Informátorka

~9~ (Bowen)

Území Pantha
PŘÍTOMNOST

Pozoroval jsem jí několik dlouhých minut, než jsem se konečně odhodlal přitáhnout si jí do náruče. Trochu sebou zavrtěla, ale neprobudila se, za což jsem téměř až děkoval samotné Bohyni. Tahle vlčice mi dávala zabrat. 

Nejvíc mě překvapilo, když se zničeho nic otočila a přitiskla co nejvíce na mě. Hlavu měla zabořenou do mé hrudi a mírně zakňučela. Tak moc jsem si přál vědět,  co s ní je, protože jsem si o ní začínal dělat starosti. Sice mě od sebe odháněla, ale označil jsem si jí a tím pádem bylo naše pouto velmi silné. Tudíž jsem její bolest vnímal.

Nechtěl jsem jí budit, takže ji začnu hladit po vlasech a po zádech. Chvilku na to zase tiše spala a já na ní stále hleděl se starostí v očích. Chápal jsem, že mě momentálně za mé chování musela nenávidět, avšak měla by pochopit, že já jí jen tak lehce jít nenechám. 

,,Bowene..." mé jméno z jejích rtů vyklouzne do ticha pokoje.

,,To je dobré, jsem tu s tebou," rty jí přitisknu na čelo,  načež se znovu zavrtí. Nechala mě, ať si jí na sebe víc natisknu.  V duchu posmutním, protože zítra, až se vzbudíme, ona si to nebude pamatovat a znovu mě bude odhánět. Zavřu oči a tiše si povzdychnu. V životě jsem se nesetkal s více komplikovanou ženou, než tato.

Byla velmi silná a nebezpečná, o tom jsem se sám dokázal přesvědčit. Avšak vyzařovala z ní elegance, moc, krása. Jsem si jist, že nejeden vlk by se více než rád ocitl na mém místě. Jakmile na to pomyslím, zavrčím a zatnu jednu ruku v pěst. Nikdo jiný jí v životě mít nebude, nikdo.

Pozoruji ji a přemýšlím, co by jí mohlo být. Byla unavená a očividně jí bolelo celé tělo. Tohle se mi nelíbí... Jakmile se vzbudíme a nebude jí lépe, donutím jí, aby šla k lékaři, jinak budu celý strachy bez sebe. Teď už chápu, co otec myslel tím, že jakmile jí ptokám, obrátí mi život vzhůru nohama. Protože s Dafne to tak přesně je. Ani nevím, jak dlouho jí pozoruji, protože nikde nevidím hodiny. Popravdě, celá její ložnice byla zařízena... vcelku prostě na vlčici. Čekla jsem mnohem víc věcí, jenže toto spíš naznačovalo tomu, že zde moc času netrávila.

Vedle nás na nočním stolku se rozsvítí a tiše zavibruje mobil. Vzal bych ho a vypnul, kdyby mě Dafne nepředběhla. Unaveně se vymotala z mého objetí a hovor přijala.

,,Co po mě potřebuješ?" snažila se mluvit co nejtiššeji, zřejmě nechtěla, abych to slyšel. Ach holčičko, marný pokus. Nadzvednu se na lokti a natisknu se na ní zády. Vezmu jí mobil a dotyčnému oznámím, že má Dafne nechat na pokoji, než hovor ukončím.

,,Mohlo to být důležité," zamumlala, když jsem se přes ní natáhl a odložil telefon na stolek. Ležela teď už na zádech a pomalu dýchala, jako kdyby snad chtěla zmenšit bolest, jež jí pulzovala v tělě.

,,Tak ať. Tobě ale není dobře a já o tebe mám strach," lehnu si nazpět a pokusím si jí přitáhnout znovu na tělo. Čekal jsem nějaký peprný slovník a to, že se bude vzpírat, no ani jedno z toho se nestalo.

,,Porád tě nemám ráda, ale takhle je ta bolest o poznání menší," tiše mi ty slova zašeptala do ramene a mně se přitom zadrhl dech. Někdy ji musím říct, jak krásný hlas má, když je rozespalá.

