I will touch you

Prolog

„Taehyungu?" zamumlal jsem, když jsem věděl, že k Jinovi přišel i on a naznačil mu, ať jde se mnou ke mně do pokoje. Zatímco Taehyung šel ke mně, vypískl moje jméno, jakoby mi to mělo zlepšit náladu, ale mělo to opačný efekt. On byl šťastný, zatímco moje srdce chtělo prasknout, od všech těch emocích, co jsem pociťoval.

Nechal jsem ho projít do mého pokoje a zavřel za ním dveře. Pomalu jsem se na něj otočil a opřel se o dveře. „Kookie? Copak se děje i kluci si všímají, že je něco divně. Už to nemůžeš svést na to, že to připadá jen mně." řekl smutně a já zavrtěl hlavou. Tae chtěl přijít ke mně, ale já dal ruce před sebe a zavrtěl hlavou.

„Potřebuju s tebou mluvit." zamumlal jsem a zhluboka se nadechl. Nevěděl jsem, jak to říct a vůbec netušil, jak se budu cítit potom, co to řeknu. „Mluv, víš, že mně můžeš říct vše." slabý smutný úsměv se zformuloval na jeho rtech a já se upřímně podíval do jeho očí.

„Chci... Chci se rozejít." zašeptal jsem to, nevěřil jsem svému hlasu na tolik, abych to řekl naplno. „Co?" Tae vyvalil oči a já přikývl. „Nechci to dál takhle." zamumlal jsem a chtěl jsem odejít z místnosti, ale Tae praštil rukama vedle mé hlavy a já celý ztuhl.

„Nemůžeš... Tohle nejde Kookie." zašeptal a hlas se mu lehce klepal. Dělalo se mi špatně, ale netušil proč. Možná že byl Tae tak blízko, možná protože jsem tohle nechtěl anebo prostě jsem jen dál nezvládal své emoce.

„Je to kvůli tomu polibku s Jiminem?" zeptal se a jeho oči byly plné slz, ale nic nesteklo. Překvapeně jsem se na něj podíval a on si povzdechl.

Ano byl to důvod. A ještě aby ne. Jdete si v parku a na lavičce uvidíte, jak vašeho přítele líbá někdo jinej. Ale netušil jsem, že Tae ví, že to vím já.

„Jimin říkal, že tě viděl, když jsem ho odstrčil. Je mi to líto. Jimin měl depku a říkal, jak ho nikdo nemá rád-" „A tak jsi ho políbil?" řekl jsem znechuceně a nehleděl na to, že jsem ho přerušil a on okamžitě zavrtěl hlavou. „Ne! Bože Kookie, ne. Řekl jsem, že já ho mám rád, že je to můj důležitý kamarád a pak on políbil mě. Odstrčil jsem ho! Ale očividně pozdě. Promiň, ale miluju tebe, ne jeho a ty to víš." snažil se mi to vysvětlit a mně se jen dál převracel žaludek.

Miluje mě? Tak absurdní... „Není to jen ten polibek. Bylo toho víc a to byl jen poslední bod. Já to prostě takhle dál nezvládnu." pomalu mě začalo natahovat a Taemu začaly stékat slzy. „Vraž mi! Řvi po mně! Udělej cokoliv, jen mě neopouštěj, Kookie no tak. Nech mě ti dokázat, že tě miluju." další a další slzy se kutálely po jeho tváři a já je chtěl všechny setřít nebo slíbat, ale když se začal přibližovat, aby mě políbil, sjel jsem zády po dveřích a dostal se z jeho malého vězení.

„Prosím, nech mě být." zamumlal jsem a otevřel dveře. Snažil jsem se utéct, ale Tae mě jen tak nenechal a když se mě dotkl, začal jsem panikařit a řvát po něm, ať na mě nesahá.

Popravdě děsilo mě, že jsem tak reagoval. Děsilo mě, že nezvládám jeho dotyky, když ještě před pár dny, to bylo to nejdůležitější. Ale nejvíce mě děsilo, že se to vše vrátí. Že se už nikdy nedokážu nikoho dotknout.

Bolelo to. Tolik bolelo vidět ho v bolesti, ale já byl ten první, kdo v ní byl a chtěl se z ní dostat. Musel jsem se zbavit všech citů k Taehyungovi.

„Prosím, už na mě nikdy nesahej." znovu ze mě vyšel jen šepot a Taeho to dostalo prakticky do kolen. Ale takhle bude oběma lépe. Vždy mu bude lépe bez někoho, jako jsem já.

•••••••    

Seděl jsem na posteli a byl tolik vděčný, že mě Jin nechal odejít.

Cítil jsem, jak horké slzy smáčejí můj obličej. Jedna za druhou se pomalu kutálely po mé tváři a zanedlouho i nechtěný vzlyk opustil má ústa.

Miloval jsem Taehyunga, ale bylo na mě moc vidět ho se líbat s Jiminem. Bylo na mě moc, že on byl pro něj ten nejpřednostnější. Věděl jsem, jak na tom Jimin je. Ale nic mu nedávalo to oprávnění, být v Taeho mysli, když je jen se mnou v posteli a my se mazlíme.

Nedokázal jsem své srdce ubránit bolesti, když jsem se k němu tulil, líbal ho a mazlil se s ním a on mi povídal o Jiminovi.

Byl jsem rád, že Tae je tu pro Jimina. Že se Jimin lepší. Ale nebyl jsem rád, že v Taeho srdci byl jen a jen Jimin a já tam neměl ten nejmenší prostor.

Pomalu jsem se položil do postele a cítil, jak některé slzy zasychají, zatímco další se mi linou z pod víček.

Miloval jsem Taehyunga a proto mou myslí neznělo nic jiného, než otázka jestli jsem udělal dobře. Jestli jsem si takhle jen všechno ještě nezhoršil.

xxxxxx

Takže pokračujeme, ale tentokrát se více zaměříme na tyhle dva.

Už víte, co se vlastně stalo, ale jak se to bude vyvíjet dál? Jak se k tomu všemu ti dva postaví? A co Jimin? Jaké jsou jeho city? A jak to celé bere on?