The Shop ( Larry Stylinson)

The Shop-teď si ty má rodina...

Louis:

Táta na nás nejdřív koukal s otevřenou pusou.Mamka upírala pohled do svého talíře.,,To si děláš srandu ne?“ probodávala mě pohledem máma.Zamračil jsem se na ní a ucítil jak mi Hazz stiskl ruku o něco silněji.Otec upustil příborový nůž,který hlasitě štrechjl o talíř.Vstal od stolu a odešel do své pracovny,ani se na nás nepodíval.Matka se najednou také postavila a chtěla odejít.,,Mami počkej“ zastavil jsem jí a přistoupil ní blíž.,,Co se děje?“ ptal jsem se,protože jsem nemohl uvěřit tomu,že by jí to tak ukrutně vadilo.,,Co se děje,to já ti hned řeknu co se děje!“ prskala na mě s artikulací.,,Děje se to,že jsi gay“ přiznala se a dech se jí zrychlil.,,No a co proč ti to tak vadí?“ nesnášel jsem hádky s mamkou,ale tuhle hádku jsem prohrát nemohl.,,Myslela jsem,že jsem tě vychovala dobře a slušně,ale teď vidím,že jsem měla ve výchově být tvrdší“ nemohl jsem tomu uvěřit.Bylo mi těžko,cítil jsem mdlo a měl jsem sucho v krku.,,Ale mami....“ nedopověděl jsem,měl jsem slzy v očích,ale brečet jsem nechtěl.,,Ne Lousi!.Už nechci nic slyšet!“ zastavila mě.Většinu našich hádek,vyhrála ona a já se jí vždy jako trouba omlouval,teď se to,ale nestane.Nechtěl jsem už křičet.,,Budeš se muset smířit s tím,že gay jsem“ řekl jsem s klidem a myslel,že už mám vyhráno,ale to jsem zdaleka neměl.Uslyšel jsem od ní větu,kterou si budu pamatovat navěky.,,Ty se budeš muset smířit s tím,že už nemáš domov!“ zařvala,že to museli slyšet až na ulici.Mlčel jsem,mlčel jsem jako vždy.Byl jsem úplně vedle z toho co mi právě řekla.Obočí se jí zkrabatilo,odešla do vedlejší místnosti a práskla sebou dveřma.Ucítil jsem,jak mě Harry zezadu objímá.Chytl jsem jeho spojené ruce na mém břicho a uvolnil je tak,abych se k němu otočil.Leskly se mu oči,mrzelo mě,že to celé slyšel.,,Lou to..tohle jsem nechtěl“ řekl smutně a koktavě.Už jsem neměl chuť tady dále zůstávat,čapl jsem ho za ruku a vlekl do pokoje.Zachytil jsem Harryho dřív,ne začal mluvit.,,Hlavně si to nedávej za vinu“ domlouval jsem mu a objal ho pevněji v slzách.Usedl jsem na postel,abych to trochu rozdýchal.Hazz tam zůstal stát,zaujal pozici oživlé mrtvoly-stál nehybně s hlavou svěšenou a zavřenýma očima.Možná jsem věděl,proč si to opět dává za vinu.V jeho hlavě se mohlo honit cokoliv,ale tohle jsem víceméně tušil.Určitě mu jeho rodiče dávali za vinu všechno co se kdy stalo.Já tady brečím a lituju se,že mě rodiče vyhánějí z domu a přitom Hazz si prožil daleko větší peklo.Přisedl si ke mně a objal.Ne,nesmím brečet a hlavně ne před ním.Zatlačil jsem slzy zpátky co nejvíce to šlo.Odfrkl jsem si a koukl na něj.Také byl smutný,měl jsem takový vztek na matku,kdyby mi to aspoň řekla někde o samotě,ale ne.Ona musela všechno říct,před ním a ani jí to nebylo trapný.Tak jo,když tady budu jen tak sedět,nic se tím nespraví.Hazz si o mě opřel hlavu a položil mi ruku na stehno,už jsem mu neviděl do obličeje,ale slyšel jsem jeho popotáhnutí.Nemohl plakat,nemohl plakat kvůli mně.Pohladil jsem ho po tváři.,,To bude dobrý“ ujišťoval jsem ho a utíral slzy,sobě i jemu.,,Lou“ nadechnul se a upřeně se mi podíval do očí.Nadzvedl jsem obočí,jako že bedlivě poslouchám.Zacpal oči do důlků a hlasitě polkl.