I will touch you

9.Kapitola

Ráno, když jsem se konečně probral, tak jsem ležel na Taeho hrudi a on mě i přes svůj spánek stále svíral ve svém náručí. Cítil jsem se v tuhle chvíli šťastný, jakoby starosti kolem mě nebyly.

Sledoval jsem Taeho spící tvář a přitáhl se blíž k němu. Přiblížil jsem se k jeho krku a dal mu pár malých polibků. Tae se lehce zavrtěl a něco zamumlal, ale spal dál, když v tom se dveře otevřely a já se od něj odtáhl.

„Kooku? Můžeš na moment?" zeptal se Joon a nezněl zrovna dvakrát nadšeně. Co jsem udělal? Opatrně jsem se zvedl a následoval jsem ho do vedlejší místnosti.

„Myslíš si, že jsem blbej?" zeptal se podrážděně a já vyvalil oči. „Co?" zeptal jsem se překvapeně a on se ušklíbl. „Myslíš, že si toho nevšimnu Kooku?" zeptal se a vypadal dost naštvaný. Myslel mě a Taeho? Viděl, co mezi sebou máme? Je naštvaný z našeho vztahu?

Jen sem vypustil vzduch a Joon mi na rameno položil ruku. „To, že si obličej schováš tím, že se přitulíš k Taemu, neznamená, že si nevšimnu, že jsi brečel." zavrčel a zahleděl se mi do očí. „Víš, že mi vše můžeš říkat. Nechal jsem to včera, protože jsem viděl, že jste unavení, ale jestli se cokoliv stalo, musíš to mě nebo Jinovi říct, ano?" Joon ani jednou neuhnul pohledem a vše říkal s upřímností.

„Díky Joone, ale je to dobré.. lepší... Musím si o tom promluvit s Jinem." zamumlal jsem a Joon přikývl. „Ale kdyby cokoliv jsem tu." usmál se a já byl vděčný, že mám takové lidi kolem sebe. A taky vděčný, že si Joon nevšímá mého a Taeho vztahu.

„Probudíš Taeho? Naši pro nás mají překvapení... Tak tě odvezu k Jinovi a pak s Taem za nima pojedeme." řekl s malým úsměvem a já se zarazil. „Škola!" vyjekl jsem a Joon se zasmál. „Potom, cos brečel a Tae mi to zatajoval, tak jsem vás nechal spát. Je stejně už půl jedenácté." Joon ukázal na hodiny a já přikývl.

„Do deseti minut je vzhůru." usmál jsem se a Namjoon mi úsměv oplatil.

Vlezl jsem do Taeho pokoje a zavřel za sebou dveře, než jsem promluvil. „Tae?" zamumlal jsem, ale Tae byl bez reakce. Pomalu jsem si na něj obkročmo sedl a pro jistotu věnoval ještě jeden pohled dveřím, jestli jsou zavřené, než jsem se nad něj sklonil a zasypal jeho tvář motýlími polibky.

Tae zamručel, ale stejně se neprobudil. Tentokrát jsem se přesunul k jeho rtům a začal ho opatrně líbat. Víc jsem se k němu přitiskl a dál líbal jeho chutné rtíky. Najednou se kolem mě obtočily ruce a Tae začal spolupracovat. Užíval jsem si každou vteřinu toho polibku a byl rád, že mám Taeho u sebe.

Po chvíli jsem se odtáhl a sledoval jeho úsměv. „Tohle buzení si nechám líbit." zamumlal šťastně a pak mě povalil pod něj. Překvapeně jsem vyvalil oči a Tae se zasmál. „Nemůžeš mi tohle dělat po ránu." zamumlal rozespale, než mě začal znovu líbat. Začal jsem ho odstrkovat a pak jsem se rozesmál. „Tae! Máš vstávat. Joon říkal, že musíte za vašima." snažil jsem se dostat z jeho sevření a on mě tedy nakonec neochotně pustil.

„Půjdu za Jinem a vše mu řeknu.. asi.." zamumlal jsem a Tae si mě znovu chtěl přitáhnout, ale já jsem vstal z postele a on mě hned následoval. „Půjdu s tebou. Budu u tebe." řekl rozhodně, ale já znovu zavrtěl hlavou. „Ne, zvládnu to. Je to Jin." řekl jsem s malým úsměvem a on si mě stáhl do objetí a dal mi pusu na tvář. „Kdyby cokoliv volej." usmál se a já ho začal líbat.

