The Shop ( Larry Stylinson)

The Shop-ty jsi to nejdůležitější...

,,To si ještě představ,že půjdeme k tomu pánovi přes byty" uchechtl jsem se a mrkl na hodiny kolik máme času.V té cukrárně jsme strávili více času,než jsem si myslel.Ikdyž každá minuta s tím koho milujete,byla k nezaplacení.,,Na to jsem úplně zapomněl" chytl se zapomnětlivě za hlavu a zašklebil se.Ještě,že nám ty věci dali do takový tašky,která nebyla tolik průsvitná,ale ten bičík malinko vykukoval ven.Bude to trochu o něco větší noc,než jsme doposud měli.Mně to samozřejmě vůbec nevadilo,ale divil jsem se,že Hazz nemá námitky a že to dokonce navrhl sám.Ikdyby mě chtěl přivázat k posteli a mučit,dovolil bych mu to,kdyby ho to natolik vzrušovalo,byl bych ochoten podstoupit oběti.Trochu jsem se rozpálil při té představě,přitom to přece nebyla představa k zahození.Bože,co já jsem to za úchyláka?,,Kam,že to vlastně jdem?" zeptal se najednou a tím mě vytrhl s úchylného přemýšlení.Zastavili jsme se a já se snažil zoorientovat.,,K tomu pánovi přes byty,takže tudy" ukázal jsem prstem na druhou stranu a Hazz se zasmál.,,To je to tvoje hluboké myšlení" drbl do mě a já mu to oplatil.Všiml jsem si,že měl jiné oči,takové veselejší,už pod nimi nebyli ty velké pytle jménem váčky.Myslel jsem si,že já ho naplňuji energií,ale teď to bylo přesně naopak.,,Na co si myslel tentokrát?" vykulil jsem oči a trochu zrudl.Snažil jsme se něco vymyslet a musel jsem rychle.Koukal jsem po všech čertech a zkoušel na to přijít.Cítil jsem jak se na mě dívá a vyčkává.,,Myslel jsem na náš dnešní večer" v podstatě jsem mu nelhal.,,Jo?" přitakal podezíravě ,,a co jsme tam dělali?" on mi snad četl z duše,četl mé myšlenky nebo je aspoň cítil.Koutky úst se mi nadzvedly k pousmání a stydlivostí.,,Leželi jsme a povídali se" tentokrát jsem zalhal a sevřel jeho ruku.Všiml jsem si za rohem nápisu firmy homedream,firma přes náš byt.,,Ty lžeš" odhalil mě,když jsem ho zavedl dovnitř.Přišli jsme blíž k tabuli a já se očima snažil najít jméno toho chlápka.,,Cože?" dělal jsem blbýho a doufal,že už toho nechá.Byl v pátém patře,byl jsem líný jít poschodech a tak jsem si to šteloval k výtahu.,,Poznám,když nemluvíš pravdu" řekl vážným,ale i přesto svůdným tónem.Je možné,že by to opravdu poznal?Věděl jsem,že lidé mají zvláštní schopnosti,ale že by i Harry?Zmáčkl jsem tlačítko a sledoval jak se čísla mění,ve kterém patře zrovna výtah jede.,,Řekni mi to" nedal se a stoupl si přede mě.Oči jsem dal trochu víš,abych mu do nich viděl a ucítil jsem jak rudnu.Zavrtěl jsem záporně hlavou a trochu se zakřenil.Měl bych k němu být upřímný,ale tohle bych si doopravdy nejradši nechal pro sebe.,,Řekni" opakoval a začal mě lechtat.Lidé se za námi otáčeli a vrtěli hlavami.Musel jsem zrudnout ještě víc a málem se počůral jako malé děcko.Skoro jsem upustil i tu tašku z věcma,bylo by opravdu trapně,kdyby se tu najednou rozletěli tyhle hračky.Vkročil jsem do výtahu s úmyslem ho trochu odradit.,,Tak jo,řeknu ti to,jen prosím už přestaň" vyjíkl jsem ze záchvatem smíchu.Přiložil jsem prst na číslo pět a zmáčknul ho.Tázavě se na mě podíval a čekal co bude.Nebyl čas něco vymýšlet a tak jsem musel s pravdou ven.Přitisknul jsem ho ke stěně výtahu a přilepil k němu nos.,,Viděl jsem tě" začal jsem a vášnivě ho líbal