Děsivé Příběhy z Ledničky

The Black Fog

Všechno, všechen ten chaos a šílenství začal Černou Mlhou.

Byl obyčejný den, když zprávy ohlásily podivný fenomén, jemný černý obláček mlhy, který plul přes oceán k západnímu pobřeží. Nikoho to nejprve nezajímalo, jak se dalo očekávat. Nikomu to nevadilo, možná jen námořníkům a letadlům, která létala přes oceán, ale život všech ostatních byl normální. Pokaždé, když se v televizi mluvilo o tom, co teď známe jako „Černá Mlha", lidé jen přikývli, prokázali slabý zájem a řekli něco jako „Jo, to je zajímavý" a to bylo všechno.

Až dokud Černá Mlha nedorazila na západní pobřeží.

Přímořská města byla Černou Mlhou zasažena a pokryta jako první. Zprávy šílely a každá stanice mířila svými kamerami směrem k mlze, aby zachytili tento unikátní případ. Podle mě to vždycky vypadalo jako tlustý mrak kouře než město v mlze. Podle zpráv nikdo z „vnějšího světa" nemohl kontaktovat nikoho v Mlze. Národem se rozšířila panika. Lidé, kteří dříve Černou Mlhu přehlíželi teď hledali cesty, jak opustit stát, zatímco zprávy hlásily, že Černá Mlha stále míří na východ, jako by bylo potvrzeno, že pozře celý stát.

S velkou masovou hysterií se dalo předpokládat, že přijde spousta proroků hlásající soudný den spolu s „vysvětlení" o původu Mlhy. Rychle mi začalo být jasné že tihle „proroci apokalypsy" nebyli nic víc než šílenci, kteří přišli z ulice na televizní stanici. Skoro každý možný scénář o původu Černé Mlhy někdo řekl: Bůh hněvající se na lidstvo, apokalypsa, mimozemšťané hledající bezpečné místo pro přistání... Také to, že Černá Mlha byla znečištění smíchané ve vzduchu, reklama na nový film, vláda používající Mlhu z nějakého důvodu, povstávající Cthulhu... Slyšeli jsme všechno, ale žádná teorie nedávala smysl.

Proběhlo dalších pár dní plných chaotických zpráv, a pak Černá Mlha přišla do mého města.

Toho osudného poledne jsem šel domů a otočil se na rohu ulice k mému dvoupatrovému domu na ulici. Kolem mě neustále projížděla auta. Po chodníku naproti mně žena tlačila kočárek, zatímco před ní běžel malý kluk a vesele na ni volal, ať si pospíší. Tráva byla jasně zelená, kolem se vznášela teplá letní atmosféra a na jasně modrém nebi poletovala trocha bílých mraků. Kolem mě projelo červené auto, jehož strany byly postříkané blátem. Na svět zářila velká žlutá koule a zaplavovala nás světlem. Pokud si z toho dne něco pamatuju, tak jsou to ty barvy.

Najednou se přes obzor přehoupl velký gigant, vystoupal nad město a zakryl slunce. Auta se zastavila uprostřed silnice a ostatní auta do nich narážela. Lidé začali křičet. Nějaké hysterická žena zakřičela, „Je to tady!" když se podívala na Černou Mlhu překrývající nebe. Rychle se vznesla nad město a zahalila mě tak do temnoty. Klopýtal jsem Mlhou a neviděl ani moje dvě ruce. Svět kolem mě vypadal jako zakrytý kouřem, ale dýchat jsem mohl normálně. Slyšel jsem křičící lidi, ten zvuk byl děsivě jasný. Slyšel jsem skřípání gum, jak se auta zastavovala a křupání kovu, když narážela do sebe.

V hlavě jsem si dokázal vybavit obraz toho, jak ulice vypadala předtím, než přišla Mlha. Můj dům byl o pár metrů dál. Pokud bych našel cestu dovnitř, mohl bych počkat, jestli Mlha nezmizí a neopustí město.

Nelehce jsem došel k mému domu a pořád slyšel lidi volat o pomoc. Bylo to, jako bych oslepnul. Opatrně jsem našlapoval a když jsem byl v půli cesty, o něco jsem zakopl. Dezorientovaný jsem se vyškrábal na nohy. Jak blízko k mému domu jsem byl? Tipnul jsem si a šel dopředu. Musel jsem projít kolem zaparkovaného auta, poté, co jsem zakopl o obrubník a pocítil jsem trávu pod mými botami. Nebyl jsem si úplně jistý, jestli to byla má zahrada.