,,Tak nad tím nepřemýšlej a spi. Jsi stále unavená a bolí tě to, ačkoli už vypadáš o něco lépe, než předtím," cítím, jak přikývne a hlavu si položí na můj hrudník. Mírně zavrčí až tehdy, když si ochranitelsky položím ruku na její záda. Nekomentuji to, protože nechci vyvolat hádku. Jen čekám, až usne, abych mohl jít spát také. Mohly to být minuty, než usnula, ale mně to nevadilo. Byl jsem takhle velmi spokojený.

Nakonec se mi samovolně začnou zavírat oči. Mírně nás pootočím tak, abych jí mohl zabořit hlavu do vlasů a vydechnu. Přesně takhle jsem si to vždy přál, usínat se svou spřízněnou duší ve svém náručí.

Ráno se probírám jako první, za což jsem vskutku rád. Neodolám, opatrně jí začnu něžně prsty přejíždět po tváři. Rty mi sami vytvoří úsměv a já si přeji, ať se ještě nejakou dobu nebudí. V noci jsem se ještě párkrát budil, jakmile zakňučela bolestí nebo se moc prudce pohla. Podvědomně jsem o ní šílel strachy, i když teď už vypadala mnohem lépe.

,,Přestaň," povzdychnu si, přesně tohle jsem čekal. Pomalu rozevřela oči a zahleděla se do těch mých. Donutím se skrýt bolest, kterou mi tímto chováním způsobovala a usměju se na ní.

,,Je ti lépe?" nejdříve se jen trochu zavrtěla, ale pak mírně kývla hlavou. Dobře, tohle ještě jde... o další sekundu později se ale už snaží dostat z mého objetí. ,,Daf, přestaň," chytím jí za ruce a znemožním jí její plán.

,,Ale já potřebuju do koupelny..." typická výmluva, ale i tak kývnu a pustím jí. Posadila se a chvíli hleděla ven z velkého okna, než se pomalu rozešla směrem ke dveřím, barevně sladěným k celé ložnici. Posadím se a rukou si prohrábnu rozcuchané vlasy. S ní to bude těžké.

Pomalu se postavím a dojdu k oknu, z něhož je vcelku krásný výhled na okolí. Kolem nebyl jediný dům, jen hustý les. Musela mít ráda svůj klid a nebo jen nechtěla, aby sem někdo strkal svůj zvědavý čenich. Řekl bych, že druhá možnost se mi k ní více hodila. Překřížím si ruce na hrudi a tiše naslouchám všem zvukům. Jediného, na co se snažím nesoustředit je tekoucí voda ve vedlejší místnosti. Stojí mě to hodně ovládání nepřemýšlet a nepředstavovat si.

Nepočítám minuty, než konečně znovu vejde do pokoje. Otočím se. Byla to ta nejpitomější věc, co jsem mohl udělat. Kolem sebe měla obmotaný ručník, který toho zrovna dvakrát moc nezakrýval. Její pohled se ze zamyšleného okamžitě změnil na ten tvrdý a nepřístupný, jakmile mě spatřila. Nakloním hlavu na stranu a ignoruji Calluma, jež se ve mně bouří.
Nebylo tak jednoduché přemýšlet, když před vámi stála ta nejrásnější vlčice, a to pouze v ručníku. A ještě k tomu naše, dodá do mých úvah Callum. Nemohu nic jiného, než souhlasit.

,,Zmizela ta bolest?" zajímám se. V noci mě napadlo pár teoríí, avšak nebyl jsem si jistý správností ani jedné. Vždy mi u některé něco nesedělo a tu poslední jsem okamžitě zavrhoval.

,,Trošičku," pokla a zavrčela, jakmile jsem se na ní usmál a došel k ní. ,,To jsem vskutku rád, malá,"

,,Za tohle ti jednou dám pěstí a zlomím..." uchechtnu se a v rychlosti si jí přitáhnu na rty. Tuhle hru mohou hrát dva hráči.

Pokračování příště.

Krásné poledne.

Tak už někdo ví na sto procent, co s Daf je, nebo jsem hezky zruinovala vaše představy? No, věřte mi, že to hlavní ještě přijde. :D

Aisha