THE BEST CALVIN KLEIN MODEL

f o u r

h a i l e y

Nedělní ráno bylo to nejkrásnější, které jsem za poslední dobu zažila. Otec včera totiž nebyl doma, když jsem přišla domů a čekala jen na další bolestivé rány a to přebilo můj smutek z toho, že mi ta schůzka s Justinem nevyšla.

A navíc jsem dnes měla volno, takže hned jak jsem se nasnídala, jsem sáhla po telefonu a vytočila číslo na mou černou kámošku s fialovými vlasy.

Nedovolala jsem se jí ani po osmnáctém pípnutí. Vážně, když někomu volám, tak počítám kolikrát to pípne. Potom mi to spadlo do hlasové schránky.

Povzdechla jsem si a mobil odložila. Dojedla jsem svou snídani, umyla po sobě nádobí a přemýšlela, co dnes budu dělat. Justine je určitě s tím Patrickem, mě teď tak napadlo, proto mi asi nebrala ten mobil.

No nic. Šla jsem zpátky do svého pokoje a byla opravdu ráda, že otec nebyl doma. Nevím, kde od včerejška lítá, ale upřímně mi to bylo úplně u prdele.

Ve skříni jsem si vybrala černé legíny od značky Adidas, sportovní podprsenku a mikinu od téže značky. Všechno jsem to na sebe oblékla, vzala si nějaké drobné, sluchátka, mobil a klíče, a poté šla dolů ke dveřím, kde jsem si obula tenisky na běhání.

Zamkla jsem za sebou dveře, nasadila si sluchátka a vyběhla do ulic New Yorku.

Chladný vítr si pohrával s mými kratšími vlasy, které jsem si zapomněla stáhnout do drdolu, a teď mi pořád lítaly do obličeje, což mě otravovalo, ale musela jsem to přežít.

Běžela jsem kolem Starbucks a než jsem si rozmyslela, jestli to kafe chci, tak jsem to přeběhla. Ale zase jsem se vrátila, jakmile mi můj mozek naznačil, že kofein potřebuje.

Před vstupem dovnitř jsem si vyndala sluchátka a promyslela si, co si dám. Chvíli jsem si počkala a dostala své oblíbené skořicové cappuccino. Úplně mi to připomnělo Vánoce, které jsou téměř za tři měsíce a naposledy jsem je slavila, když mi bylo sedmnáct a byl to pro mě vopruz. Znáte to, holka v pubertě, která by nejraději strávila Vánoce s kamarády v klubu a bavila, než aby seděla s rodiči u jednoho stolu a společně se s nimi modlila.

Ale teď. Teď bych dala všechno za to, abych mohla prožít jedny klidné Vánoce s kýmkoliv. Opravdu s kýmkoliv. Otec mě na Vánoce vždy zamkne v pokoji a večer za mnou přijde opilý a vybije si na mě všechen vztek.

A takhle to je vlastně celé svátky. Ven mě pouští až po oslavách Nového roku. Nevím, proč mě vždycky přes tohle období drží doma. Myslím si, že je to tím, že čtyři dny před Vánoci se stala právě ta nehoda, při které matka zemřela.

Takže s mou jedinou kámoškou, Justine se vidíme až po Novém roce, kdy si zajdeme do naší oblíbené restauraci a předáme si dárky. Takhle příjemně začíná každý můj nový rok, ve kterém na mě pokaždé čeká jen smutek, utrpení a bolest.

Povzdechla jsem si nad myšlenkou, že tento rok to bude úplně stejné a s kelímkem v ruce se vydala ven.

Procházela jsem rušnými ulicemi New Yorku, které nejsou nikdy v poklidu. Pozorovala jsem zamilované páry, šťastné rodiny, děti, jak neposlouchaly své rodiče, ale také bezdomovce a osamocené lidi s tváří bez výrazu.

Vůbec jsem si neuvědomovala, že patřím právě do té škatulky těch lidí bez výrazu. Bez šťastného výrazu na tváři.

V dáli jsem zahlédla Justine, jak se nejspíš loučila s Patrickemn u jednoho z nejluxusnějších hotelů tady v New York City. Ale vůbec jsem se nedivila, když ten Patrick je herec, co mi Justine říkala, tak se špatně mít asi nebude a tohle je pro něj určitě maličkost.

