THE BEST CALVIN KLEIN MODEL

t w e n t y o n e

h a i l e y

Přesně o několik týdnů později, kdy jsem se po dlouhém odloučení vrátila zpět k Justinovi, bylo vše naprosto skvělé. My dva jsme především byli skvělí. Nikdy jsem nevěřila, že jediná lež, chyba, jeden hloupý krok vedle, by dokázal dvě osoby spojit ještě více a vytvořit mezi nimi silnější pouto.

Pokaždé, když se moji rodiče pohádali nebo se mezi nimi něco stalo, máma se slzami v očích a stočená v klubíčku v rohu sedačky prohodila: „Z každého přešlapu, který uděláš se poučíš, stejně jako z chyb, které si v životě naděláš." Když jsem se marně snažila na střední v prváku o jednoho kluka, který mi nadělal dost problémů, jednoho večera si lehla ke mně do postele, objala mě a řekla: „Není zbytečné chybovat a potom vše napravovat pro někoho, kdo o to nestojí? Hailey, až jednou poznáš někoho, komu na tobě bude záležet, bude mu jedno, jak moc nedokonalá budeš nebo kolika chyb se dopustíš, protože on v tom bude s tebou a vždy se vzájemně přivedete na správnou cestu, po které budete společně pokračovat a každá další rána pro vás bude jen zkouškou, kterou s přehledem zvládnete."

Možná tenkrát měla pravdu, ostatně jako pokaždé, když mě upozorňovala. Protože mámy mají vždy pravdu, což také byla věta, kterou mi neustále opakovala kdykoli se něco mělo přihodit a ona mě před tím chtěla varovat.

Otočila jsem se čelem k spícímu Justinovi, levou rukou si podepřela hlavu a pozorovala ho jak klidně oddechuje. „Díváš se na mě." jeho hlas mě vytrhl z transu a já mu věnovala malý polibek na nos.

„Možná." ložnicí se rozlehl jeho smích a poté mě rychlým pohybem stáhl na sebe.

„Včera mi psala Selena, jestli bych si nemohl dnes vzít Sam. Co bys řekla na nějakou menší procházku?"

Hlavu jsem pootočila směrem k velkým oknům a přes malou mezeru, kterou vytvořily dlouhé závěsy viděla, že venku je vcelku příjemné počasí. „Nebo bychom mohli vzít koš s jídlem a udělat si fajn odpoledne s piknikem v parku." své rty okamžitě přitiskl na ty mé a já věděla, že se mu můj nápad zamlouvá.

-

Ručičky mých zlatých hodinek od značky Guess ukazovaly tři čtvrtě na jednu, když se za námi zavřely dveře od výtahu a my měli namířeno k Seleně, abychom vyzvedli malou Sam. V ruce jsem svírala deku a tou druhou si propletla s tou Justinovou. Dálkovým ovládáním odemkl černé Porsche a jako správný gentleman otevřel nejprve dveře u spolujezdce, abych mohla nastoupit.

Během několika minut jsme zastavili v odlehlé části města, ve které Selena bydlela. Vystoupili jsme z auta a nadskočili, když se mohutné vchodové dveře prudkým pohybem otevřely a z nich vyběhla Sam. S hlasitým „tatí" vběhla Justinovi do náruče a dala mu několik pusinek na obličej.

Naštěstí jsme se seznámily pár dní po tom, co jsem se vrátila k Justinovi. Nejprve se mi jít nechtělo, protože jsem se bála její reakce, až mě uvidí, ale nakonec jsme si se Sam padly do oka.

„Ahoj Jussi, Hailey," opět vyslovila mé jméno tím jedovatým tónem jako minule a použila svůj falešný úsměv a mně nezbývalo nic jiného, než učinit to samé, „nebude vadit, když u tebe zůstane přes noc?" přistoupila ke své dceři, rozloučila se s ní a se slovy „mějte se" zmizela za dveřmi od domu.

„Tak proto máš ten batůžek?"

„Hailey!" zapištěla. Své ruce natáhla mým směrem a když jsem ji držela, pevně mě ručičkami stiskla v objetí a svou tvář natiskla na tu mou.

„Co bys řekla na piknik v parku, princezno?" a my se tak s Justinem dočkali dalšího radostného pištění.

-