I will touch you

7.Kapitola

„Kooku počkej." vyjekla Minjea, když viděla, kam si to směřuju. „Ne, nesmí se mu nic stát." vyštěkl jsem, ale on a se nedala a znovu mě chytla. „Jestli tam půjdeš a pomůžeš mu, bude to horší. Kooku ať si myslíš, co chceš. Jsi asi nejpopulárnější kluk tady. Všichni tě znají. Jsi hezký a nikoho si nepustíš k tělu, až na něj. A jestli mu teď zachráníš prdel, může to být horší." řekla a já se jen pousmál.

„Může, ale taky nemusí. A ani nebude. I kdyby to znamenalo, že s Taem budu chodit na každou hodinu a bůh ví co. On je ten díky komu se můžu dotknout vlastního bráchy, bez toho aniž by se mi chtělo brečet nebo zvracet. On jen ten kdo mi ukázal, že teplo lidského dotyku je příjemné a ne něco, co mi ublíží nebo mě znechutí. On mě z toho dostal a já ho nenechám, mezi těmi idioty, aby mu ubližovali." vytrhl jsem se jí a hned se rozběhl za Taem.

Chytl jsem ruku jednomu z těch kluků a stáhl Taeho za sebe. „Vážně tři na jednoho? Víc trapní už být nemůžete?" vyštěkl jsem a dal ruku před Taeho, aby neudělal nějakou kravinu. „Už zase mu zachraňuješ prdel?" ozval se jeden z nich, ve kterém jsem poznal toho idiota, který kvůli mně zmlátil Taeho minule.

„Zase? Pokud si dobře pamatuju, byl to právě Tae, kdo mě zachránil. Ne já jeho. A on nepotřebuje zachraňovat. Jen se nesníží na vaši úroveň, aby někoho mlátil. Zato mně je to už jedno, klidně se snížím, pokud na něj ještě jednou sáhnete." zavrčel jsem a ucítil na paži stisk.

„Klid Kooku, jsem v pořádku." usmál se, ale jeho oči nic z toho nezrcadlily a jeho roztrhnutý ret, taky vypovídal o opaku. „Jak malé děcka. Copak nikdy nedospějete?" řekla pohrdavě Minjea a postavila se vedle mě.

„Copak ti už tvoje životní láska dala šanci." zeptal se jeden z nich a Minjea na něj hodila dokonalý vražedný pohled. „Nebo si jen kupujete stejnou rtěnku na pusu?" pokračoval a já nevěřil, že si všiml takové drobné maličkosti.

„Tobě potom může být hovno." vyštěkl jsem a otočil se na Taeho, kterého jsem začal strkat pryč potom, co jsem Minjea potichu poděkoval.

Netrvalo dlouho, než jsme dorazili ke mně domů a já řekl Taemu ať se posadí na gauč. Šel jsem pro lékárničku a pak se za ním vrátil. „Vše dobré?" zeptal jsem se, když jsem hledal dezinfekci a on zavrtěl hlavou.

„Ne to tedy není." zavrčel, než mi lékárničku sebral a vyndal z ní vlhčené ubrousky, s kterými mi začal utírat rty. „Ta rtěnka je na tobě fakt nechutná." zahučel a dál tu blbost stíral z mých rtů. „Ani to nemůže být tolik vidět." zasmál jsem se, ale Tae mě probodl pohledem.

„Řekl jsi, že mám šanci. Řekl si, že mě miluješ. Tak proč?" zeptal se a jeho oči se začaly lesknout. Opatrně jsem chytl jeho ruku a stáhl si ji ze rtů. „Nic se nestalo Tae. Znovu se mi vyznala a já ji řekl, že mám někoho, koho miluju. Dala mi rychlou pusu s tím, že to dlouho chtěla udělat. Nic jiného se nestalo." vysvětlil jsem mu to a konečně nahmatal v lékárničce dezinfekci.

