The Shop ( Larry Stylinson)

The Shop-Louisi prosím nechoď sem...

Louis:

Probudil jsem,jednou rukou jsem si promnul oko.Myslel jsem si,že je to jen sen,ale nebyl.Harry opravdu ležel v mé posteli a stále mě držel za ruku.Otočil jsem se na bok,tak abych na něj pořádně viděl.Byl tak ňuňu,když spal.Jeho hrudník se pravidelně hýbal,jeho ústa-která byla stále trochu od krve-se malinko chvěly.Tolik věcí se mi promítalo hlavou při pohledu na něj.Bylo deset hodin,opět jsem spal jen chvilku-stejně jsem neměl čisté svědomí.Harryho úžasná očka se pomalu začala otevírat.Volnou rukou si prohrábl vlasy a zívl.,,Klidně spi“ zašeptal jsem a chtěl ho pohladit po tváři.Už mi v ruce nabíhal reflex,rychle jsem se musel zastavit.Opět jsem se s tím musel poprat.Až teď jsem si uvědomil,že už nesvírám jeho ruku.,,Nemůžu“ odvětil a zakřenil se.,,Co tě bolí?“ zhrozil jsem se a spojil obočí.Hlasitě vydechl,já se posadil,čímž jsem trochu odkryl peřinu.Všiml jsem si jak si Harry sahá na břicho.,,Měl bysi do nemocnice“ řekl jsem ustaraně a tektokrát si dovolil šáhnout mu na rameno.Se zakňučením se posadil a zavrtěl hlavou.Stále měl krvavý ret i nos.Posatvil jsem se a zamířil do koupelny.Zoopakoval jsem to co v pekařství-napustil jsem do misky vodu a z věšáku sebral ručník.Cíp jsem namočil do studené vody a z lehka ho přitlačil na jeho spodní ret.Malinko se zakřenil a jeho obočí se spojilo.Musel jsem se potýkat se strašlivými mukami.Dotýkat se tak jeho dokonalých rtů a přitom se o nic nepokusit.Zkoušel jsem proměnit mou chtivou stránku na tu ovladatelnější.Z těžkostí to teda šlo.Znova jsem namočil kousek ručníku a tentokrát ho přitiskl na jeho nos.Všiml jsem si je úst,které se po celou dobu mírně chvěly.Dotýkat se ho bylo jako-,když jste týdny v poušti a před vámi je voda a vy se jí nesmíte napít.Aspoň že mi Harry v sebekontrole pomáhal,po celou dobu měl zatlačené oči,takže jsem se nemusel potýkat s očním kontaktem.Odnesl jsem červenou vodu do koupelny a vylil jí.,,Kolik je hodin?“ ptal se Harry,když jsem se vrátil k němu.Mrkl jsem na telefon.,,jedenáct pryč“ odpověděl jsem a znova k němu přisedl.Promnul si oči a stoupl si.,,Už budu muset jít“ pověděl náhle a oblékl si svou bundu.,,Ne,měl bys tu zůstat“ oponovall jse,protože jsem si o něj dělal docela starosti.,,Rád bych,ale táta by se zlobil“ nedal se a obul si boty.Když pominu tu představu,že jsme spolu před chvílí leželi v posteli a drželi se za ruce-zase,zas a znovu jsem si dělal naděje.Ne Louisi přesťaň“ káral jsem se v duchu.,,Můžu tě aspoň doprovodit?“ zeptal jsem se s nadějí v hlase.Kývl hlavou a malinko se pousmál.Bože,ten jeho úsměv-ne pravdu jsem si teď chtěl opět chtěl dát facku.Musím se prostě naučit ovládat svou mysl.,,Počkej“ zastavil jsem ho,když otevíral dveře.,,Nechceš zase mojí bundu?