meet me // cz U20

1

"Hele, co budeme dělat, když už je ta karanténa?" houkla jsem na kamarádku, když už nás to člověče přestalo nějakým zázrakem bavit.

"Film?" zeptala se.

"Notak, to je nuda, vymyslíme něco šíleného," odpověděla jsem.

"Hodně štěstí, co chceš v té naší vesnici asi dělat šíleného?" zakroutila hlavou.

"Já nevím, tak deskovky už jsme zahrály všechny, doufám," začala jsem.

"A znovu je všechny hrát nebudu," upozornila mě hned.

"V klidu, to po tobě ani nechci," řekla jsem.

"To je jedině dobře," naznala s úsměvem.

"Tak já nevím, něco vymysli," zamumlala jsem.

"Hele, co třeba pro srandu zkusit nějakou tu aplikaci, co se tváří jako seznamka," zasmála se.

"Co?" vykulila jsem oči.

"Jo, teď je tam prej i nějaká funkce, že můžeš cestovat po světě," řekla.

"A kam chceš cestovat? Do Ruska?" zasmála jsem se.

"Ne, třeba do Kanady nebo Ameriky, možná najdem i nějaký pěkný hokejisty," odpověděla.

"A ty jako věříš, že hokejisti by mohli mít na tomhle pravý účet?" zakroutila jsem hlavou.

"Proč ne, Baru," pousmála se.

"No tak fajn, zkusit to můžeme," zamumlala jsem.

"Bude to sranda, Barboro, netvař se jak uražené kotě," řekla Ema.

"Já se tvářím úplně normálně, jen mi to přijde divné," pokrčila jsem rameny.

"Co?" zeptala se.

"Já nevím, to je jedno, pojď na to," řekla jsem a už jsem stahovala aplikaci do svého telefonu.