Čekal jsem,neodpovídal,jako by si otázku rozmyslil.Vzdal to,vydechl a jeho hlava znova skončila na mém rameni.Byl jsem z toho trochu mimo,jako myslel jsem,že budou naštvaní,ale ne,že mě hned vyhodí z domova.Musel jsem sebrat,aspoň kvůli kudrnáčkovi.Nemůžu ztrácet hlavu.Úplně lehce jsem mu dal polibek do vlásků.Zvedl jsem mu hlavu,abych se mohl postavit.Ze skříně jsem vyndal,ten největší batoh,který jsem kdy měl.Položil jsem ho na sametovou postel,hned vedle andílka s kudrlinkama.Snažil jsem se ponechat na tváři úsměv,aby si Hazz aspoň myslel,že mě to tolik nerozházelo.Možná jsem se unáhlil,možná jsme měli počkat,každopádně je to už jedno.On jen stále nevinně seděl a obličej měl schovaný v dlaních.Ničilo mě to vidět,ničilo mě vidět,že zase trpí.Vím,že si toho prožil hodně a j byl jeho zachranářský princ,malinko jsem se usmál,když jsem dozapl batoh s posledními kousky oblečení.Přihodil jsem tam ještě tablet a už chtěli odejít.Najednou někdo zaklepal na dveře.,,Louisi“ vydechl ženský hlas.Ještě před tím,než otevřela dveře jsem si Harryho přitáhl blíž k sobě,chtěl jsem jí co nejvíce naštvat.Jakmile vešla a spatřila naše propletené ruce,vzdychla a uhnula pohledem.,,Už odcházíme neboj se“ ušklíbl jsem se a sevřel pevnějc naše ruce.,,Můžeme si promluvit osamotě“ zaprosila a založila se ruce na prsou.Byl jsem naštvaný a rozhořčený.Nejdříve mě seřve před mým miláčkem a teď chce semnou mluvit?Myslím,že už se ztrapnila dost.,,Není o čem mluvit“ odsekl jsem a frajersky zastrčil ruku do kapsy u kalhot.Nejspíš pochopila,že s ní osamotě mluvit nechci.Zakývala hlavou a koutkem očí upřela pohled na naše spojené ruce.,,Dobře“ začala a podrbala se na čele.,,Nechci abys zameškával školu“ pokračovala a prohrábla si vlasy,až se jí jeden pramínek spustil do očí.Jistě co jsem také mohl čekat,vždy jí záleželo jen na škole.,,Takže ti jí dále budu platit“ dořekla a koukla se mi do očí.Čekal jsem co z ní vypadne dál,ale nevypadala na to,že by k tomu chtěla něco dodat.Asi si myslela,že jí budu přemlouvat,klečet na kolenou a prosit ať mě nevyhazuje,ale to se prostě nestane.Vždyť jsem už i přemýšlel o společném bydlení s člověkem po mém boku,tak co to neuskutečnit hned teď?Rodiče mi spořila na budoucnost,no a ta nastala právě teď.Hazzymu se potila ruka,cítil jsem to.Jeho ruka dělala malé krátké pohyby a probíhala v ní křeč.Opět se celý třásl,bál se,to už poznám v jeho očí.Sice se známe teprve chvilku,ale jí byl pevně rozhudnutý,že s ním chci být napořád.Radši aby mě zavřeli s ním do vězení,než abychom spolu nemohli být.,,Tak jo fajn a ehm“ odkašlal jsem si a trochu se začal potit.,,Chtěl bych aby jste mi dali přístup k mé kreditní kartě“ mluvil jsem nebo aspoň snažil jsem se mluvit,jako že to semnou nic nedělá.,,Šetřili jste mi peníze na budoucnost a teď...