Informátorka

~6~ (Dafne)

Území smečky Landris / Pantha
PŘÍTOMNOST

Probouzím se s prvními paprsky a okamžitě ztuhnu. Ačkoli bylo celé mé tělo rozbolavěné, moc dobře vnímám vlka, jež si mě na sebe tiskne. Bohyně,  že se to nestalo... Vzpomínky na minulou noc mám rozmazané, ale i z toho mohu soudit, co z nich je pravda. Opatrně se posadím,  pomalu, abych ho nevzbudila a téměř vyděšeně hledím po pokoji.  Už dlouho jsem se takto vyděšeně a bezmocně necítila.

Pohybuji se pomalu, nechci ho vzbudit. Mírně si oddychnu až tehdy, jakmile se má bosá chodidla dotknou studené země. Má vlčice se ve mně chvěje, přesně ví, co chci udělat a nelíbí se jí to. Ona tu chce zůstat,  ale já nechci. Bude trvat ještě dlouho,  než mi odpustí. Pokud mi ještě někdy odpustí... Znovu oblečená v tričku a kalhotách prokluzu na chodbu. Dostane se mi zvědavého a mírně úctivého pohledu od jedné z vlčic, toho si nevšímám, horší je bolestivé brnění na mém krku, jež se s každým krokem  zhoršuje. Zastavím se u jednoho ze zrcadel, jež jsou na chodbě a málem vyjeknu. Bohyně, to neudělal... Pozoruji kousnutí na mém krku. Hrdlo mi vyschne. Tak teď to bude ještě těžší, to označení mě za ním bude neustále táhnout. S každým dalším krokem od něj to bude víc a víc bolet.

Uslyším,  jak se probírá a rozeběhnu se.  Brnění na krku přechází v ustavičnou bolest. Kdybych na bolest nebyla zvyklá,  je tu pravděpodobnost,  že bych se rozbrečela. Na to, sejít schody není čas,  takže z nich přes zábradlí seskočím. Na moje smysly útočí mnoho zvuků, některé hlasitější, některé méně.

S přesností dopadnu stabilně na obě nohy. Za ty roky tréninků již moc chyb nedělám a to je mojí výhodou. Nečekám,  až se dostanu z domu, přeměním se už rovnou vevnitř. Oklepu se a rozeběhnu. Drápy zanechají na podlaze rýhy, avšak to mé nezajímá. Zavrčím, jakmile se na mě všichni divně podívají. Já se o tohle neprosila. Byla jsem vcelku v pohodě sama. Nepotřebuju partnera, občas mi stačí, jak říká můj Alfa "malý úlet". Nebyl moc rád, když jsem se chodila bavit. Vždy se na mě mračil a říkával,  že snad nedospěji. Mýlil se, jsem dospělá již několik let.

Učili mě,  ať neutíkám. Že se musím otočit nepříteli v tvář a bojovat. Jenže on nebyl nepřítelem, a já s nim nemohla bojovat. Byl mazaný, jako kdyby od Bohyně znal mé nedostatky a slabá místa. Ani bych se nedivila a zároveň bych se ani moc neubránila. Celé mé tělo mě bolelo, vzpomínky se mi pomalu vraceli. Teď jsem si nemohla dovolit si někde odpočinout, potřebovala jsem se dostat do Pantha. Tam to bude v pořádku. Na mém území. Jako Informátorku mě tam poslechne každý, jakmile to 'jméno' uslyší.

Tlapy dopadají na zem pravidelně ve velké rychlosti. Vše kolem se klaní před majestátní bytostí, ptáci ze strachu o svůj život přestávají zpívat a stejně jako ostatní zvěř v lese hledají úkryt. Ticho lesa prořízne vlčí zavytí. Samotář právě zjistil, že mu něco chybí. A to něco byla má maličkost...

Mé citlivé smysly ho vnímaly daleko za mnou, avšak nemohla jsem tušit, jak moc ho bude popohánět touha mě znovu získat. To, co se stalo v noci se nesmí už nikdy opakovat. Při přeskakování spadlého stromu se mi v hlavě ozve mocný hlas. Poprvé v životě se vyděsím, až téměř zastavím. ,,Je na čase, aby i někdo jako jsi ty, mé dítě,  sklonila hlavu a uznala majetnické právo své spřízněné duše. Vybírala jsem pečlivě, jste si sobě hodni." 

