Informátorka

~8~ (Dafne)

Území Pantha
PŘÍTOMNOST

Být ve vlastním domě mělo jedinou výhodu. Tady jsem byla pánem já, nikdo mi nemohl nic nařizovat. Nechám ho, ať zhodnotí vybavení domu. Opřu se o linku, ruce překřížené na hrudi a čekám, až mi bude znovu věnovat pozornost. Dával si na čas. Pohledem pečlivě skenoval každou věc. Kde a jak byla umístěna, zřejmě se snažil odhadnout můj styl. Pak se prudce otočil, až se mírně leknu. Nedám to najevo, to nikdy. Stojíme několik metrů od sebe, propalujeme se pohledy. Čekám, kdo z nás se pohne či promluví jako první. To se dlouhou dobu nestane, ticho zatěžuje okolní vzduch.

Přimhouřím oči, jakmile mi do lebky vystřelí prudká bolest. Nadechnu se a zhluboka vydechnu, Na jazyku se mi usadila divná pachuť. ,,Budeme mluvit?" nejprve se mi dostane zmateného pohledu, ihned na něj navazuje vážné kývnutí hlavou. ,,Záleží s čím chceš začít," dával mi možnost výběru, ustupoval mi. Nejřív se zamračím, pak jen pokrčím rameny.

,,Možná, že by nebylo tak moc na škodu znát alespoň tvé jméno," dovolím si podotknout. Při mírném uchechtnutí po něm švihnu pohledem, jež jsem chvíli předtím přesunula na stěnu za ním. Mohla bych se ho snažit ignorovat, ale několika rychlými kroky se ocitl přede mnou.

,,Že ti to tedy trvalo," má pěst automaticky namíří na jeho obličej. Byl mým rychlým pohybem donucen o krok ustoupit dozadu, aby neměl přelomený nos. ,,Bowen Dell, a teď jsi mě naštvala," tentokráte se uchechtnu já. Se mnou to nebude mít jednoduché a ještě těžší, pokud si myslí, že budu dělat vše, co mi řekne. Roky tréninku na Informátorku ze mě možná udělaly ještě větší mrchu, než si myslím.

Naskytne se mi možnost zahledět se do jeho zamyšleného výrazu. Nevím, zda bych se měla obávat, nebo ne. Říká se, že Samotáři jsou nevyzpytatelní. Nebyla jsem si jistá, co má znamenat úsměv, jaký mi o chvilku později věnoval. ,,Máme tu velký problém, maličká," zavrčím, musím si někdy vzpomenout, abych mu jednu vrazila za tyhle přezdívky. Když dobře tak budu jen o pám centimetrů menší než on. Ale to mu stejně nedává pravomoc říkat mi tak. ,,Víš, co je tvůj problém, Dafne? Nechceš se vzdát moci, že? Vyhovovala ti ta samota, nikdo o tobě nic nevěděl. Že se nemýlím? Protože já si to neumím jinak vysvětlit."

,,Nebo přostě jen nechci spřízněnou duši," založím si ruce znovu na hruď a mírně si odfrknu. Už mám toho dost a to jsme s mluvením teprve žřejmě začali. Už by mohl odejít a nechat mě na pokoji. Tedy, nás.

,,Proč jsi pořád tak neskutečně tvrdohlavá, Dafne? Kdybych mohla, vlepila bych ti facku, ale ptotože jsem část tebe, tak bohužel nemohu. Občas mě svým chováním už neskutečně štveš, chováš se jak tvrdohlavé malé děcko. Snad ti muselo být jasné, že až do našeho života přijde, všechno se od základů změní. Tak nechápu, co šílíš," Ta tady chyběla. Ať už si jsem svým rozhodnutím jakkoli sebejistější, vžy přijde má vlčice a snaží se mé rozhodnutí změnit. Jedinou dobrou zprávou bylo, že většinou neúspěšně.

,,Ty...radši laskavě mlč. Nevím, jestli za tebe myslí tvoje chlupy, nebo co, ale mohlo by ti dojít, že já a on nemáme společnou budoucnost!" prsknu na ní a nevrle se ošiju. Bowen na mě nechápavě hledí. Má zajímavé jméno... Tak dost, Dafne, pomyslím si. Jdeme ho odtud vykopat.

