THE BEST CALVIN KLEIN MODEL

t w e n t y t h r e e

prosím, přečtěte si pár zbytečných slov na konci kapitoly.

h a i l e y | o pět měsíců později

Pět měsíců se mi úspěšně dařilo vyhýbat Justinovi, za to novinářům ne, a tak mě pokaždé zahrnovali otázkami týkající se jeho anebo mě, když se provalilo, že jsem těhotná a nešlo to už dál skrývat.

„Hailey, hodláte někdy Justinovi odpustit?"

„A co dítě?"

„Bude vyrůstat bez otce?"

„Jak se k tomu staví váš otec?"

Otázky se hrnuly ze všech stran, když jsme s tátou vycházeli z restaurace.

f l a s h b a c k

Ještě ten večer, kdy jsem utekla z Justinova bytu a o několik minut později jela taxíkem na letiště, jsem věděla, že nechci nějakou dobu být ve stejném městě jako on a Selena, takže jsem se skoro na čtyři měsíce zašila na Bali, které bylo dost daleko od novinářů a problémů.

Kdyby bylo po mém, s největší pravděpodobností bych se už nevrátila, jenže na mně nezáleželo, a přesto, že mi Patrick vycházel vstříc, musela jsem se vrátit do práce.

Jakmile jsem se ocitla zpět v rušném dění města, pod tlakem pro mě negativních lidí, litovala jsem, že jsem nějakým způsobem známá a taky mi došlo, že se v těchto těžkých chvílích nemám o koho opřít.

Sehnala jsem si pokoj v přijatelném hotelu a jednou večer, když jsem se vrátila „domu", vrazila mi postarší recepční do ruky obálku s mým jnénem.

Hailey Rhode Baldwin. Jediný, kdo znal a používal i mé prostřední jméno byl můj otec. Polila mě vlna strachu, když jsem obálku otevírala a papír drtila mezi prsty.

Drahá Hailey,
dost jsem si toho ve vězení za tu dobu uvědomil a mrzí mě to. Všechno.
Byl bych rád, kdybys zítra v pět přišla do kavárny, kam jsme vždy chodívali.

Kéž by se mi chtělo tak, jak se mi nechtělo, ale stejně jsem šla. Když jsem pomalým pohybem otevřela dveře a nad hlavou mi zacinkal zvoneček, který upozorňoval na nové hosty, věděla jsem, že není cesty zpět.

Vypadal jinak, než jsem si ho pamatovala. Kvůli alkoholu o několik let zestárl ve tváři a já si oddechla, když z něho nešel cítit smrad po alkoholu. Seděli jsme spolu hodiny a povídali si, i když jsem v prvních okamžicích mlčela a prohlížela si ho.

A když jsme odcházeli, řekl: „Nebyl jsem dobrý táta, ale změnil jsem se a teď ti dokážu, že do tvého života chci patřit stejně tak, jako do života toho mrňouse." což mě samozřejmě rozbrečelo a schovala jsem se do jeho objetí, ze kterého sálala upřímnost s láskou. A tak jsme vztah otce a dcery začali budovat od úplných základů.

„Zítra bychom mohli zajet na hřbitov." broukl táta, když odbočoval, aby mě odvezl do hotelu.

„Jasně, napíšeme si." usmála jsem se a vtiskla mu na tvář pusu, když zastavil. Naposledy jsem se na něho otočila a zamávala mu, než zmizel mezi ostatními auty a já v hale.

Po několikáté během cesty z výtahu do pokoje se z kabelky ozval telefon, který mi oznamoval příchozí zprávy od naší skupiny ohledně zítřejší party, kterou mi holky uspořádaly a která se má týkat nás dvou, protože mě uvrtaly, abych tak oznámila pohlaví toho mrněte.

Vyndala jsem ho z menší kapsičky v kabelce a najela na ikonku instagramu, kde na mě vyskočilo 20+ nepřečtených zpráv.

gigihadid
tátu jsme pozvaly taky. nesmí si to nechat ujít, budoucí děda