Zrychlila jsem krok a za chvíli jsem byla u nich. Odkašlala jsem si, abych na sebe nějak upozornila, jelikož se zrovna líbali.

Alespoň Justine to vyšlo. Já mám hold smůlu. Už to tak bude.

,,Oh, Hailey. Ahooj." přiběhla ke mně a vzala mě do objetí, ve kterém se vždycky cítím tak dobře.

"Justine," zamumlala jsem jí do vlasů, ,,volala jsem ti, ale nebrala si mi to. A teď už vím proč." úšklíbla jsem se na ní, když jsme se od sebe odtáhly.

Protočila panenky a otočila se na Patricka, který hleděl do mobilu. ,.Patricku." oslovila ho a kývla na něj, aby šel k nám.

,,Jsem Hailey." snažila jsem se působit mile. Nechtěla jsem udělat Justine ostudu. Podala jsem mu ruku, kterou přijal a potřásli jsme si.

"Já vím. Viděli jsme se v tom klubu. A tady Justine mi o tobě vyprávěla," zasmál se, ,,Patrick," ještě dodal a pustil mou ruku, ,,jsem si jistý, že dnes o tobě uslyším zas, protože jedu k Justinovi. Byla jsi s ním včera venku nebo ne?" sklopila jsem pohled a záporně zakroutila hlavou.

"Proč ne?" vydechla překvapeně Justine a zvedla mi hlavu.

,,On nepřišel. Čekala jsem tam na něj takovou dobu."

,,Justin chodí vždycky pozdě. Možná si tam na něj měla počkat déle." vložil se do toho Patrick, který zná Justina nejvíce.

,,Ale já tam čekala dvě hodiny, Patricku." řekla jsem a Justine dramaticky zalapala po dechu.

,,Nevychovanec." zamrmala si pod nos mam nejlepší kamarádka, nad čímž jsem se uchechtla.

,,Oh." zadrhl se Patrick.

,,Nechte to být." pokrčila jsem rameny a mávla nad tím rukou. Patrick mě jen pohladil po rameni a lítostivě se na mě pousmál, i když to bylo zrovna to, co jsem nechtěla a nepotřebovala. Lítost.

,,Odvoz už nebude potřeba. Půjdu tady s Hailey." řekla Justine Patrickovi, který se ji chystal asi zavést domů.

,,Dobře. A zítra to teda platí?" zeptal se nesměle.

,,Jasně."  zasmála se koketně, pověsila se mu kolem krku a věnovala několik polibků.

Potom jsem se s ním rozloučila i já a Patrick nasedl do auta, za kterým se jen zaprášilo.

,,Proč jste byli v hotelu?" vyhrkla jsem na ni, než stačila začít rozebírat tu věc s Justinem.

,,Protože jsme včera večer byli nadržení až tak, že bychom nevydrželi tu cestu k němu domů. Bydlí patnáct kilometrů odtud." nevěřícně jsem na ní zírala a potom jsme se obě začaly smát. Ona je vážně neuvěřitelná, ,,ale zítra budu spát už u něj doma. V tom pitomým hotelu jsme se museli držet, aby nás nikdo neslyšel a nedělali jsme moc velkej bordel. On je v posteli úplnej Bůh. Tomu bys nevěřila, jak dobře to umí s jazykem." zasněně mi vyprávěla její zážitky z noci a já nad ní jen pokroutila se smíchem hlavou.

,,Promiň." řekla najednou.

"Co?" nechápavě jsem se na ní podívala.

,,Já kráva ti tady vyprávím o tom, jak skvělé to s Patrickem je, zatímco tobě to s Justinem nevyšlo a jsi z toho akorát smutná." zastavila se v chůzi, aby mě mohla obejmout.

,,Ale já jsem naprosto v pohodě. Otec včera nebyl doma a ani dnes, takže jsem neutrpěla žádné zranění. Nemůžu být více šťastná." zasmála jsem se. Doopravdy jsem šťastná nebyla, řekla jsem to jen proto, aby se nezabývala mým trápením a nebrala na mě ohledy.

A samozřejmě, že jsem byla z toho Justina zklamaná, ale prostě jsem to nechtěla už řešit, abych nebyla ještě víc.
Dnešek je super, tak si ho nechci zkazit nějakými řečmi.

Justine si povzdechla a odtáhla se ode mě. Dívala se mi do očí. "Vážně?"

"Vážně." kývla jsem.