The Shop ( Larry Stylinson)

The Shop-nikým jiným bych být nechtěl...

Klukům jsme hezky poděkovali,rozloučili se a všichni se vydali svou cestou domu.Venku se udělal mráz,takže nám to hodně klouzalo a těsně před hotelem si to vypsalo svou daň.Nohy se mi rozjely na každou stranu jinam,zavrávoral jsem,upadl a Harryho strhnul na sebe.Oba jsme se začali smát.Ty jeho oči zářily,ikdyž byla tma.

,,Bože,do jakýho nemehla jsem to zamilovaný?" zachichotal se a zabořil nos do mého lemu u bundy.Ta to situace se nemohla obejít bez vzrušení,když jsem se tak otíral o jeho rozkrok.

,,Tak nemehla?" našpulil jsem pusu,aby to vypadalo,že jsem naštvaný.Převalil jsem se na něj a on mi hned dal polibek.Úplně jsem se v tom ztrácel,protože jsem úplně zapomněl,že jsem na ulici a že ležíme na zemi.Jeho kůže i rty byly studené,proto jsem usoudil,že už by bylo dobré,být někde v teple.Opřel jsem se o římsu baráku a vyškrábal se nahoru.Pomohl jsem svému princovi a on provlíkl svou ruku kolem mého loktu.Většinou se tak drží starší lidé.S daleko větší opatrností jsme cupitali k hotelu.

Hned jak se za námi zaklaply dveře od našeho pokoje,vrhnul jsem se na něj.Odhodil jsem tašku a pevně uchopil jeho tváře.Nechytal se,stál jako socha z kamene a rty držel sevřené,takže se tam můj jazyk nemohl dostat.Promluvil až když jsem dotkl jeho pásku.

,,Louisi" malinko se ode mě odtáhnul a pousmál se.,,Lásko,zítra toho máme hodně a musíme se vyspat" nevěřil jsem vlastním uším i očím.Celý den mě tady rajcuje a když má na to dojít tak nic?Přihmouřil jsem oči a udělal takový ten nenávistný výraz.Uraženě jsem si to napochodoval do koupelny.Pohlédl jsem na sebe do zrcadla a málem se zhrozil.Každý vlas mi trčel jinam a pořád se mi tam cuchaly kousky sněhu.Žádný div,že se semnou nechce milovat.Nehty se mi to podařilo trochu urovnat.Když jsem se vrátil,Hazz už ležel v posteli otočený ke zdi.Určitě čekal,že se k němu přitulím a budu ho k sexu přemlouvat,ale to se nestane!Zhasl jsem velké světlo a rozsvítil malou lampičku,převlékl jsem se jen do boxerek a šel si k němu lehnout.

,,Ale no tak,přece na mě nebudeš naštvaný" přetočil se ke mně a podepřel se loktem.Když jsem nad tím tak přemýšlel,měl vlastně pravdu.Kdyby jsme se milovali trochu tvrdějc,asi bych to bez křiku slastí nezvládnul.Nemuseli by to všichni lidé z hotelu vědět,ještě by si na nás chodili stěžovat.

,,To víš,že ne" odpověděl jsem a dal pusu do vlásků.Teď jsem si vlastně na něco vzpomněl.To slovo,kterou začal první větu,kdy jsme sem vešli.Poprvý za tu dobu mě oslovil ,,Lásko".Projela mnou zima,přimáčkl jsem si ho k sobě a po celou dobu se usmíval.

,,Takže" trochu jsem snažil vzpamatovat ze svého zamilovaného tranzu.,,Jaká barva bude v ložnici?" na slovo ,,ložnici" jsem kladl důraz.Stále mi to připadalo jako sen,sen který byl ten nejkrásnější.,,Dáme tam modrou jako tvé oči" odvětil a ukazovákem mi přejel přes tvář s pohledem do očí.,,Fajn,ale do obýváku dáme zelenou,jako tvé oči" oponoval jsem a skousl si spodní ret,protože jsem tam dole ucítil vzrušení.Už ani se mu do očí nemůžu kouknout,abych nebyl nadržený.,,Do chodby žlutou jako sluníčko,bude mi to připomínat tvůj úsměv" usoudil jsem sám a něžně se dotkl jeho rtů.Mírně se začervenal a opustil oční kontakt.Což mi připomnělo další barvu.,,A pokoj navíc bude červený,jako tvoje tvářičky" tentokrát jsem si vysloužil dlouhou pusu.Tentokrát jsem,ale nezavřel oči,chtěl jsem v polibku stále vidět jeho mramorovou tvář.Jeho ruku jsem cítil na svém břichu.Možná si stále neuvědomuje,že to co mi dělá,mi způsoboje neuvěřitelná vzrušující muka.Ještě kdyby zajel trochu níž,tak bych explodoval.Bál jsem se kouknout pod peřinu,aby jsem radši neviděl svého stojícího ,,kamaráda".Překrásně líbal,opravdu úžasně.Nevěřím,že jsem byl jeho první líbací panenka.Nebo i milovací,protože mi to pusou uměl dělat dokonale.Je normální,že se člověk udělá z líbaní,osahávání nebo očního kontaktu?V mém světě nejspíš ano.Jednou se nás ve škole ptali,kým bysme chtěli být.Tehdy jsem řekl,že nějakým slavným hercem nebo zpěvákem.Teď bych neřekl nikoho,chtěl bych být sám sebou.Protože právě já,moje obyčejný já si našlo tu nejdokonalejší osobu na světě...

Příběh je věnován Annie k patnáctým narozkám....Omlouvám se,že je to ta krátké.Příště vynahradím :)