Děsivé Příběhy z Ledničky

The Stone Man

Jako desetiletému dítěti mi v životě nedávala spousta věcí smysl. Proto byla většina vzpomínek z tohoto věku mlhavá a moc na sebe neupozorňovaly. Jako kdyby všechny pamětihodné vzpomínky byly pryč. Samozřejmě to může být tím, že jsem měl dost nudné dětství. Ale pamatuji si jednu věc, která mě teď děsí víc, než kdy jindy. Naše rodina žila na velkém ranči, který jsme zdědili po dědovi. Nežili jsme tu dlouho, protože rodiče byli odpojení od předměstí, ale já to tam miloval. Pamatuji si to tady, hlavně vlídné vzpomínky jak sedím a házím kamením. Jak jsem vysvětlil, moje vzpomínky na ranč nebyly moc zajímavé. Nicméně, za domem bylo pole. Pokud byste si troufli jít do lesa a potom ještě dál, dorazili byste na malou mýtinku.

Zatímco jsem se bezcílně potuloval a přemýšlel jak se zabavím, narazil jsem na malou mýtinku. Uviděl jsem pruhovanou veverku a začal ji honit, ale ztratil jsem ji a nějak našel mýtinu. Uprostřed ní stála socha. Chyběla jí tvář a pevně a nehybně tu stála, jak byste od sochy očekávali. Z takového dětského instinktu jsem na ni vylezl. Daleko jsem nedohlédl, kvůli rozloze stromů a křoví, ale zdálo se mi, jakože letím. Poslední na co si vzpomínám bylo, jak poryv větru zvedl několik listů s hlínou, zanesl mi tu směs do očí a přepadl jsem dozadu. Pak si pamatuji, jak jsem se asi o hodinu později vzbudil v posteli. Máma mě zavolala na večeři a já se jí zeptal, jestli mě do postele přinesla ona, nebo táta. Vůbec nevěděla o čem mluvím a táta stejně tak.

Zbytek noci jsem seděl a vyhlížel z okna na les. Až později té noci jsem usnul. Zdál se mi živý sen o soše. Až na to, že tentokrát jsem z ní viděl až nad stromy. Vítr si pohrával s mými vlasy, ptáci cvrlikali a slunce na mě zářilo. To je vše, co jsem si mohl vzít z roztříštěných vzpomínek, ale byl jich dostatek. Když jsem se vzbudil, spěchal jsem dolů a řekl mámě o soše. Máma mi věnovala přátelský úsměv a řekla, ,,To je skvělé. Zdá se, že sis našel místo na hraní."

Hrál jsem si tam příštích pár týdnů. Skákal jsem panáka, hrál si s kuličkami a dělal další věci, které mě jako dítě bavily. Když se setmělo, vrátil jsem se zpět domů, snědl večeři a šel spát. Byla to moje rutina, dokud se nazačaly dít podivné věci. Všiml jsem si, že stromy okolo mýtiny umírají. Zvířata se tomu místu vyhýbala a neslyšel jsem tu žádné zvuky, až na ty, které jsem vydával já. Ani vítr už tu nefoukal.

Jedné noci, když jsem spal mi dveřmi profouknul průvan a otevřel je. To mě vytrhlo ze spánku a minutu jsem seděl v naprostém tichu. Na schodech jsem zaslechl kroky. Bylo moc pozdě na to, aby moji rodiče byli pryč, tak jsem byl dost hloupý na to, abych vstal a šel se tam podívat. Dveře byly malinko pootevřené. Vyklouzl jsem ven a následoval stopy vedoucí na mýtinku. Měsíční světlo prozařovalo mezi listy. Stál jsem tu a zíral na sochu. Začal se zvedat vítr a vzal s sebou listy, které kolem mě začaly kroužit. Ochladilo se a začal jsem se cítit těžce, jakoby gravitace vzrůstala. To další co si pamatuju je ta nejděsivější část. Socha natáhla ruku a i přes zábranu jsem slyšel měkký šepot. ,,Přidej se ke mně." Zpanikařil jsem a začal křičet. Na půdě kolem sochy začaly rychle růst houby. Do očí mi vletěla hlína a já spadl. Na všech čtyřech jsem se vyplazil z mýtiny. Přinutil jsem se vstát a nejrychleji jak to šlo utíkat domů. Vzbudil jsem rodiče a řekl jim, že se mě pokusil napadnout nějaký muž.

I tak to není ta část, která mě děsí nejvíc. Policie přispěchala a zjistili, že na místě, kde stála socha byl hrob mého dědečka. Rodiče mi řekli, že mi nechtěli říct, kde byl pohřbený, protože nechtěli, abych věděl, že leží tak blízko. Byl konec a policie odešla a my se brzy poté odstěhovali. Teď žiju sám v malém bytě. Nevím proč si to pamatuji, ale stále mě to děsí. Celý ten scénář je děsivý, ale není to ta část, kvůli které bývám v noci vzhůru. To co mě děsí je fakt, že když jsme přijeli na mýtinu, stromy byly mrtvé a kromě mých stop tam žádné jiné nebyly. Také jsem si všiml, že na podstavci chybí socha.

http://creepypasta.wikia.com/wiki/The_Stone_Man