“zeptal jsem se,protože by jí teď potřeboval víc jak já.Záporně zakroutil hlavou a vyšel ven.Vrhl jsem na něj ustaraný pohled a zamkl dveře.Možná už jsem pochopil,proč je pro mě tak těžké odolávat.vždyť já skoro vždy dostal to co jsem chtěl.Jenže lásku si bohužel za peníze nekoupíš.,,Co vlastně dělají tvý rodiče?“ vyprskl najednou Harry a upíral pohled k zemi.Trochu jsem zaváhal.,,No moje matka je právnička a můj otec vede nějakou stavební firmu“ odvětil jsem.,,Co ty?“.Sevřel ústa do takového falešného úsměvu a trochu zpomalil krok.,,Vlastně nikde,náš jediný příjem jde z té pekárny“ odpověděl a mě zamrazilo.Nechápal jsem jak s tímhle mohou vyžít.Vždy tam nemohl dostávat výplatu,větší jak deset tisíc.Vážně me zamrazilo v zádech a trochu jsem začal litovat,že jsem se ho na to zeptal.Ve vzduchu vládla taková nepříjemná atmosféra a více se znepříjemnila,když mi Harry ukázal místo kde bydlí.Byla to taková odbaná chatrč,všude byli oprýskané zdi a takové igelity místo skel.Harry zrychlil krok,tak aby si stoupl přede mě a zastavil mě.Všiml jsem si,že se mi očima vyhýbá.,,Děkuju Louisi za všechno“ řekl oklepaným hlasem.Přistoupil blíž ke dveřím,které vrzly.Zamával jsem mu a usmál se na něj.On mi vše oplatil-až na ten úsměv,který byl falešný.Otočil jsem se a pomalu odkračoval pryč.Tak nějak jsem nevěděl co si o dnešku mám myslet.Cestou jsem zahlédl krámek s oblečením.Napadlo mě koupit Harrymu novou bundu.Samozřejmě jsem neměl v úmyslu si ho nějak koupit-nebo nedej bože aby si myslel,že se mu tím omlouvám a čekám odpuštění.Chvilku jsem se tam tak nějak prohraboval.,,Dobrý den,potřebujete pomoct?“ ptal se ženský hlas.Podíval jsem se na slečnu.Byla oblečená do krátké mini sukně s černými dírkatými a do blůzičky,kterou měla rozepnutou snad až k pupíku.Byla zmalovaná jako klaun a pořád si prohrabávala vlasy.,,No vlastně ano,hledám nějakou pořádně teplou bundu“ uchechtl jsem se a pořád se jí díval do očí.Myslím,že čekala,že se z jejího výstřihu udělám nebo co.Nechápal jsem jak se někdo může takhle zaprodávat.,,A jakou velikost?“ přeptala se,založila si ruce na prsou,tak aby se jí nazvedly prsa.Na chvilku jsem zaváhal,ale určitě nebude mít větší velikost než já.,,L prosím“ poprosil jsem a stále s ní udržoval oční kontakt.Dovedla mě až na druhý konec obchodu.Poukázala na pár bund s kožíškem.Poděkoval jsem a dal se do hledání.Vůbec jsem netušil jaký má Harry vkus,ale jak jsem ho tak pomalu více poznával-začínal jsem si uvědomovat,že by mu to vlastně mohlo být jedno.Čapnul jsem obyčejnou černou bundu s kožichem.Nekoukl jsem se na cenu a rovnou mířil k pokladně.,,Tak jste si konečně vybral“ pousmála se na mě slečna s výstřihem.Shýbla se ke stolu a něco si zapsala.Udělala to určitě schválně,jen abych si všiml,těch její silikonových koz.,,Dobrá volba“ podotkla,když mi cpala bundu do tašky.,,Díky ta je pro mýho přítele“ ušklíbl jsem se na ní.Než jsem se otočil,viděl jsem ten jej výraz.Doslova jí spadla brada.V duchu jsem se musel zasmát.Došel jsem domů a rovnou si zapnul televizi,až do večera bylo všechno v pohodě,dokud nezazvonil telefon...

