I will touch you

22.Kapitola

„Tae? Promiň, jen jsem nevěděl, co dělat. O-oni ti ubližovali." začal jsem koktat a víc se k němu přitáhl. „Mohl sis ublížit." řekl naštvaně a pořád mě divně sledoval. „Ne.. to ne.." v tom si mě Tae přitáhl na jeho klín a obmotal kolem mě ruce.

„Zvládl bych to sám Kookie." povzdychl si, ale já mu nevěřil ani slovo. „Vše lepší než ty v tomhle stavu." zamumlal a já se zarazil. „Co?" otočil jsem se na něj a on se na mě nevěřícně podíval.

„Klepeš se... Sakra Kooku i tvé oči jsou vyděšené. Víš, že ne všechny dotyky zvládáš a jdeš se rvát?" řekl ublíženě a přitáhl si mě do objetí. „Ty ses taky rval. A to normálně se necháváš jen mlátit." zamumlal jsem a zavrtal mu hlavu do ohbí krku.

„Nesnáším, když mám někomu ublížit, ať radši oni ublíží mně. Ale nenechám nikomu ubližovat tobě nebo komukoliv z rodiny. To je moje hranice." řekl vážně a já přikývl.

Minjea se za chvíli vrátila a podala Taemu mobil. „Bude tu za chvíli. Půjdeme k bráně školy." řekla s malým úsměvem a já vstal z Taeho a když vstal i on obmotal jsem kolem jeho ruky ty své.

„Děkuju, že ses nás zastala. Nečekal jsem, že se mě budeš zastávat." řekl s úsměvem Tae a Minjea trošku zrudla. „Kook tě miluje, Jimin tě naprosto zbožňuje. Možná jsi divný a jiný než ostatní, ale očividně jsi úžasný. Teda podle Jiminových historek je s tebou i zábava." usmála se upřímně a my oba se zastavili.

„Jak moc ses sblížila s Minem?" zeptal se Tae a její celá tvář zrudla. „Ehm.. no my.. spolu tak trochu chodíme.. no.. em.." řekla nervózně než se rozešla k autu. „Proč jsi mi to neřekla?" zeptal jsem se a ona se zasmála. „Spíš proč mi nic neřekl Jimin." řekl naštvaně Tae a on se na nás podívala.

„Včera jsme šli na rande a tam jsme teprve... jakože si řekli, že jako že spolu.. budeme.. no.. haha.." Minjea naprosto mlela nesmysly, ale bylo to nějakým způsobem roztomilé.

Když jsme přišli k bráně tak tam Joon už překvapivě byl. „Co se stalo?" zeptal se okamžitě a začal si prohlížet mou i Taeho tvář. „Je to jedno hyung." usmál se Tae a chtěl zalést do auta, ale Joon ho nenechal.

„Kdo vám to udělal?" řekl naštvaně a Tae zavrtěl hlavou. „Nikdo, chci domů." řekl a já vůbec nechápal, co za tón to Tae použil. „Někdo chtěl zbít Taeho a Kook se jim v tom snažil zabránit, ale oni byli tři." řekla Minjea a já vyvalil oči.

„Když půjdete se mnou zavedu vás k řediteli a řeknu vám jména. Oni tu dělají dost velké problémy." řekla odhodlaně Minjea Joonovi a on se na ní usmál. „Děkuju a tykej mi, nejsem za o tolik starší než ty." řekl než se i s ní vydal ke škole.

Tae chtěl začít protestovat, ale já mu zacpal pusu a zatáhl ho do auta. Zabouchl jsem za námi dveře a sedl si obkročmo na Taeho. „Nech je to řešit. Prosím, nesnesu pohled na to, že ti někdo ubližuje." řekl jsem a udělal na něj psí očka.

„Promiň, měl jsem tě vyzvednout u třídy, a ne tě nechat jít sa-" „Kooku nejsem malé dítě!" zavrčel a já se na něj omluvně podíval. „Promiň." řekl najednou a přitáhl si mě do objetí. „Nesnáším se za to, že ses kvůli mně zranil. Nechci být zlý na tebe." zašeptal a já cítil slzy.

„To neříkej Tae! Co bych pak měl dělat já? Ty jsi byl první, kdo se kvůli mně nechal zmlátit a kdybys to neudělal nejspíš tyhle problémy nemáš!" praštil jsem ho do hrudi a on mě pevně objal.