Něco mi zabraňuje běžet dál. Jako kdybych narazila na neviditelnou stěnu. Přeměním se do lidské podoby s hlasitým zavrčením. Nikdy jsem nezpochybňovala volbu své Bohyně, avšak toto mi přišlo příliš. Měla by jen určit spřízněné duše, a ne se plést do jejich životů.

Otočím se v moment, kdy majestátní vlk seskakuje z kmene. Chci ucouvnout,  avšak nemohu. Ještě horší, než jeho přítomnost byla horečka,  jež se mi začínala rozlévat krví. Polknu, vím,  že vnímá můj zrychlený tep a to, že celá hořím. Přemění se a já se na něj zadívám. Stačí pak kroků a bude stát přímo u mě. Hledíme si nějakou dobu do očí, než jimi přejede mé tělo. Dám si ruce do kapes a začnu pozorovat les za ním. Neunikne mi však,  že jde je mně. Kéž bych mohla utéct...

,,Neutíkej přede mnou. Nebo jsem ti přes den a v noci nějak ublížil? To je ten důvod, proč jsi chtěla utéct?" nemohla jsem dělat nic jiného, než tam jen stát a nechat se od něj objímat. Skrz tenkou látku trička cítím,  jak z prstů,  kterými mi přejíždí po zádech jde horko. Stejně tak z celého jeho těla. Ani se neobtěžoval oblékat si tričko, nechával mi na obdiv své tělo.  Nakloní hlavu na stranu, vím,  že očekává odpověď.

,,Nevím," přiznám a zahledím se mu do očí. Chyba. Nemusím počítat čas,  je to okamžik, než se naše rty spojí. Už teď proklínám to, jak ho vnímám. Jeho polibek je elektrizující, omamný, téměř jako další dávka drog pro závisláka. Okrajově vnímám, jak mu obmotávám ruce kolem krku a stahuju si ho blíž na sebe. Vydá ze sebe zvuk, někde na půli mezi zavrčením a zavrněním. Majetnicky mi ruku vplete do vlasů a donutí mě pootevřít rty. Zakňourám, jakmile mi jazykem vklouzne do úst. Tohle nemůžeme... Ne takhle.

Drží mě jako v kleci. Bez možnosti se pohnout. To se mi podaří až po chvíli, kdy povolí stisk a celou si opře o mé. Zavřu oči. Tohle se nemá dít. Ksakru, jsem Informátorka, spřízněnou duši si dovolit nemohu. Možná za pár let.

,,Musíme... musíme si promluvit," polknu a zavřu oči. Mám chuť se po něm ohnat,  když mě pohladí po vlasech jako malou holku. Tohle je pro mě neznámé, nikdy mě nikdo nehladil po vlasech. Prudce ho od sebe odstrčím, až klopýtne dozadu. Odpovědí je mi tiché zavrčení. Chce se ke mně znovu rozejít, avšak zastaví se, jakmile si rukama obejmu tělo a zachvěju se.

,,Asi jsme nezačali zrovna nejlépe," konstatuje a já musím přikývnout. To tedy nezačali. Přejede si rukou po tváři a přes obličej mu proběhne stín. ,,A také bych se asi měl omluvit za minulou noc. Neměl jsem si tě ihned přivlastnit,  ale horečka v mých žilách mi moc nepomáhala. A tys na tom nebyla o moc lépe," cítím, jak se mi rozpaky na hrnou do tváře.

,,Chci ke své smečce," podotknu a vzdorovitě se na něj podívám. Na odpověď nemusím čekat dlouho. ,,Dobrá tedy. A ihned si promluvíme."

Pokračování příště.

Zdravím.
Je to tu. Ani jsem si nemyslela, že bych to stihla, avšak stal se zázrak. 

Zítra nebo v sobotu bude král.
Dobrou noc.
Aisha.