Harry:

Když se o mě Louis tak krásně postaral,musel jsem mu nějak udělat radost.Věděl jsem,že když mu podám ruku,bude rád.Stejně jsem nespal,jen jsem si užíval chvíli,kdy vedle mě ležel Lou.Pořád mě malinko bolelo břicho a Louis si to všimnul.V jeho očích byla vidět starost,nechtěl jsem mu jí zbytečně přidělávat.Už tak si to vše dával za vinu.Když mě “ošetřoval“ po celou dobu jsem měl zavřený oči,nechtěl jsem se potýkat se chtivostí.Pak vše skončilo,Lou mi řekl kolik je hodin.Trochu jsem se polekal,protože jsem to musel stihnout na mojí příšernou školu doma.Louis mě doprovodil až domů,trochu se zarazil,když viděl náš dům.Chápal jsem to jejich byl krásný a obrovský,což to náš nebyl ani k máni.Rozloučil jsem se s modorookým klukem a odemkl dveře.Jakmile se zacvakly spatřil jsem svého tátu a ty dva chlapíky s obchodu.Ihned jsem pochopil o co jde.Vstali z gauče a upírali pohled na mě.Dech se mi zrychlil a můj srdeční tep také.Chvělo se mi celé tělo a potil jsem se.Matku jsem nikde neviděl.Tátu udělal krok vpřed,strašně mě to vyděsilo.Pomalu a nenápadně jsem otočil chodidlo směrem ke schodům.,,Noo pojď k nám“ pronesl horlivě Ted.Měl jsem sucho v krku,moc dobře jsem věděl co bude následovat a moc dobře jsem věděl,že se neubráním.Když mě můj vlastní otec zbije sám jen proto,že zapomenu umýt nádobí,nedokázal jsem si představit,když jsou na mě tři...Záporně jsem zavrtěl hlavou.Rozběhl jsem se po schodech nahoru.Věděl jsem,že běží za mnou.,,Ne!“ křičel jsem za běhu.Už jsem otevíral dveře od svého pokoje.Srdce mi málem vyskočilo a dech mi málem nevystačil.Hlavou mi běhalo tolik vzpomínek na Louise.Někde v mém mozku,nějaký hlas šeptal,že bych to klidně nemusel přežít.To jsem nemohl dopustit,musel jsem to říct,musel jsem říct Louisovi co k němu doopravdy cítím.Musel jsem mu říct,že ho miluju.Nestihl jsem to,nestihl jsem zavřít dveře dřív,než se do nich narval Ted s mým tátou.Vše se zastavilo,malinké krůčky dozadu jsem dělal a přál si aby to byl jen sen.Došel jsem až na konec v místnosti a opřel se o zeď.Do mýho pokoje vešli všichni tři.,,Podívej jak se bojí“ zamál se nahlas John a sevřel mi moji pusu.Po zdi jsem sjel až dolů,opět jsem uskutečnil svou zbabělskou polohu.Přitáhl jsem si kolena k sobě a mezi ně dal hlavu.Pevně jsem zavřel oči a čekal na ránu.,,Musíš být potrestán,víš to?“ promluvil na mě otec,mluvil úplně klidně jako bych byl dítě co rozlilo džus.Přihmouřil jsem oči a malinko zvedl hlavu.Abych viděl co chtějí udělat.,,Já se o to postarám,vy jděte najít toho jeho kamoše!“ zavrčel a otočil se ke mně.To ne,raši ať mě zbijou do bezvědomí,než aby Louisovi ublížili.Táty jsem se bál víc,než těch chlapíků,ti mě aspoň jenom zbili.Což táta ten mě netýral jen fyzicky,ale i psychicky a to bylo stokrát horší.,,Jsi spokojený,teď to schytá i tvůj kamarádíček“ řekl šibalsky a zakřenil se.Zavrtěl jsem hlavou,kterou jsem sklopil abych s tím odporným člověkem,nemusel držet oční kontakt.Ucítil jsem své slzy.Chytl mě za lem trika a postavil mě.,,Jseš nicka!“ vyprskl a praštil mnou o zeď.Stékaly mi slzy po tváři,bál jsem se,ne o sebe,ale o Louise.Co když ho doopravdy najdou?Co když mu taky ublíží.Co když mu nikdy neřeknu to co k němu cítím?Hlavou se mi honily strašné myšlenky.A teď jsem si všimnu,že jsem na zemi.Cítil jsem silnejší kopy do mého břicha.,,Já tě tak nenávidím!“ prskal mi do obličeje.Nechápal jsem to,nikdy jsem nepochopil proč mě nemá rád.Vždycky nebyl takový.Nikdy jsem nic neudělal-teda aspoň o tom nevím.Pootevřel jsem oči,všechno bylo takové rozmazamé.Před seboujsem neviděl jen jednoho otce,byli tam rovnou čtyři.Chytl mě pod krkem a plivl mi do obličeje.Práskl dveřma a pak jsem jen uslyšel ho sebíhat schody..Bylo to težší než jsem myslel.Neměl jsem sílu vstát,ale trochu mi zbyla.Z posledních sil jsem vytáhl telefon.Namačkal jsem číslo,které jsem uměl i pozpátku.Chvíli to zvonilo a na konci drátu se ozval líbezný hlas.,,Ahoj!“ pozdravil mě z klidem.,,Louisi....jsi v p-oř-ádku?“ ptal jsem se a kepal se mi hlas.,,Cože?“ nechápal mě.,,Neublížil ti někdo?“ měl jsem neskutečný strach.,,Ne Harry co se stalo?“ už i jeho hlas byl vyděšený.Už jsem neměl sílu nic říct.Mlčel jsem.,,Jdu za tebou!“ řekl a zavěsil.,,Lou ne ublíží ti“ bylo pozdě.Rozbrečel jsem se ještě víc.Ne teď mu taky ublíží a jen kvůli mně.prosil jsem,teď už jsem fakt prosil boha,ať už nás nechá být.vždy´t jsme jen lidi proč nás takhle trestá?Musel jsem být silný,kvůli příteli.Musela se ve mně najít aspoň ještě trochu síli.Opět jsem vytočil jeho číslo.,,Už jsem skoro u vás“ řekl bez pozdravu.,,Ne Louí prosím poslouchej mě!“ už jsem křičel s posledních sil.Byl ticho a neodpovídal.,,On ti ublíží“.,,Kdo?“nechápal to.,,Můj táta“ fňukl jsem a utíral si slzy.,,Tvůj táta tě taky mlátí?“ ,,Harry proč si mi to neřekl?“.Já—nevím prosím nechoď sem..“ prosil jsem s plých plic.mé tělo mě donutilo lehnout si a jen čekat...

Tááák další,děkuju za přečtení :3 Užijte si svátky <3