I will touch you

24.Kapitola

Namjoon
„Přijďte na večeři." řekla nadšeně máma a já zavrtěl hlavou. „Ne, mami. Táta... je to s ním, těžší." zamumlal jsem a máma se usmála. „Neboj, přiveď Yoongiho, Hoseoka, Jina a ty dvě zamilované hrdličky." zasmála se máma a já protočil očima.

„Opravdu jsi tak ráda, že Kook a Tae?" zeptal jsem se a máma přikývla. „Vezmi si, že Tae dokázal za pár měsíců, co Kookova rodina ne někde za šest let. Už tohle je pro ně obrovské plus v důvěře. A k tomu o sobě už takhle budou vědět hodně. Teď se budou jen zaměřovat na kvalitu jejich vztahu." usmála se a já přikývl.

„Doufej, že máš pravdu. Nechci, aby ti dva skončili tak, že se na sebe nebudou moct ani podívat." zašeptal jsem a máma protočila očima. „Moc se bojíš Joone. Já vím, že je to tvůj malej bráška, ale dej mu prostor." rozcuchala mi vlasy a já přikývl.

„Takže se uvidíme u večeře." usmála se na mě a já přikývl. Hned od mámy jsem se vydal domů za Yoongim.

„Kotě?" řekl jsem, když jsem se dostal domů a můj dokonalý hybrid se ke mně rozběhl a skočil na mě. Jeho rty mi daly dětskou pusu a pak se jeho nos zavrtal do ohbí krku.

Povzdechl jsem si a šťastně se sám pro sebe usmál. „Je tu pořád Hoseok?" zeptal jsem se a Yoongi zavrtěl hlavičkou. „Šel za Kookiem a Taem..." usmál se a já mu rozcuchal vlasy. „Měli bychom mu poděkovat, že tu zůstal a tys tu nemusel být sám." řekl jsem a Yoongi se na mě divně podíval.

„Nejsem malý, abych tu nemohl zůstat sám." zavrčel a seskočil ze mě. „Kotě, však já vím. Jen tě nerad nechávám samotného. Ty nejsi rád sám. Nemyslel jsem to špatně, zlato..." přitáhl jsem si ho znovu k sobě a on mi dal pusu do koutku rtů.

„Zlato, půjdeme na večeři k našim. Představím tě jako svého přítele." zašeptal jsem do ticha místnosti a Yoongi se celý zježil. „Co? Cože chceš? Joonie to nejde." začal okamžitě protestovat Yoongi a v očích se mu tvořily slzičky.

Udělal jsem k němu krok, ale on zase o jeden krok couvl. „Proč by to nešlo. Miluju tě, ty miluješ mě. Jsou to mí rodiče Gi." řekl jsem s úsměvem a on začal prudce vrtět hlavičkou.

„Ne, nebudou mě mít rádi a ty mě buď necháš anebo se s nimi pohádáš a ani jednu variantu nechci!" vyjekl a odtáhl se ještě dál, ale rozházené věci na zemi se mu dostaly pod nohy a on sebou sekl bez toho, aniž bych ho stihl chytit. „Yoongi! Jsi v pořádku?" sedl jsem si k němu a přitáhl si ho na klín. Yoongi jen zavrtěl hlavou a naštvaně se podíval pryč.

„Kotě miluju tě a nikdy bych tě neopustil. K tomu tam bude i Hoseok, Jin, Kook a Tae. Bude to v pořádku i kdyby tě neměli rádi, budou tam kluci a ty budou vždy stát při tobě. Stejně jako já." usmál jsem se na mého hybrida a on nakonec přikývl.

„Co takhle, že si dáme společnou sprchu? Pak odvezu svému šéfovi svou práci a pak pojedeme k rodičům? Teda, co se týká šéfa ty zůstaneš v autě. Myslím, že těch pár setkání už s ním stačilo, co?" zasmál jsem se a Yoongi stydlivě přikývl.

Vzal jsem ho do náručí a donesl ho do sprchy. Doufal jsem, že tohle bude pěkný den, jak pro mě, tak pro Yoongiho.

***

„Jak to jde v práci Joone?" zeptal se táta, když jsme večeřeli a proťal tak nepříjemné ticho, které všichni u stolu vytvořili. Tátovi se něco nelíbilo a všichni to cítili, Tae na mě pořád házel psí oči a já mu to oplácel omluvnými pohledy.

„Ehm.. vše je v pořádku... Nic nového se tak nějak nestalo. Tedy Yoongi mi dost často pomáhá." usmál jsem se a otec mi úsměv oplatil, o jeho pravosti se už dalo jen spekulovat.