THE BEST CALVIN KLEIN MODEL

t w e l v e

h a i l e y

Po pár minutách jsme se od sebe museli odtáhnout, abychom se mohli konečně pořádně nadechnout. Ale nevzdálili jsme se od sebe ani na pět centimetrů. Naše rty se téměř stále dotýkaly, ale to bylo všechno. Pouze jsme si hleděli do očí a zhluboka dýchali.

,,Jak jsi to myslel?" nedalo mi to a stejně jsem se na to musela zeptat. Chtěla jsem v tom mít úplně jasno.

,,Tak trochu jsem se do tebe zamiloval." řekl a nervózně se poškrábal na zátylku. Nakonec se nesměle usmál. Musela jsem se usmát nad tím, jak přitom byl neuvěřitelně roztomilý.

,,Já to mám tak trochu stejně." použila jsem stejné slovní spojení a také se nervózně usmála, i když jsem myslela, že mi srdce vyskočí z hrudi z toho, jak moc šťastná jsem v tuto chvíli byla. Je to neskutečně nádherný pocit, když vám někdo řekne, že se do vás zamiloval a vy to cítíte stejně.

,,Takže vztah?" zeptal se a pak mi ani nedal možnost odpovědět, ,,promiň, nechtěl jsem to na tebe tak vybalit, ale dlouho jsem nerandil, jakože opravdu nerandil, že by mi šlo o vztah a tak jsem asi vyšel že cviku a úplně zapomněl na romantiku." vydechl nervózně. Mohla jsem vidět kapičky potu na jeho čele.

,,To je v pořádku. Nepotřebuju přece romantiku na to, abych ti mohla říct, že to s tebou ráda zkusím." usmála jsem se, načež mě Justin políbil.

,,Budu tě muset vzít na rande. Není náhodou hřích to, že už spolu chodíme a nebyli jsme ani na jednom rande?"

,,No doufám, že není, nechci do pekla." zasmála jsem se a ruce dala Justinovi kolem krku.

,,Přemýšlel jsem o tom, co říkal včera Patrick. O tom, jak láska na první pohled existuje. A teď musím přiznat, že je to vážně pravda," uchechtl se. ,,aniž bych si to uvědomil, zamiloval jsem se do tebe už v ten večer."

,,Člověk si totiž některé věci uvědomí až později." prohrábla jsem mu jeho husté a dlouhé vlasy. Ne, že by je měl až po zem, ale na kluka je tohle dost dlouhé. Neříkám, že se mi to nelíbí, je krásný, ale trochu by si to mohl nechat zastřihnout, aby aspoň bylo vidět jeho tetování křídel na krku.

Justinovi náhle začal zvonit mobil, tak to přijmul.

,,Ahoj, Ari. Ne, v pohodě, nerušíš. Ty nikdy."

,,No jasně, že jsem doma, ale ne sám."

,,To vůbec nevadí. Jen kup jídlo a můžeš přijít."

,,Nebuď zvědavá."

,,No já si dám hovězí burger s hranolkama."

,,A co bys chtěla ty, Hailey?" podíval se na mě. Vůbec jsem nevěděla v jaké restauraci ta dotyčná na druhé straně telefonu je, takže jsem jednoduše odpověděla, že si dam to stejné jako on.

,,Tak to vezmi dvakrát. Díky, ahoj."

Když ukončil hovor, hned jsem se musela zeptat, která slečna mu to volala. ,,Snad nežárlíš." cvrnkl mě do nosu a zasmál se.

,,Nežárlím," zalhala jsem, načež se Justin znovu zasmál. Moc dobře věděl, že žárlím a že jsem žárlila i minule na tu recepční, ,,tak kdo to byl?" zeptala jsem se znovu, i když mi to bylo celkem trapné. Ale tak chtěla jsem to vědět.

,,No, víš.. Něco důležitého jsem ti zapomněl říct. Mám ještě jednu přítelkyni. Mám radši, když jsou po mém boku dvě ženy, tak doufám, že ti to nevadí." řekl naprosto vážně a jako kdyby to byla ta nejjasnější věc na světě.

,,C-cože?Já věděla, že nikdy u nikoho nebudu na prvním místě." vzlykla jsem, načež si mě přitáhl do objetí.

,,Dělal jsem si srandu. Byla to moje sestra. Ty jsi moje jediná." zašeptal mi do vlasů. Myslela jsem, že ho nakopu mezi nohy.

,,To se ti teda povedlo, Bieber." odtáhla jsem se od něj a odešla do obýváku, kde jsem si sedla na sedačku jako pecka a založila si ruce na hrudi. Rychlostí světla se tu zjevil i Justin, který se posadil vedle mě.

,,Budeš na mě teď naštvaná?" po chvíli, co vedle mě jen tak seděl, promluvil a pohladil mě po stehně. Ruku jsem mu dala hned pryč z mého stehna a s naštvaným pohledem jsem otočila hlavu na druhou stranu, abych na něj neviděla. Justin se zasmál, ,,Omlouvám se, zlato." znovu se mě pokusil pohladit po stehně.

Podívala jsem se na něj koutkem oka. ,,Kdo jsi?"

,,Tvůj přítel." odpověděl s úsměvem.

,,Neznám tě." svůj pohled jsem přemístila na strop a dál hrála uraženou. Justin mě lechtal, zatímco jsem se snažila skrýt úsměv a pohled směřovat úplně jinam.

,,Ale no taaak. Oba víme, že nemůžeš zůstat naštvaná navždy." zasmál se.

,,Ty si ze mě děláš legraci, Justine?" naštvaně jsem se na něj podívala.

,,Takže teď mě najednou znáš, jo?" podráždil mě jeho sarkastickou poznámkou. Nic jsem mu na to neodpověděla a prostě ho ignorovala. Najednou mě vzal a posadil na jeho klín, ale já se na něj ani nepodívala.

,,Vím, že mě máš moc ráda." usmál se.

,,Nemám." měla jsem vážný výraz. Justinovi se na tváři objevil zklamaný výraz a se zabručením ukončil tuhle konverzaci, ,mám tě ráda." zamrmlala jsem.

j u s t i n

Podíval jsem se na ni koutkem oka a snažil se nesmát. ,,Není tě slyšet."

,,Mám tě ráda." řekla více hlasitěji.

,,Pořád tě neslyším." koutkem oka jsem ji stále pozoroval.

Otočila se ke mně už úplně a přiblížila se k mému uchu. ,,Mám tě ráda!" zakřičela.

Začal jsem se smát, i když jsem málem přišel o sluch. ,,Já tebe taky." začal jsem ji lechtat a pusinkovat celý obličej. Hailey se jen nádherně smála.