„Tak proč si byl s ní?" zeptal se a já si povzdychl. „Je to kamarádka. Dobrá kamarádka. Je na mě milá a dobře s ní vycházím." řekl jsem pravdu a jeho oči byly znovu smutné.

Místo toho, abych přiložil vatičku s dezinfekcí na Taeho rty, jsem si na něj obkročmo sedl a políbil ho.

Překvapivě tu nebyl žádný odpor v mém těle nebo něco, co by mě nutilo se odtáhnout. Asi to nakonec nebylo ve mně. To Taemu jsem stále nedokázal odpustit ten polibek, ale tímhle se to v mé mysli nejspíše srovnalo a dokazovalo to i to že jsem mu dokázal zabořit prsty do vlasů a jeho ruce kolem mě, které mě mačkaly, mi nevadily.

Právě naopak jsem je ještě více chtěl.

***

Ležel jsem na Taeho hrudi a užíval si pocit jeho prstů v mých vlasech. „Vše je dobré?" ujišťoval se a já přikývl. „Jo, zvládám to." zašeptal jsem a víc se k němu přitulil.

„Promiň mi, co se dnes stalo." omluvil jsem se a Tae si mě přitáhl víc na něj. „Ne, není co. Vždy děláš vše oprávněně Kookie." usmál se smutně a já si na něj znovu obkročmo sedl.

„To neříkej. I když jsem jí nelíbal já, tak stále to nebylo oprávněné. Nesmíš, ze všeho vinit sebe, hyung." zavrčel jsem a znovu ho políbil. „Můžeme to zkusit znovu? Ty a já? Opravdu tě miluju Kookie." zašeptal a já po chvíli přikývl. „Taky tě miluju huyng. Byla chyba se s tebou rozejít a neprobrat to, ale bolelo to." řekl jsem popravdě a on se usmál.

„Od teď budeme probírat vše." řekl vážně a já přikývl. Nechtěl jsem o něj přijít. Nemohl jsem o něj přijít. Nato se mi až moc dostal pod kůži.

***

„Jungkookie jsme doma!" vykřikla máma a já se za ní rozběhl, abych jí objal. „Vítejte." řekl jsem šťastně, když jsem jí objímal a Tae přišel z kuchyně je taky pozdravit a zeptat se na cestu.

„Jak jste to tu zvládali?" zeptala se máma, když táta dokončil vypravování o jejich cestě. „Super, s Taem to bylo jednoduché." usmál jsem se a Tae přikývl. „Nemusíte se bát ho tu nechávat, ani mě tu nepotřeboval." zasmál se, když si mě přitáhl k němu a rozcuchal mi vlasy. Jen jsem na něj vyplázl jazyk a snažil se neudělat nějakou kravinu, která by našim prozradila, že jsem se včera večer dal do kupy s Taem a pak s ním spal celou noc v objetí.

„Jin říkal pravdu, když mluvit o tom jak blízcí si jste. Nikdy jsem to předtím neviděla." zamumlala máma a já lehce zrudl. „Byli jsme dva měsíce s Joonem, Jinem a jejich polovičkami... Strávili jsme spolu až moc času, jelikož oni jsou divní." zamumlal jsem a Tae se zasmál. „A taky mi pomohl s dotyky. Opravdu věděl co říct, aby mi pomohl." vysvětlil jsem to celé a máma se jen šťastně usmála.

„Chcete něco k jídlu?" zeptala se, ale Tae ji zarazil. „Vlastně už něco dělám, pokud vám to nevadí a je toho dost." usmál se slabě a rodiče se na něj pyšně usmáli.

Vážně nás všichni okolo brali jako rodinu, i když jsme nic společného neměli...

Jak jen budou reagovat, až zjistí, co za city k sobě chováme...

A bojím se, že to svedou na náš věk a to, že ho opravdu nejspíš miluju, budou ignorovat...

xxxxxx

Hello~ Tak je tu další díl a vkook si k sobě opět našel cestu, ale opravdu jim to vydrží nebo to zas a znovu na něčem ztroskotá?

Jinak moc děkuji za vote a komentáře 😍😍😘😘