Děsivé Příběhy z Ledničky

Symmetry

Miloval jsem symetrii. Přesně nevím proč, ale miloval jsem ji od dětství. Většina dětí byla nepořádných a zapomnětlivých. Já ne. Věděl jsem, že všechno má svoje místo a všechno bylo tam, kam to patřilo. Moji rodiče "to" neměli. Moji prarodiče "to" také neměli. Ani jediná osoba v mé rodině "to" neměla. Začal jsem tomu říkat "to", protože opravdu věřím, že je to ve mně. Tenhle vetřelec by tu neměl být, ale žije ve mně. Je to potřeba. Touha. Touha být perfektní. Perfektní na obou stranách. 

Jako dospělý jsem v bodě, kdy nemůžu žít svůj život normálně. Nedokážu si udržet práci. Ženy se mnou nezůstávají, protože "to" nezvládají. Upřímně, ani mě nezajímalo, když odešly. Byly nepořádné a dělaly věci těžší. Převalily se na mou stranu postele, místo toho, aby zůstaly na své. Nechávaly nádobí na jedné straně umyvadla, ale ne na druhé. Už jsem nemohl pracovat, takže když na den odešly, musel jsem zůstat doma a všechno napravit. Byla to úleva, když nadobro odešly. Ačkoliv ten pocit nepřetrvává, nakonec se "to" vrátí a najde něco dalšího, co je potřeba spravit. Možná se ptáte, proč začínám vztah, když v něm stejně nedokážu vydržet? No, je pro mě těžké spát celou noc bez hnutí uprostřed postele.

Až na problémy se vztahem byl můj život docela v pohodě. Říkám "docela", protože tu byl ještě jeden problém, se kterým jsem se musel vyrovnat. Víte, měl jsem poruchu, která se jmenovala "Heterochromia Iridium", což jsou dvě jinak zbarvené duhovky. Moje pravé oko bylo chrpově modré a levé bylo světle zelené. Oba moji rodiče měli modré oči, moji sourozenci a bratranci také. Moje zelené oko je to špatné. Jsem kvůli němu... nevyvážený.

Pokaždé, když se podívám do zrcadla se to na mě dívá nazpět. Je to vše na co teď myslím. Všechno je na správném místě. Až na mou malou zelenou chybu. Nejprve to nebolelo, když jsem si pod něj dal lžíci. Dokonce to nebolelo ani když vyskočilo a houpalo se mi podél tváře. Byl to šok, kvůli čemu to nebolelo, nebo za to mohlo "to"? Přestřihl jsem oční nerv a setřel teplou tekutinu, která mi tekla po obličeji. Byl zvláštní pocit mít vidění rozseknuté na půlku. To, co zbylo z houpajícího se masa jsem vrátil zpět do mého prázdného důlku. Zavázal jsem si ránu, opláchnul lžičku a šel spát.

Vzbudil jsem se... šťastný. Spalo se mi lépe, než předešlé roky. Bylo to konečně hotové. Byl jsem spravený. Vylezl jsem z postele a doklopýtal do koupelny. Tělo mě bolelo a hlavu jsem měl jako v ohni. Zmáčkl jsem vypínač a koupelnu zalilo oslepující světlo. Pomalu jsem sdělával obvaz, který byl nasáklý krví a lepil se mi k obličeji jako izolepa. Když jsem se kouknul do zrcadla, obrátil se mi žaludek.

Potom jsem si uvědomil, co jsem si udělal a nemohl tomu uvěřit. Na levé straně mého obličeje byla díra... ale ne na pravé. Byl jsem nevyvážený. Znovu. Bylo mnohem těžší vydloubnout druhé oko. Třásly se mi ruce a když jsem se tam snažil zarýt lžíci, několikrát jsem minul a třikrát si propíchnul zorničku, než jsem se dostal na správné místo. Když oko vypadlo, natáhl jsem se pro nůžky, abych dokončil práci. Zaschla na nich krev z předchozí noci, takže nestříhaly moc dobře.

Víte jak jste jako děti na základní škole, když jste museli rozstřihnout ve výtvarce konstrukci papírů? Zkoušeli jste někdy rozstřihnout víc papírů najednou, ale nůžkám to nešlo? Takové ty čepele, jak se vám mezi ně dostane papír? To se mi stalo s okem. Nerv se dostal mezi dvě čepele. Zaseklo se to a jak jsem se to snažil zoufale dostat ven, uklouzl jsem na krvi a padal na zem.

Z reflexu jsem nechal oko být snažil se zbrzdit pád rukou. Váha zaseknutých nůžek na mém oku byla nesnesitelná. Věděl jsem, že to dost dlouho nevydržím a půjdu si do kuchyně pro nůž. Tak jsem zatáhl. Vytáhl jsem si to přímo z hlavy. Ucítil jsem trhnutí a vyzvracel se. Věděl jsem, že brečím, ale nevěděl jsem, jestli jsou slzy v krvi nebo v tekutině z očí.

Když jsem slyšel plácnutí masa na zem, věděl jsem, že je hotovo. Věděl jsem, že "to" je hotovo. Mohu žít život bez toho, aniž bych viděl ty jejich děsné, chaotické, nepravidelné životy. Přelila se přes mě úleva a věděl jsem, že je to tentokrát naposled. Nikdy jsem se takhle necítil, nikdy jsem neměl tolik naděje. Jak jsem ležel na studené, vlhké, lepkavé podlaze koupelny, poprvé jsem se za ty roky usmál. 

http://creepypasta.wikia.com/wiki/Symmetry