The Shop ( Larry Stylinson)

The Shop-ty mi dáváš všechno co chci,už jen tím že jsi...

Louis:

Oblékl jsem se mimořádně teple,věděl jsem,že Hazzyho budu hledat celý den.Kéž bych měl aspoň jeho fotku.Nezůstala mi po něm,žádná vzpomínka.Bude to jako bych nikdy neexistoval,znova mi hlavou proběhla tahle slova.To nemohl myslet vážně?Jak to sakra po mě může chtít?Copak někdo dokáže zapomenout na osobu,kterou nade vše milujete?Odešel-odešel a mě tady nechal,odešel bez rozloučení.Ne,nemůžu zase brečet,musím být silný.Svou tašku do školy jsem strčil pod postel,kdyby si ji náhodou všimli rodiče.Strhal jsem náplasti s nosu a trochu si opláchl ret.Vyrazil jsem ven,byla větší zima než včera.Při představě,že je tam venku někde Harry,jen v tý svý bundičce,klepe se zimou-jsem se otřásl.Opět jsem prolezl všechny ulice.,,Dobrý den prosím vás neviděla jste tu někde kudrnatýho,asi takhle vysokýho kluka?“ ptal jsem se s artikulací jedný kolemjdoucí.Porkčila rameny a znova se vydala svou cestou.Takhle jsem se ptal několik lidí,každý jen zavrtěl hlavou.Zase jsem měl pocit práznoty,moje druhá půlka mi chyběla.Ztrácel jsem naději,kdybych aspoň věděl kde je.Tak rád bych mu řekl,že už nás ti chlapi nebudou otravovat.Potom mě napadl další člověk-bezdomovec.Přece,když je Hazz někde tady venku,měl by o tom něco vědět.Přišel jsem k zarostlýmu,otrhanýmu muži.Zapáchal alkoholem.Seděl na lavičce a přes sebe měl nějakou děravou deku.,,Dobrý den,můžete mi pomoct?“ poprosil jsem ho.Podíval se na mě a mírně se pod vousy usmál.,,No jistě chlapče“ ujistil mě a trochu zakašlal.,,Hledám tady vysokého,kudrnatého chlapce v černé bundě,neviděl jste ho?“ popisoval jsem mu mého přítele a měl jsem slzy v očích.Teď by mi bodla nějaká ta fotka.Pán se chvilku zamyslel.,,Myslím,že takovýho kluka jsem viděl“ pověděl a podrbal se na šedivých vousech.,,Ano?“ nadchl jsem se ,,a kde?“ srdce mi bušilo jako splašenému,ikdyž pravdou bylo,že vlastně splašený jsem.,,Viděl jsem ho včera,šel nikam tam“ ukázal na levou stranu a opět silně zakašlal.Moc jsem mu sice nevěřil,ale v tuhle chvíli jsem byl ochotný čehokoliv.,,Moc vám děkuju“ poděkoval jsem a do ruku mu vložil pár peněz.Běžel jsem parkem,tam kam šedivý muž ukazoval.Cestu lemovaly stromy porostlé mechem,vál studený vítr,který mě pálil do obličeje.Vzdaloval jsem se od města.,,Harry!“ zakřičel jsem na celé okolí.Nic-nic se neozývalo.I přes můj teplý svetr i bundu mi byla zima.Bože co když se Harrymu něco stalo?Co když někde umrznul?Co když se ztratil?Co když ho unesli?Hlavou se mi kolovaly nejrůznější hnusné myšlenky.Třásl jsem,měl jsem takový strach.Procházel jsem přes most.Ten bezdomovec mi musel lhát,bůhví jak je to dlouho.V tu chvíli jsem zaslechl nějaký zvuk-byl to zvuk kašlání,který se ozýval někde poblíž.Zastavil jsem se a snažil se přijít odkud to jde.Sešel jsem pod malý můstek a spatřil jsem nějakou osobu,která byla zachumlaná v dece.Nahnal se mi trochu strach.,,Hazz?“ šeptl jsem,ale dost hlasitě na to aby to slyšel.Přibližoval jsem se tam a pomalu k osobě natáhl ruku.V duchu jsem si strašně moc přál aby to byl Harry.Sáhl jsem na lem deky a pomalu jí s člověka stáhl.Moje naděje se zase pohřbily.Nebyl to Hazz,ale nějaký jiný chlap,ani si nevšiml,že jsem z něj strhl deku.Otočil jsem se a chtěl odejít,ale když jsem vykonal pohyb,někdo za mnou stál.Zastavilo se mi srdce,stál tam on-nejdokonalejší člověk na světě.Oba jsme na sebe zírali s otevřenou pusou.,,Hazz“ vydechl jsem a v očich jsem měl slzy.Natáhl jsem k němu ruku,abych se ujistil jestli to není jen zlý sen.On,ale jakoby se vyděsil,ustoupil o krok vzad.Nechápal jsem.,,Hazz přece se mě nebojíš?