„Promiň.. promiň mi.." zamumlal a já mu dal polibek na krk. „Prosím neřešme to. Není to moje ani tvoje vina. Ano?" zeptal jsem se a Tae po chvíli přikývl.

Sedl jsem si vedle něho a on mi hlavu položil do klína. „Nesnáším tuhle školu." zamumlal a já mu začal prohrabovat vlasy. „Neboj, pokud se to nezmění. Půjdeme jinam. Bráchové to zařídí. Nenechali by nás tam. Yoongi mi říkal, že Joon šílí strachy a po dnešku to nenechá jen tak. I Yoongi se o nás bojí." prozradil jsem mu dnešní ranní rozhovor s Yoongim.

Tae přikývl a jednou rukou mě pohladil po linii zadečku. „Nebolí to už?" zeptal se a já zavrtěl hlavou. „Ne hyung. Je to dobré." usmál jsem se a on mi úsměv oplatil a ani nebyl falešný.

Joon se za chvíli ukázal v autě a tentokrát bez Minjea. „Hyung?" zeptal jsem se a Joon zmáčkl naštvaně volant. „Bude to dobré a pokud ne, tak tu školu zažaluju." řekl naprosto vytočený Namjoon a já dál prohraboval Taeho vlásky.

„Pojedeme k tvojí mámě Kooku. Zrovna jsem s Jinem a Hobim dobalovali poslední krabice." zamumlal Joon a já přikývl.

Trvalo chviličku, než jsme se ocitli před mým domem. Spíš mým starým domem. A všichni vystoupili. „Jungkookie?" řekla máma a já se jen slabě usmál. Hoseok opatrně položil krabici a vyděšeně sledoval můj a pak i Taeho obličej.

„Jste v pořádku?" zeptal se vyděšeně a já i Tae jsme přikývli. „Je vše v pořádku mami?" zeptal jsem mámy a ona mě objala. „Samozřejmě zlatíčko. Pár dnů budu v hotelu, než si najdu nějaký byt. Pak budeš moct zase být u mě nebo u Jina. Jak ti to bude vyhovovat zlato." pohladila mě po tváři a já jí pevněji objal.

„Nechoď do hotelu Jin má volný pokoj." zamumlal jsem a máma se zasmála. „Zato Jin je mladý a už se takhle až moc musí starat o tebe, ještě aby se staral o svou mámu. Už takhle toho na něj až moc shazuju." řekla vážně a já si povzdechl.

„Mami víš, že u mě můžeš být a je to lepší, než nějakej blbej hotel." zavrčel Jin a máma se jen usmála. „Zlato starej se hezky o Kookieho a o Hoseoka." řekla sladce a Joon se zarazil.

„Nechceš k našim? Mámě by se hodila pomoc se Soomin." řekl Joon a máma jen zavrtěla hlavou. „Ráda klidně pomůžu, ale nebudu otravovat." protestovala a Joon si naštvaně povzdychl. „Jste nejlepší kamarádky, je to jako bych u sebe nechal Jina." Joon se opravdu snažil, ale mé mámě se to nelíbilo.

Joon měl, ale očividně svou hlavu a začal tak volat jejich mámě, která s jeho nápadem souhlasila a řekla, že ji to velice prospěje, a tak mé mámě nezbylo nic jiného než souhlasit.

Nasedli jsme tedy znovu k Joonovi a tentokrát k nám šel i Hoseok, zatímco Jin a máma jeli v jiném autě i s máminými krabicemi. Vlastně ani nevím proč jsme jeli autem, jelikož to bylo jen pár ulic.

Samozřejmě Taeho máma už na nás čekala se Soomin v ruce, takže já a Tae jsme hned skončili u ní a začali si jí ňuchnat. Soomin jen šťastně vrněla s oslovením Kookie a TaeTae oppa.

„Myslím, že z nich budou dobří rodiče." zašeptal Jin Joonovi, když nosili krabice, ale bohužel to slyšeli i naše mámy. „Co?! Kookie a Tae?" vyjekla Taeho máma a já div nepustil Soomin.

„Mamy mi to vysvětlíme." řekl Tae a naše mamy se na nás jen pochybně podívaly.

xxxxx

Jaká bude reakce maminek?