Já, velký a mocný Kryšpín, spolu s mým věrným přítelem Hranolkou, Vám přináším překlady všemožných i nemožných Creepypast. Hranolka nic z toho nepřekládá a je jako autor uvedena proto, aby se necítila osamělá a bezcenná. Pak by si mohla podřezat žíl...
Žil jsem v malé budově v centru města. Jeden z důvodů, proč jsem se přestěhoval, bylo špatné sousedství. Hlavně soused v bytě naproti mně. Byl to divný chlapík, co si hodně věcí nechával pro sebe. Ale kolem půlnoci se od něj často ozýval divný zvuk, který mi fakt lezl na nervy. Nebylo to hlasité, ale měl jsem lehké spaní a tak pro mě bylo těžké udržet oči zavřené, kvůli těm neustalým zvukům. Připomínalo mi to zvuk chůze na vysokých podpatcích, ale ne tak hlasité. Jako by se ta osoba vlastně snažila být potichu. Po pár dnech jsem si uvědomil, že je to pokaždé stejné, jako znovu a znovu přehrávaná nahrávka, která má mezi sebou náhodné intervaly. A tak to šlo celý rok, vždycky to samé pořadí úderů, se pomalu vrývalo do mé mysli, několik hodin v kuse.
Bylo to jen o pár týdnů později. Pomáhal jsem dceři s úkolem a naučil jsem se něco málo o morseově abecedě. Zaklepala na stůl a okamžitě mě zamrazilo, když jsem rozpoznal stejné schéma jako u souseda. Když jsem se jí zeptal, co to znamená, zasmála se. „Je to ta nejjednodušší tati," řekla. „Tady touhle se volá o pomoc."
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