“ ptal jsem se nejistě.Vystrašeně koukal na mou ruku a s očích mu kapaly slzy.Jeho tělo se celé třáslo.Přistoupil jsem blíž a nejistě ho objal-pevně ale nejistě.Čekal jsem,že i jeho ruce se obmotají kolem mého těla,ale to se nestalo.Stále bezvládně visely.Byl celý studený,ale svou vůni neztratil.Opustil jsem naše objetí a pohlédl jsem do jeho očí.Držel je sklopené,byl jako oživlá mrtvola,jako kdyby svému tělu vůbec nevládnul.,,Harry co se děje,ty nejsi rád,že..že...“ hlas se mi zlomil.,,Už je to dobrý,ti chlapy už nám neublíží“ ujistil jsem a popotáhl.Zakroutil hlavou k souhlasu.,,Já vím“ odvětil a stále držel hlavu dole.,,Tak co je?“ už jsem tomu přestával rozumnět.Možná mi ten dopis napsal proto,že už mě miluje-tohle mě vážně nikdy nenapadlo.Ne to nemůže být pravda-to přece ne,ale v Harryho výrazu jsem si nebyl jistý.,,T-ty u-už mě ne-emiluješ?“ vykoktal jsem a tupě na něj zíral.Bál jsem se odpovědi,bál jsem se,že jí neunesu,že se tady skácím k zemi.,,Tak to není“ odpověděl a s pusy mu vyšla pára.Odpovědi jsem se dočkal,ale tolik jsem jí neporozumněl.Dal jsem mu ruku na rameno a chtěl s ním odejít z pod mostu.,,Ne“ zasekl se a vyvlíkl se s mojí ruky.Nechápal jsem to,už jsem fakt něvěděl co se mu v hlavě honí.Povzdechl si a usedl na studenou trávu,přiklekl jsem k němu a čekal co se bude dít.,,Louí ty to nechápeš“ podcenil mě a obličej si schoval do dlaní.,,Co nechápu?“už jsem doopravdy byl zmatený.,,Miluju tě ale....“ nedopověděl to a stále měl schovaný obličej.,,Ale co?“ pobídl jsem ho a znova mu dal ruku přes krk abych ho trochu zahřál.,,Moc dobře víš,že jí ti nemůžu dát to co ty mně“ zanesl a konečně se mi podíval do očí.Zasmál jsem se.,,Hazz ty mi dáváš všechno co chci,už jen tím,že jsi“ oponoval jsem a pomohl mu vstát.Byl jako moje malá priceznička.Povzdechl si a záporně kroutil hlavou.Zastavil jsem jí polibkem.,,Opravdu,ale teď pojď nebo tu zmrzneš“ řekl jsem ustaraně,když jsme vycházeli na polní cestu.Problém byl v tom,že doma pořád dřepěli moji rodiče.Nevěděl jsem kam půjdeme a jedině mě napadl hotel.U sebe jsem sice jenom pár peněz,ale to na pár hodin bude stačit.S přitisknutými těly k sobě jsme šli přes park.Každý na nás koukal,ale mě to bylo jedno.Došli jsme k hotelu.,,Počkej tu ano?“ poprosil jsem ho,když jsme vstoupili do haly,nechtěl jsem aby věděl kolik to bude stát,zase by si to stejně vyčítal.,,Pokoj pro dva na čtyři hodiny“ zaprosil jsem a podal mu peníze.Pán v obleku se na mě podíval,jako bych právě spadnul z višně.,,Problém?“ přeptal jsem a trochu zvýšil hlas.Zavrtěl hlavou a podal mi klíče.Vrátil jsem se ke svému miláčkovi a vedl ho do pokoje.Pomohl jsem mu svléct bundu a zamuchlal jsem ho do postele.Musel se trochu zahřát jeho kůže byla strašně studená.Přitiskl jsem se k němu a chytl ho za ruku.Podíval se na mě a chtěl políbit,ale v tu chvíli se zarazil.Ukázal na mů roztržený ret.Nemohl jsem mu to říct,přece jsem mu nemohl říct pravdu,když se o mě tak bál.,,To nic,jen jsem spadl ze schodů“ zalhal jsem mu a políbil.,,Prosím slib mi,že už mi nikdy neutečeš“ zaprosil jsem a ještě pevněji ho stiskl.Usmál se na mě a zavřel oči.,,Slibuju“ vzdychl a hlavu mi položil na hrudník.Oba jsme spokojeně usli...

Tady máte další,doufám,že se líbilo,komentáře mě potěší nejvíc.Jsem moc ráda,že to píšu pro někoho kdo o to stojí,ani nevíte jak jste skvělý,co skvělí...úplně mega bomba krutě úžasní,děkuju že mě držíte <3