meet me // cz U20

16

Ráno jsem se vzbudila v sedm.

Trochu jsem se protáhla, dala jsem si rychlou sprchu a udělala jsem něco k snídani.

"Dobrý ráno," zamumlal ode dveří v osm Kuba.

"Dobrý," usmála jsem se.

"Moc ti to sluší," řekl, když přišel blíž.

"Jasně, nenamalovaná, s bobkem na hlavě a ve vytahaném triku na spaní," zasmála jsem se.

"No právě, i včera jsi vypadala skvěle, ale takhle to má něco do sebe," pokrčil rameny.

"Díky, Kubo," špitla jsem a cítila jsem, jak mé tváře rudnou.

Navíc jsem na takové komplimenty nebyla vůbec zvyklá a nevěděla jsem, jak s nimi zacházet.

"Příště vařím snídani já, aby bylo jasno," odpověděl, když si sedl ke stolu.

"Příště? Ono nějaký bude?" zeptala jsem se.

"Doufám," usmál se, "už jenom protože mi musíš pomoct ohlídat ten náš velký dům a ty dva," objasnil.

"To zní lákavě," pousmála jsem se.

"Já vím, takže souhlasíš?' zeptal se.

"Tak jo," odpověděla jsem a pustila jsem se do jídla.

"Už tě nebudu rušit, hodně štěstí," zamumlal, když jsem běhala po bytě a hledala jsem boty, potítka a další důležité doplňky a talismany.

"Děkuju, pak se ti ozvu," řekla jsem.

"To doufám, měj se," usmál se a pevně mě objal.

Po hodině už jsem byla na kurtu a rozehřívala jsem se.

Proti mě byla holka, se kterou jsem hrála už několikrát, ale nikdy jsem ji neporazila, teda až do dneška.

Po zápase mě zastavila Em a pevně mě objala.

"Co tu děláš?" zeptala jsem se.

"S klukama jsme se na tebe museli přijít podívat," odpověděla, "Kuba byl na tebe zvědavý, tak nás vlastně donutil," špitla mi do ucha.

"No ještě, že jsem si vás nevšimla, jinak bych to asi nedala," řekla jsem.

"Byla jsi dobrá," usmál se Matěj.

"Dík," naznala jsem.

"Ne dobrá, skvělá," řekl s úsměvem Kuba.

"Děkuju," zazubila jsem se a mířila jsem na krátkou regeneraci a pak jsme si v areálu dali všichni lehký oběd.

"Ještě dnes hraješ?" zeptal se Matěj.

"Jo, kolem čtvrté debla," odpověděla jsem.

"Tak to musíme vidět," řekl s úsměvem Kuba.