“ koukl jsem na Harryho,znova se díval na zem,byl jako malé dítě,kterému rodiče poručili stát v koutě.Matka pochopila kam tím směřuju,kývla hlavou k souhlasu a odešla.Doufal jsem,že to jde najít.Aspoň že na nás nekřičela a bavila se s náma normálně.Čapl jsem Hazzouška pod bradou a zvedl jí nahoru.Pohlédl mi do očí a stále byla jeho ústa vodorovná.,,Teď už to bude jenom leší,slibuju“ dal jsem mu své slovo a hodlal ho splnit.Políbil jsem ho na rty a chtěl proplést naše jazyky,ale Hazz nechtěl.Sice mi věnoval polibek,ale obyčejný.Oddechl jsem,vzal batoh a vyšli jsme ven z pokoje.Když jsme scházeli schody,matka nás zastavila.,,Tady máš“ podala mi kartičkové pouzdro a doslova Harryho propichovala pohledem.Zašklebil jsem se na ní a znova ho chytil za ruku.Neměl jsem tušení,jestli to Harry viděl,ale doufal jsem,že ne.,,PIN je tam napsaný“ oznámila mi a našpulila rty jak nějaká barbie.Strčil jsem to do kapsy a sešli jsme schody.,,Tak....“ chtěl jsem s ní rozloučit,ale nevěděl jsem jak.Měl jsem projevit lítost nebo naštvanost?Mohl jsem říct sbohem,ale doufal jsem snad,že je ještě někdy uvidím,navíc si chci přijít pro pár věcí.,,Tak se u mějte“ řekl jsem nakonec a už konečně jsme vypadli z domova.Nevěřil jsem tomu,ale bylo tak nějak lépe.Začal jsem se trochu potišejc smát.,,To je ti potom všem ještě do smíchu?“ udivoval se Harry a opustil svůj smutný výraz.Objal jsem ho a nasál jeho vůni.Bylo to pěkný,že jsem oproti němu byl menší a přesto jsem to byl já,kdo mu pomohl.Teda aspoň doufám,že jsem mu pomohl.Doufal jsem,že k lepšímu a že bude půjde teď všechno jako po másle.Cestou jsem musel z bankomatu vybrat peníze na hotel.Chvilku tam zůstaneme a pak si najdeme nějaké bydlení.Vál celkem studený vítr,přitiskl jsem si Harryho blíž k tělu aby mu nebyla zima.Ubytovali jsme se ve stejném hotelu,stejně jsme neměli moc na výběr.Přidělili nám větší pokoj,dokonce i s koupelnou.Postele jsme si přisunuly k sobě a noční stolek,který byl mezi tím jsme dali na stranu.,,Lou?“ začal Hazz,když jsem zhasínal lampičku.Přitulil jsem se k němu.,,Ano?“ tázavě jsem se na něj podíval.,,Ty-ty se na mě nez-lobíš?“ vykoktal a hlasitě polkl.Opřel se o loket aby na mě líp viděl,ikdyž byla tma.,,Prosím tě a proč bych se měl zlobit?“ zeptal jsem se a přikryl se hedvábně bílou peřinou.,,No já-já jsem to zničil,zničil jsem ti rodinu“ fňukl.Čekal jsem,že to přijde,čekal jsem,že si to bude dávat za vinu.,,Co to říkáš?“ vzdychl jsem.,,Teď si TY má rodina“....

Nakonec jsem to stihla.Doufám,že se líbilo,jak jste si užili silvestra?Kalili jste :D?