopil jsem se a pohnul jsem si do Harryho pokoje.Otevřel jsem dveře,čímž se následně rozvířil prach.Otevřel jsem skříň,moc tam toho neměl,našel jsem jen pár triček a dvoje kalhoty.Na postely ležel telefon a takový malý hnědý mědvídek.U úsměvem jsem ho tam přibalil také.Rychle jsem odtamtud vypadnul,vyšel jsem ven a uviděl svého andílka jak se svíjí na lavičce.Přiběhl jsem k němu a přitulil si ho k tělu.,,Jsem tady" zašeptal jsem a pohladil ho po kudrlinách.V jeho očí jsem uviděl slzy.,,Lásko neplač,pojď půjdem odtud pryč“ utišoval jsem ho a pomohl mu vstát.Palcem jsem mu utřel drobné slzičky,chytl jsem ho kolem pasu a odcházeli jsem pryč ze zapomněné uličky.Už mu nikdy nedovolím tam vkročit…

O DVA DNY POZDĚJI

Probudil jsem se jako první a uvědomil si,že už je pondělí.Dnes jsme konečně měli zavolat tomu chlápkovi přes náš vysněný byt.Hazzoušek stále spinkal přivinutý na mé hrudi.Byl tak sladký,nejradši bych ho celýho snědl.Nechtělo se mi ho budit,ale museli jsme na snídani a taky jsem se nemohl dočkat až mu zavoláme.Optarně jsem mu uchopil hlavu a položil jí vedle sebe,nevzbudilo ho to.Na chvilku jsem se otočil na bok a sledoval jak spinká.Pravidelně dýchal,chvěly se mu rty a jeho zavřená očka se mírně pohybovaly.Koukl jsem na telefon,za pět minut jsme tam měli být.Políbil jsem ho na rty a sledoval jak se jeho pronikavé oči probouzejí.,,Kudrnáčku,vstávej“ probouzel jsem ho svým hlasem.Zabručel a usmál se na mě.Hladil jsem ho po tváři a nakonec ho začal líbat.Ranní polibek byl nejsladší.,,Udu-síš-mě“ řekl mezi polibky a smál se u toho.Přestal jsem,abych ho teda “neudusil“.Oblékli jsme se a se zpožděním vkročili do jídelny.,,Miláčku vís jak jsme mluvili o tý práci“ začal jsem s nejistotou.Netušil jsem jaká bude jeho reakce,zkusil jsem na to jít znovu takticky.Usedli jsme ke stolu a dali se do jídla.,,Umhm“ zamumlal a ukousl si kousek rohlíku s máslem.,,No tak myslím,že mě něco napadlo“ odvětil jsem s nejistotou a napil se pomerančového džusu.Harry se na mě podíval s nadzvednutým obočím a poloúsměvem na tváři.,,A co?“ vyzvídal a dál v klidu jedl.Byl úplně jiný člověk,cítil jsem se v pohodě,když byl i on.Když plakal,zadržoval jsem také slzy,nesnesl jsem pohled na trápějícího Harryho,vždyť je moje druhá polovička.,,Napadlo mě,že bys mohl zpívat“ zmohl jsem se a trochu znejistitl.V duchu jsem přemítal co asi na to Hazz řekne.Šance,že by souhlasil byla asi jedna k milónu.Vykulil na mě oči a hlasitě se zasmál.,,To si snad děláš srandu ne?“ zeptal se stále se smíchem.Mohl jsem být aspoň rád,že se směje,přece jenom je to lepší než kdyby byl smutný a rozklepaný.Když nad tím ak přemýšlím,myslím,že by mu měl s psychikou někdo pomoc.Mám na mysli odbornou pomoc,něco jako psycholog.Myslím,že by ho měl každý člověk dostat,určitě by mu to pomohl,ale obával jsem se,že Harry pro nebude.Myslel by si,že si ho chci zbavit nebo že je blázen,proto jsem musel myšlenku rychle vypustit.,,Proč?Vždyť zpívat umíš nádherně“ prohlásil jsem,ústa se mu změnila na vodorovnou čáru.,,Lou,neumím to a ani bych nechtěl“ odpověděl a přestal jíst.,,Ale já si vím,že by si na to měl“ uchlácholil jsem ho,když jsem dopíjel zbytek žlutého džus.,,Víš kluci s jedné kapely,shání další zpěváky“ prořekl jsem se.Viděl jsem jeho výraz,myslel že jsem asi spadnul z višně nebo tak.,,Aspoň to zkus,máš talent a byla by škoda,aby si ho nevyužil“ promluvil jsem a na ruce mu začal kreslit malé kroužky.Zakřenil se a olízl si horní ret.,,Já nevím Boo“ zaváhal a zhluboka se nadechl.,,Já tam půjdu s tebou,prosím“ prosil jsem ho,věděl jsem že by ho to určitě bavilo.Chápal jsem,že z toho má strach,ale ten se musel překonávat.,,Neboj se toho“ ujišťoval jsem ho a snažil se o úsměv.,,Nedokázal bych vystupovat mezi lidma“ oponoval a sklopil jeho báječné oči.,,Ale když ti to udělá radost“ pronesl nakonec a trochu se pousmál.Hlasitě jsem se zasmál,vstal jsem a objal ho.,,Půjdeš tam ale semnou a taky to zkusíš“ upodmínkoval mě a vtiskl malou pusu.Pro něj bych udělal všechno,nevím jestli bych dokázal já taky někde zpívat.Nikdy jsem to nezkoušel,ale co,teď bych se odhodlal k čemukoliv.Pro něj všechno…

Další díl je na světě.Jinak bych vám,chtěla jen říct,že píšu další povídku o Larrym (nečekaně :DD).Kdo by měl zájem si jí přečíst,tak vám odkaz hodím do komentáře.Jinak děkuju za hvězdičky a ještě víc za báječné komentíky děkuju moc <3