Chvíli jsme se líbali, než jsem uslyšel kroky a odstrčil ho od sebe přesně chvíli předtím, než Joon otevřel dveře. Překvapivě jsme ani nevypadali vyrušeni. Tae byl u skříně a já u křesla, kde jsem měl položené věci.

„Půjdu ven do auta, tak si pohněte kluci." usmál se na nás Joon a já se divil, že opravdu nic netuší. „Myslím, že na to brzy přijde." zamumlal Tae, když Joon opustil dveře a já přikývl. „Jin má tušení. Ví, že jsem na věci, co se týkají tebe až moc citliví." zamumlal jsem a Tae se usmál. „Bude to ještě zajímavé." zasmál se a já protočil očima.

„Dělej, než se Joon vrátí a vážně nás při něčem chytí." zahudroval jsem a Tae souhlasně přikývl.

Jin a Joon od sebe bydleli opravdu kousek, takže jsem za chvíli z auta vystoupil a s hlubokým nádechem jsem vešel do bytu Jina, který už na mě očividně čekal. „Co se stalo? Joon říkal, že si brečel. Je vše dobré?" zeptal se starostlivě a na čele se mu začaly tvořit vrásky. „Hyung..." zamumlal jsem a objal ho.

„Jsi v pořádku? Jin byl před hovorem s Joonem štěstím bez sebe a pak si dělal jen starosti." zeptal se Hoseok a pohladil mě po zádech. „Stalo se něco?" zeptal jsem se tentokrát já a Jin se usmál. „Joon a Tae, jak si jednou pro překvapení... Rodiče mi to už řekli. Když byli naši a vaši spolu, bavili se o adopci a Joonovi a Taeho rodiče se rozhodli pro adopci holčičky. Dokonce se jim povedlo adoptovat hybrida." řekl znovu šťastný Jin a já se pro sebe usmál.

TaeTae bude šťastný, miluje děti a vše kolem nich. „A taky to znamená, že Joon může pak představit Yoongiho jako svého přítele a nebude to tolik divné, když si samy adoptovali hybrida." Jin štěstím jen zářil a já neměl to srdce mu teď říct, co se s tátou děje.

„Tak a teď mluv Kookie. Copak se stalo?" řekl Jin vážně a já zavrtěl hlavou, jakože o tom nechci mluvit. „Kooku!" zavrčel Jin a já si povzdechl. „Táta... viděl jsem ho, jak podvádí mámu..." zašeptal jsem a Jin se na mě nedůvěřivě podíval.

„Jungkooku, jestli ses s tátou pohádal a kvůli tomu to říkáš-" Jin větu ani nedokončil, jelikož mu Hoseok vrazil facku a stáhl si mě do objetí. „Neví, co říká." zamumlal a začal mi stírat slzy z tváří, o kterých jsem nevěděl.

Jin mi nevěřil...

Můj starší bratr si myslel, že sem si to vymyslel...

A místo toho mě utěšuje jeho přítel...

„No tak Kookie." zašeptal a já vzlykl. „Nelhal bych.. ne o tomhle... Byl s nějakou holkou... byla asi o rok starší než ty hyung." řekl jsem znechuceně a stále byly v mém hlase poznat vzlyky. „Kooku, to není možné." řekl Jin nevěřícně a Hoseok zavrčel.

„Myslíš, že by on lhal? Že by si kurva vůbec dovolil TOBĚ lhát? Nejsem jeho bratr a ani ho dobře neznám a vím to Jine!" vyštěkl Hoseok, ale já byl už myšlenkami jinde.

Jin mi nevěří a Tae teď má malou sestřičku... Nemůžu na něj házet svůj smutek, když bude teď šťastný.

Připadal jsem si, jako když nikoho nemám. Jako když jsem sám, i přes to, že mě Hoseok svíral v náručí. Ale netrvalo to dlouho, než Hoseokovi ruce vystřídaly ty Jinovi a můj bratr si mě k sobě tiskl. „Promiň Kookie, jen... nečekal jsem to. Promiň, vím, že bys mi nelhal." zašeptal mi do ucha a dál pokračoval v omlouvání, zatímco jsem se k němu přitulil a jen mumlal 'hyung'.

Jin si mě jen víc zmáčkl v objetí a s malým, něžným polibkem do vlasů mi slíbil, že vše vyřeší.

xxxxxxx

Bude to mezi Kookem a Jinem opravdu v pořádku? Jak to celé vezme Kookova máma? A bude tu Tae pro Kooka, když má nového člena rodiny, o kterého se bude chtít starat?