na krku ,,jak si někde přivázaný k posteli a já" nastala pauza na vzdechnutí.,,A já si stebou dělám co chci" nemohl jsem uvěřit tomu,že jsem sám sebe vzrušil a když jsem se podíval na Harryho kalhoty,nebyl jsem jediný.Koneckonců jsem byl rád,že se mu ta představa zamlouvala.Zuby mi klouzaly po vlhkém rtu a rukou jsem se dotkl jeho těsných kalhotů.,,Vidíš co jsi udělal" obvinil mě se smíchem a odtrhnul se.Náhle se otevřeli dveře od výtahu,lekli jsme se,až jsme oba nadskočili.Vyšli jsme a Hazz si nadzvednuté místo překryl rukou.Šli jsme ke dveřím,kde by měl sídlit ten pán.,,Počkej" zastavil jsem jeho ruku,když chtěl zaklepat ,,takže se ti ta představa líbí?" pověděl jsem lyšácky a rychle nadzvedl obočí a naklonil hlavu do strany.Ironicky dal oči v sloup,což pro mě znamenal souhlas.Nemohl jsem uvěřit tomu,že se mu to taky líbí,že se k sobě tak báječně hodíme.Konečně zaklepal a za dveřmi se ozvalo pozvání dovnitř.V místnosti byly dvě křesílka na které jsme se posadili.Tašku s našema "dokonalýma" věcma jsme co nejvíc sevřel aby nikdo nic neviděl.Opomíjel nás o různých věcech,které jsem dávno znal.,,Jste teda plně rozhodnuti?" přeptal se nakonec a před námi vložil několik dalších papírů.S hlasitým výdechem jsem se koukl na Harryho.Pohled mi s úsměvem opětoval.Nepotřeboval jsem nic dalšího slyšet a podepsal.Bylo fajn,že si rozumíme i bez slov.Hazz si rychle prolítl očima dokumenty,na což jsem úplně zapomněl.Také vše podepsal a propisku vrátil zpět do kelímku.Podal jsem muži kartu,vše si opsal do počítače a pak mi jí vrátil zpět.Ten muž působil negativně,díky němu byla v místnosti špatná atmosféra.Mluvil o choval se povýšeně,jako kdyby on byl král a já s mou kopretinkou jen nějací otroci,co žebrají o jídlo.Otevřel šuplík a z něj to vyndal,tu věc na kterou jsme čekali,tou věcí byli klíče.Klíče od naší budoucnosti.Viseli na malém kroužku a když mi je podal do ruky,krásně zachrastily.Pevně jsem je sevřel a v duchu si promítl naše plány.,,Od zítra se můžete stěhovat,pokud budete chtít využit naši stěhovací službu,zeptejte se na informacích" odsekl a jeho oči skončil v monitoru.Zvedli jsme se,poděkovali a s pozdravem odešli.Zůstali jsme před dveřmi stát a zírali na sebe.Oba jsme měli zvýšené dechy jako po sexu.Ani jeden z nás nevěděl co říct,místo toho jsem se mu vrhl okolo krku a taška s "nádobíčkem" mu vrazila do zad.Všechny mé předchozí myšlenky se vytratily.Nemohl jsem uvěřit tomu,že už je to tady,naše budoucnost byla blízko.Měl jsem na krajíčku v očích se mi objevily slzy štěstí.,,Umačkáš mě" řekl přidušeně a zasmál se.Musel jsem ho mačkat opravdu pevně,nikdy předtím si na to nestěžoval,ale když já byl tak moc šťastný.Pustil jsem ho a rychle a zároveň hebce ho políbil.Chytl jsem ho za obě tváře a taška mi sjela až k loktu.Své srdce jsem slyšel,až sem.,,Hazz mi máme svůj vlastní byt" začal jsem poskakovat jako malá holčička,která dostane panenku.V jeho očích se také třpytily slzy,doufal jsem,že štěstím.Spostu lidí by řeklo,že je to uspěchané,že se neznáme ani rok a už spolu bydlíme,ale my oba neměli na výběr a navíc já s ním chtěl strávit zbytek života.Chci s ním být každý den,každou hodinu,každou minutu,každou sekundu.Zbavil jsem ho nevinnosti,tedy aspoň uvnitř,navenek pořád vypadal jako nejistý kulíšek.