,,Mám právo se do toho míchat, je NAŠE spřízněná duše! A až ti to konečně dojde, zjistíš, že stejně neodejde. Jen se na něj pořádně podívej, Daf. Bude si tvrdě bojovat o to, co mu náležitě patří," kdyby nebyla vlk, dovolila bych si podotknout, že vydala zvuk podobný spokojenému zavrnění. A pokud by nebyla součást mě, jsem si jistá, že bychom se velice rychle dostali do boje. Obě jsme úplně jiné. Odfrknu si, ale stejně se na něj zahledím.

,,Jsi v pohodě, Dafne? ... Dafne? ... Daf?!" cuknu sebou a jen se od něj otočím, abych se mohla pořádně opřít jednou rukou o linku. ,,Ksakru," už zase se mi motá hlava a do těla jako kdyby mi někdo vpichoval tisíce jehel. Přitisknu si druhou, volnou ruku na místo, kde to bylo nejhořší a syknu bolestí. Co se to se mnou pro Bohyni děje?

Zavrčím na něj, když mě vezme do náruče, ale pak nic nenamítám, protože se mi třese celé tělo. Opatrně mě posadí na sedačku, avšak já jsem okamžitě na nohou. ,,Nic to není, nech toho," místnost se se mnou celá zatočí, ale spoléhám na svůj výcvik, že mě nic tak malého na kolena nedostane.

,,Nech toho? Zbláznila ses, Daf? Je ti zle a ani mi nedovolíš se o tebe postarat?" při jeho hlasitém a naštvaném hlasem jsem donucena si přitisknout ruce na spánky. Vlkodlačí smysly jsou obecně velmi citlivé, jenže cokoli tohle způsobovalo, způsobovalo mi to i mnohem citlivější smysly. Tak bolestivé... ,,Nekřič. Bolí to ještě víc," tiše vzdychnu.

,,Omlouvám se," ozve se okamžitě a tiše. Donutím se kývnout a přemýšlím, jak se z toho dostat.

,,Jdu si lehnout a prospat se," pomalu se rozejdu směrem ke schodům. Slyším, jak si za mnou něco mrmlá a následuje mě. Jindy bych se tím zabývala a uporoznila ho, že to rozhodne nepřipadá v úvahu. Nejsem malé vlče, aby se ke mně musel chovat tak ochranitelsky. Ksakru, ať si všechnu tu starost strčí někam a nechá mě být. Bude mi stačit třeba hodina nebo dvě spánku a budu znovu schopná čelit světu.

Mám vidění jakoby v mlze, snažím se uvažovat normálně a bez jakéhokoli pochybení. Ani zoufalý pokus o zabouchnutí dveří Bowenovi předtím, než mě stihne následovat do mé ložnice se mi nepodaří. ,,Přestaň se takhle chovat, Dafne. Ani nevíš, jak velký strach o tebe teď mám. Proč mě nenecháš ti pomoc? Jsme tu jen my, jestli ti jde o tohle," zavrtím hlavou, ale jinak neodpovím. ,,Tak o co ti jde?" zavřu oči, pevně semknu víčka k sobě. Ta bolest stále stoupá víš na žebříčku toho, co dokážu vydržet.

,,Nikdy mi nikdo nepomáhal. Nevidím důvod proč to teď měnit, jsem zvy..."

,,Bohyně, holka ty mi dáváš," snažím se vnímat každé jeho slovo, avšak stává se to pro mě více nemožným každou další sekundu. Unaveně si jen vlezu do postele, neschopná se s ním dále dohadovat a pomalu usínám. Vnímám, jak se postel na druhé půlce prohne a téměř ihned mě obklopí jeho teplo.

,,Vypadni...!" následuje jeho povzdychnutí.

,,Zapomeň. A teď už zmlkni a spi," flustrovaně zavrčím a v mysli mu už po několikáté lámu nos. Však my si o tom ještě promluvíme.

Pokračování příště.

Zdravím.

Ani nevíte, jak se těším, až zjistíte, co s Dafne je. Napadá někoho něco?

A ...děkuji za vaši podporu. Nesmírně si jí vážím, protože není mnoho lidí, kteří mi dokáží v tuto dobu zvedout náladu, ale všechny vaše komentáře a zprávy mi pomáhají jít dál... Ale noták dost, Aish, seber se!

Prostě díky.

Aisha